Osobní železniční doprava mezi českou a polskou částí Krkonoš se zastavila s koncem druhé světové války v roce 1945. Týkalo se to jak trati mezi Harrachovem a Sklarzskou Porębou, tak i železničního přechodu mezi Královcem a Lubawkou. Do té doby obě trati spojovaly území osídlené německy hovořícím obyvatelstvem a tuším, že měly mnohem větší význam pro dopravu nákladu a pravidelné cestování než pro případné turisty.

S koncem války došlo na útěk místních Němců z Dolního Slezska, nově polského, i na jejich nucené vysídlení z československé strany hranice. Železniční provoz mohl nějaký čas zůstat zastaven kvůli válečným škodám. Svou roli v tom, že nedošlo k jeho obnovení, ale určitě sehrála i skutečnost, že nové polské a české obyvatelstvo neobnovilo společenský a intelektuální kontakt, který byl až do konce války samozřejmý pro místní Němce. V dalších desetiletích pak obnovení provozu bránila snaha komunistických vlád navzájem izolovat své země.