O železnici se dá psát romanticky. Třeba o krásně zrenovovaném nádraží na Špičáku u Železné Rudy, které jsem onehdy obdivoval zalité podzimním sluncem. Nemluvě o útulné nádražní restauraci, kde jeden neví, zda si dřív objednat domácí buchty, bábovku nebo štrúdl. Jediné vrásky na čele milé servírky vyvolávali němečtí hosté, s nimiž měla problém se domluvit — a tak v každé volné chvíli šprtala germánská slůvka…

O železnice se dá psát pochvalně. Již léta si všímám rostoucí ochoty a usměvavosti jak vlakového, tak nádražního personálu.

O železnici se dá psát také se zdviženým prstem. Například ve středočeských Senohrabech mají pěkné nové nádraží i s bezbariérovým přístupem. Leč výtah nejezdí, je porouchaný a na nákladnou opravu nejsou prostředky.

Železnice, a nyní se obracím konkrétně na České dráhy, ale umí člověka též jaksepatří vytočit. V posledních týdnech jde spousta věcí, které doposud nešly. Stačí k tomu jediné: ostrá konkurence. Poté, co na trati Praha-Ostrava začala jezdit i společnost RegioJet, mohou se ČD v oslovování klientů přetrhnout. Ve vlacích se rozšířily poskytované služby, počítá se dokonce s klimatizováním vozů.

Kapitolou samou pro sebe jsou nezvykle nízké „akční ceny“, jednak mezi matičkou měst a ocelovým srdcem republiky, jednak na některých dalších úsecích, kde jsou státním drahám konkurencí autobusy Student Agency. Hřebíček na hlavičku však uhodily Hospodářské noviny, když upozornily, že cesta z Prahy do Ostravy-Svinova vás přijde na akčních 295 korun, ovšem kdo chce jet o tři kilometry dál do Třebovic, zaplatí běžných 435 korun. Spravedlnost vůči cestujícím jako vyšitá!

Management Českých drah reaguje bezelstně. „Ceny jsme zlevnili tam, kde potřebujeme si cestující udržet, nebo tam, kde chceme nové cestující přitáhnout, já myslím, že to je něco, co je logické,“ uvedl v nedělních Otázkách Václava Moravce generální ředitel ČD Petr Žaluda. Jeho náměstek Antonín Blažek byl o několik dnů dřív v Hydeparku na ČT 24 ještě otevřenější: „RegioJet nám loupe perníček. Ale jen ten nejlepší a sladký. Ten tvrdý nechává nám. Konkurence tak bude mít i nepříjemný efekt, na který doplatí méně lukrativní tratě. Mně je to líto, ale budeme šetřit na těchto tratích.“

Panenko skákavá! Cestující mezi Prahou a Ostravou se budou mít jako v bavlnce. Ostatní můžou ostrouhat. Bude se na nich šetřit. Cestovat budou v horších vlacích, možná jich bude méně a za kilometr jízdy zaplatí rozhodně více než jejich kolegové na privilegované trati. Toto všechno jim servíruje provozovatel veřejné služby, státem vlastněná společnost České dráhy! Když si firma Student Agency zahrává s důvěrou klientů a ruší autobusové spojení Brno-Zlín, aby se mohla soustředit na železniční přetahovanou, je to právo soukromého dopravce. Jakékoli podobné jednání u státem vlastněné společnosti je ale skandální.

Když sociálnědemokratický stínový ministr dopravy Milan Chovanec říká, že „veřejná doprava je ve veřejném zájmu a měla by být regulovaná státem, proto si myslím, že by národní dopravce měl v nějaké podobě zůstat, samozřejmě s přiměřenou konkurencí a měl by se snažit — a i ta konkurence by ho k tomu měla tlačit -, aby zvyšoval kvalitu pro cestující,“ má nepochybně pravdu. Jen by si stát měl pohlídat, kdo oním národním dopravcem je, jací vykukové jej řídí a jak poslání veřejné služby przní.

Jsme-li u hříchů správců ČD, zmiňme i další: šílené a předražené angažmá Petra Fejka v roli ombudsmana drah, hrátky s pražským Masarykovým nádražím, veřejné soutěže jakoby šité na míru Škodě Transportation, evergreen v podobě firemních zlatých padáků…

Zdá se, že na České dráhy platí pouze konkurence. Proto by měla dostat zelenou všude, kde se najde příležitost a kde pro ni bude prostor. A hejtmani, kteří se jí dosud vzpírali, by se měli chytit za nos. Až budou ČD mít protihráče i na lokálních tratích, sotva si dovolí s cestujícími zametat.

Michal Drábek z Centra pro efektivní doprav nedávno popsal výhody tzv. regulované konkurence, jež se osvědčila mj. v Bavorsku. Rovněž ve Švýcarsku mají desítky dopravců, ale také více než sto let znají společný tarif. „Jízdenka tam platí na veškerou veřejnou dopravu, i když jedete s více dopravci,“ upozornil Drábek. Poučí se čeští zákonodárci, ministerští úředníci a zástupci krajů? Vždyť pouze veřejná služba efektivní, dostupná a kvalitní má smysl. Laciné imitace si tuzemská veřejnost nezaslouží.

Na popisování konkurenčního boje mezi ČD a RegioJet, který doputoval až k antimonopolnímu úřadu, komplikovaného dotování železniční dopravy či úvah o rušení různých slev mi nezbývá čas, prostor a trpělivost.

Snad jen odvolání zástupce hejtmanů Jaroslava Palase z Dozorčí rady ČD, které zesnovali premiér a ministr dopravy, stojí ještě za zmínku. Nejde jen o vyhlášení války mezi kabinetem a kraji. Stát se s regiony, které argumentují memorandem podepsaným s vládou Jana Fischera, pře o dotace a je dost pravděpodobné, že spor doputuje do soudní síně. Pro ten případ vláda nechce, aby hejtmani měli přístup k informacím z ČD, především o jejich hospodaření, z první ruky. Je to chování arogantní, popírající demokratické principy (ČD nepatří ani premiéru Nečasovi, ani ministru Dobešovi), ale také krátkozraké — zanedlouho nás čekají krajské volby a ODS, VV a TOP 09 budou těžko hájit svůj přístup k veřejné dopravě před voliči.

Žádný ekonomický model, ať už s konkurencí, nebo bez ní, není samospasitelný. Klíčová úloha připadá politické reprezentaci (našim voleným zástupcům) a jí řízeným vysokým státním úředníkům. Bohužel na centrální úrovni dnes vládnou ti, pro něž je veřejná služba nemoderní veteší (a tak ruší dotace, slevy, tratě…) a jejich vůli ve státem vlastněných Českých drahách realizuje management, který víc než na zákazníky myslí na své vlastní libůstky a bolístka.

(nadpis byl vytržen z písňového textu Zdeňka Svěráka „Šel nádražák na mlíčí“)