Když jsem se dozvěděl jméno lídra ČSSD do eurovoleb, prof. Jana Kellera, byl jsem překvapen i potěšen. Překvapilo mě i to, že předseda Bohuslav Sobotka a vedení ČSSD se nebálo sáhnout po skutečné osobnosti, která má dlouhodobě blízko jak k environmentální politice, tak k politice ochrany sociálního státu proti globalizaci. Jan Keller patřil také mezi první a statečné kritiky Klausovy transformace a již jako gymnaziální student si pamatuji jeho protiklausovská vystoupení v polovině 90. let v pořadu Aréna.

Pokud dokáže ČSSD nominovat Jana Kellera a jít do rizika, že mezi řadovými levicovými voliči nemusí být zase tak známý jako mezi levicovými intelektuály, neumírá v ní naděje, že jednou dokáže podpořit decentralizaci našeho státu proti stále přetrvávajícímu a tuhému pražskému centralismu, jehož kmotrovská centra jsou jen špičkou ledovce.

Inu, když do Prahy fakticky putuje 97 % z vybraných daní na území naší republiky, zatímco samosprávné země v sousedním Německu sami disponují zhruba 31 % daní a německé obce 23 %, není o tuhém centralismu u nás pochyb. Úroveň Prahy ve výši HDP i životní úroveň, která je nadprůměrem EU a vysoce kontrastuje se „zbytkem republiky“ je také jasně vypovídající.

↗

Jan Keller na kandidátce ČSSD není jen potenciálním zeleným europoslancem, ale také poslancem regionalistickým. Foto David Muzik, DR 

O tom, že pražský centralismus je do budoucna významným podpovrchovým tématem, se kterým se budeme včetně samotné Prahy jednou muset vypořádat, svědčí i ilustrativní výrok Tomáše Halíka (částečně sice v nadsázce) o tom, že bychom napříště mohli „volit pouze v Praze“. Proti němu se na stránkách tohoto deníku trefně ohradil olomoucký politolog Pavel Šaradín a naprostá většina diskutujících čtenářů mu dala za pravdu.

Jan Keller na kandidátce ČSSD není jen potenciálním zeleným europoslancem, jak zde psal Jakub Patočka, ale také poslancem regionalistickým. Pokud bude zvolen, bude jistě ze slušnosti respektovat zařazení společně s dalšími kandidáty ČSSD do klubu Strany evropských socialistů. Ale velmi by mu slušela i přítomnost v klubu Zelení/Evropská svobodná aliance. Vedle většiny evropských zelených zde totiž zasedají i europoslanci za stran a hnutí evropských historických regionů a nestátních národů jako jsou Skotové, Vlámové nebo Katalánci.

Levicový čtenář by mohl mít předsudky o nacionalismu, ale chyba lávky. Evropští regionalisté mají mnohem blíže ke středu, Zeleným a levicovým stranám než k pravicovým nacionalistům typu lePenistů nebo wildersovců. Jak psal v Britských listech politolog Marek Pavka, např. „Skotské národní straně, která ve Skotsku vládne, se podařilo vytvořit mnohem příznivější sociální a ekonomické prostředí, jaké je v Anglii, a jako vzor vidí Norsko. Staví se proti škrtům v sociální sféře, které jsou typické pro londýnské vlády všech možných barev. Dokonce i lord Adonis, hospodářský stratég labouristů prohlásil, že Anglie by se od Skotska mohla učit.“

Další člen Evropské svobodné aliance velšská Plaid Cymru si klade za cíl tzv. decentralistický socialismus a chce zavést regionální banky po vzoru německých zemských bank, důraz klade na drobné a střední podniky, sociální podniky, družstva a iniciativu obcí. Regionalismus v Evropě je vlastně protikladem k nacionalismu a jasnou alternativou ke globálnímu kapitalismu.

To by moravskému sociologovi prof. Kellerovi jistě vyhovovalo. Se svým regionem je pevně spojen, z rodného moravského Lašska pravidelně dojížděl do práce ještě za svého působení na brněnské univerzitě. Vždy se hlásil k moravské identitě. Za citaci zde stojí i jeho slova především ke kritice pražského centralismu z pořadu Arnošta Goldflama na téma „Existuje svébytná moravská kultura?“ z roku 2000, který nedávno reprízovala Česká televize.

Jan Keller zde říká, cituji: „Já bych řekl, že ten rozdíl není ani tak mezi Moravou — Moraváky a Čechy, ale spíše rozdíl mezi Prahou a zbytkem republiky. Ona ta Praha si udělala z Čech takový víkendový výběh pro Pražáky a ono se to tam všecko homogenizuje. Se čtvercem vzdálenosti od Prahy ta homogenizace mizí, takže jižní Čechy a východní Čechy už jsou zase v pořádku. Ale Morava má tu výhodu, že je příliš z té „pražské radiace“ vzdálená a že si více podržela takové různosti a různorodosti, a například se jako Moravák cítím skrze to, že jsem Lach, z Laška. A Morava, to je mozaika regionů od Lašska až po Slovácko, která není překryta takovým tím unifikujícím charakterem, jako se o to, myslím, snaží právě ta Praha.“

Prof. Keller výstižně uvažuje dále: „Pražáci jsou už od podstaty velcí budovatelé. Oni vždycky budují bez ohledu na to, co budují. Zatímco ti Moraváci, možná že je to tím geografickým odstupem od toho centra, mají určitou distanci. A není to tam nikdy tak horké, jako v té Praze. A když je něco hodně sešněrovaného, tak v Praze je to ještě sešněrovanější než jinde. Když je zase něco hodně volného, tak je to v Praze ještě volnější než jinde. Zatímco Moraváci, si myslím, mají větší smysl pro správnou míru.

Potom když chodí ty módní vlny — když je globalizace, Praha je vždycky hodně globální, když je amerikanizace, tak Praha je hodně amerikanizovaná. Tak si myslím, že na Moravě to má blíže ke kořenům a až se ukáže, že ta globalizace měla krátký dech, tak ti, kteří byli ke kořenům blíže, ti na tom vydělají. Zatímco ten pražský model (to není útok, já znám dokonce i sympatické Pražáky), to vyjádřil Ulrich Beck, to jsou často lidé, kteří jsou tak nejistí svou vlastní identitou, že vytrhávají své kořeny ze země a dívají se na ně, jestli jsou ještě celé… Ty kořeny, dalo by se to popsat jako vztah k lokalitě, ve které žiji.“

K těmto slovům lídra eurokandidátky ČSSD mohu za sebe přidat, že i já jsem na svých postgraduálních studiích v Praze poznal mnoho velmi sympatických Pražanů a do Prahy na výlet jezdím opravdu rád. To zde uvádím proto, kdyby náhodou některý z diskutujících hrdých Pražanů tuto moji úvahu nesprávně pochopil jako útok na hlavní město jako takové.

Morava, jako historická země České republiky, která může v budoucnu pro překonání globalizace využít svých pevnějších kořenů, již své kandidující hnutí má. Je jím strana Moravané, také člen zmíněné Evropské svobodné aliance. Evropským strukturám by jistě nebylo na škodu, kdyby se zde s Janem Kellerem a Zelenými z celé Evropy sešli nejen Moravané, ale i Slezané z polské kandidátky Hnutí pro slezskou autonomii, Benátčané, Jihotirolané nebo Frísové a samozřejmě Skoti, Velšané, Vlámové a mnozí další.

Byl bych moc rád, kdyby časem vzniklo skutečné regionalistické hnutí i v samotných Čechách — východních, jižních, ale i v dalších částech tohoto taktéž historického regionu. Jistá naděje vane ze severu Čech v podobě hnutí Změna.

Ale lídrovství nejsilnější české strany právě v době, kdy Evropa potřebuje překonat globální kapitalismus a konflikty evropských národních států, Janu Kellerovi rozhodně sluší. Někdo jiný, např. Jiří Dienstbier, by byl přes svou veškerou urputnou snahu pražské kavárně příliš blízko.