Metafyzika v kolejišti
Alena ZemančíkováVe čtvrtek 22. května měla na Nákladovém nádraží Praha—Žižkov premiéru podivuhodná hra rakouského dramatika Ödöna von Horvátha Soudný den. Hra jako by popisovala setrvalý stav optimalizace železniční sítě, pokračující až dodnes.
V roce 1996 jsem zažila na plzeňském festivalu Divadlo malý zázrak. Teatr Polski z Wroclawi sehrál v režii slavného Krystiana Lupy hru Thomase Bernarda Immanuel Kant. Ten zázrak spočíval v tom, že divadlo v zemi stejně postkomunistické jako ta naše s úspěchem hraje takový titul (u nás jsme se potáceli v divácké krizi a mudrovali o tom, že politika je zajímavější než divadlo a proto že lidé do divadla nechodí) ale také v tom, že tahle inscenace byla nastudována na Sceně na Świebodzkim, kteréžto zařízení se nachází v budově zrušeného nádraží.
No prosím, v Polsku nejen že hrají hru, jejímž titulem je jméno filozofa, ale také si ve Wroclawi nezbourali svůj Těšnov a hrají tam divadlo. V té inscenaci se Immanuel Kant plaví na zaoceánské lodi se svým papouškem do Ameriky a probíhá to tak, že plochý vůz jede po kolejích. Ty koleje ve Wroclawi mají rovnou, do Plzně si je přivezli a složitě je instalovali na jeviště. Hrozně jsem chtěla to divadlo Na Swiebodzkim vidět.
Kolem roku 2000 se občanské sdružení Johan v Plzni chopilo jedné ze dvou budov nádraží Plzeň—Jižní předměstí a začalo tam pořádat koncerty, výstavy i divadelní představení a performance. Na Jižáku se to ovšem děje za plného provozu dokonce dvojité mezinárodní trati — do Mnichova přes Domažlice a do Norimberka přes Cheb, hraní má tedy jistá omezení, do kolejiště se nesmí a musí se počítat s pravidelným hlukem.
Stejně tam ale několik divadelních kusů dopadlo výborně, například takové Mrožkovo Tango, když nemluvím o Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí René Levínského, což je hra, kdo to neví, která se přímo na nádraží odehrává.
S napětí jsem sledovala průběh jednání o památkovou ochranu Nákladového nádraží Praha—Žižkov a z toho, že se podařilo (snad!) vymanit komplex ze sféry developerských zájmů a ponechat ho veřejnému využití mám velikou radost. A ještě větší z toho, že se tam už také hraje divadlo.
Aktivity se chopilo divadlo Letí, které dodnes nemá vlastní hrací prostor, zato se soustavně angažuje v uvádění současných her domácí i zahraniční provenience. Spojilo své síly se sdružením Tygr v tísni, které se zase vyznamenalo uvedením Golema na Štvanici a vzbudilo zájem pražského publika o divadlo v netradičních prostorách. Na Nákladovém nádraží uvedli na podzim kompozici z textů, podpořených rezidenčním stipendiem, autorů bylo několik a jmenovalo se to Hra o nádraží.