Sláva, budeme mít zeleného europoslance. Jmenuje se Jan Keller

Jakub Patočka

Kdyby byl Respekt tím, zač sám sebe vydává, z kandidatury Jana Kellera by se radoval a Českou stranu sociálně demokratickou by za odvahu zvolit jej svým lídrem pochválil. Také Jan Keller navazuje mimo jiné na československý disent.

Hrubý a po věcné stránce popletený útok hvězdy Respektu Jana Macháčka na jedničku eurokandidátky sociální demokracie Jana Kellera, vypovídá především o tom, že Respekt prostě nesnáší, pokud se společenskému uznání a přirozené autoritě těší ještě někdo jiný, než koho v takové roli posvětí jeho redakce.

Jan Keller není pouze mimořádnou postavou současné české sociologie, což se často připomíná. Je také jednou z nejdůležitějších osobností českého ekologické hnutí. Na počátku 90. let jen málokdo udělal pro to, aby vznikající radikální ekologické iniciativy získaly obecnější společenské přijetí. Pravidelně vystupoval v pořadu Nedej se, a snad nebyla ekologická kampaň, za níž by se nepostavil.

Jan Keller měl v prvních deseti letech existence časopisu Sedmá (Poslední) generace článek v každém jeho čísle, jeho kniha Až na dno blahobytu spoluutvářela smýšlení nastupující generace ekologických aktivistů po roce 1989. Hnutí Duha bylo vydavatelem jeho první edice.

Kniha byla psána jako explicitní polemika s technokratickým přístupem k ochraně přírody, zastávaným těmi z příslušníků vznikající nové moci, kteří existenci ekologických problémů alespoň připouštěli. Jeden by snad i čekal, že za odvahu postavit do čela své kandidátky někoho takového, bude Respekt ČSSD chválit.

V době, kdy Respekt pomáhal budovat kult osobnosti Václava Klause, zmámeně oslavoval volný trh, nástup kapitalismu i katastrofálně zpackanou privatizaci, Jan Keller patřil k spoluvyhlašovatelům blokád Temelína, na tábory u Temelína jezdil přednášet a besedovat s aktivisty. Když Klausova vláda dělala z ekologických iniciativ extremisty, Respekt o tom nezaujatě referoval, zatímco Keller patřil k prvním a nejodhodlanějším kritikům pokusu důsledné ekologické iniciativy dehonestovat a zbavovat je před veřejností legitimity.

Jan Keller pro zájmy českého ekologické hnutí zajisté vykonal neporovnatelně více nežli současný předseda Strany zelených Ondřej Liška, který se v občanských iniciativách příliš ohřát ani nestihl, s ekologickým hnutím neměl nikdy nic společného a jeho základním politickým výkonem je konformní účast v koalici s Jiřím Čunkem a Mirkem Topolánkem, v níž mimo jiné připravoval zavedení školného. Strana zelených se z marasmu, do nějž tehdy upadla, nevzpamatovala podnes.

Jan Keller své mladické členství v komunistické straně zdůvodňuje způsobem, jímž si ze svých antikomunistických kritiků dělá legraci tak rafinovaně, že mu, řečeno s klasikem, jednak nerozumí a jednak je to uráží. Ať už si o této jeho pradávné životní epizodě pomyslíme cokoli, není známo nic o tom, že by během ní natropil nějaké škody, byť jen vzdáleně souměřitelné se škodami, které tu napáchala Topolánkova vláda s Liškovou účastí. A ještě méně je známo o tom, že by Respektu dřívější ryze oportunistické členství v KSČM například ex-ministra Dlouhého nějak překáželo v jeho fanfarónském velebení.

Keller se od Lišky odlišuje v tom, že na rozdíl od něj je nepochybně zelený. Za připomínku zde stojí, že Jan Keller nekandiduje do Evropského parlamentu poprvé. Před pěti lety kandidoval na kandidátce Demokratické strany zelených, čistě jako výraz odporu k nepřijatelně oportunistickému chování Bursíkových a Liškových modrozelených, Respektem tehdy vychvalovaných jako vzor zelené politiky.

Keller se od Lišky odlišuje v tom, že na rozdíl od něj je nepochybně zelený. Foto Aleš Běhounek, Mediafax

Kellerova kandidatura je tak tichou připomínkou známé skutečnosti: důsledná zelená politika je možná pouze ve strategickém sepjetí s důslednou politikou sociálně-demokratickou. Ekologické hnutí vychází ze stejných zdrojů a motivací, z nichž se rodilo hnutí sociální: obrana slabších, lidí, zvířat, přírody, před zvůlí silnějších korporací, privilegovaných elit či kapitálu.

Smysl o tom má mluvit i proto, že česká zelená politika se v současné krizi ocitla v nezanedbatelné míře vinou iluzí, které zde umanutě po celou polistopadovou éru pěstoval právě týdeník Respekt.

K jejich pilířům patří uhlířská antikomunistická víra, jež jeho redakci například umožnila svého času útočit na Milana Kunderu stejně surově jako dnes zachází s Janem Kellerem, nadšená obhajoba neoliberální ekonomické doktríny a neokonzervativních představ o mezinárodní politice, zcela neústrojně spojovaná s řadou progresivních témat v ekologické, sociální či kulturní oblasti, které však v demokratické politické soutěži přirozeně reprezentují právě ty proudy, jež Respekt potírá.

Tradovalo se tu s oblibou, že kvůli našim „historickým zkušenostem“ ekologické hnutí či zelený politický proud nenalezne u nás přirozené zázemí na levici. Dnes se daleko spíše zdá, že snaha spojovat témata světové sociálně-ekologické levice s neokonzervativním přístupem k mezinárodní politice či s neoliberálním přístupem k ekonomice byla jednou ze slepých uliček našeho transformačního tápání.

Respekt nese principiální odpovědnost za dvacet let pěstování bludné představy o tom, že „cool“ a „in“ lze být jen na pravici a s dostatečně často demonstrovaným antikomunistickým přesvědčením. Je třeba podtrhnout, že tím Respekt pro nově se formující českou mocenskou elitu plnil neocenitelnou službu, poněvadž podstatný díl kritického, občanského, aktivistického potenciálu převáděl do řečiště systémově konformních projevů.

Jen máloco bylo tak žalostně smutným příznakem pobloudilosti pedagogického úsilí Respektu jako obrázek vcelku nekonformních sociálně a ekologicky citlivých lidí, jejichž občanský aktivismus se projevoval nošením placky s ministrem jedné z nejantisociálnějších a nejantiekologičtějších vlád, kam až paměť sahá. V takovém sebeklamu se ovšem nedá žít věčně.

Hrubost útoku Jana Macháčka, tak očividně kontrastující s vachrlatostí jeho argumentace, i celou protikellerovskou kampaň Respektu působící pomalu jako jakýsi kolektivní záchvat, je tak na místě pochopit právě jako výraz otřeseného sebevědomí a hlubokého nepokoje vyvěrajícího ze ztráty výsadního postavení strážců specificky české polistopadové kulturně-politické korektnosti.

Čím dál víc přemýšlivých lidí přicházející generace už zkrátka nebude přeříkávat jeho antikomunistické mantry, za skutečného reprezentanta zeleného politického proudu budou pokládat Respektem neschváleného Kellera, a nikoli Respektem schváleného Lišku, a o tom, co je politicky „cool“ a „in“ si prostě budou číst jinde.

Ale co víc: v samém závěru je třeba se dotknout i toho, co je pro Respekt vůbec nejcitlivější. Jeho redakce ráda vystupuje jako pokračovatelka tradic tuzemského disentu. Jenomže český disent byl úzkostlivě politicky ekumenický, a to nikoli z taktických důvodů. Mluvčími Charty pravidelně bývali exkomunisté.

Jan Keller byl v době, kdy se Respekt něžně vinul k ODS, jednou z klíčových intelektuálních postav českého ekologického hnutí, které na předlistopadový disent uvědoměle navazovalo. Je tedy spontánním a stejně legitimním pokračovatelem tradic českých nezávislých občanských iniciativ, jakým se ve svých lepších chvílích pokouší být Respekt. A pokud v něm Respekt dnes nedokáže spatřit a ocenit svého spojence, kterým v řadě podstatných otázek jistě je, sám, aniž by o tom zjevně měl vůbec ponětí, tuto tradici opouští.

    Diskuse
    JP
    April 11, 2014 v 10.33
    Ach jo...
    To okopávání Respektu a rozčilování se, že není levicový (a nedej Bože se dokonce opře do guru Kellera, byť zrovna plácl nesmysl) je už trapné.

    Věta "Respekt prostě nesnáší, pokud se společenskému uznání a přirozené autoritě těší ještě někdo jiný, než koho v takové roli posvětí jeho redakce." je vrcholem projekce vlastních špatných vlastností do druhých - jsou to právě lidé kolem DR (Hauser, Patočka), kteří propadají hysterii, když má někdo jiný názor, zpochybňuje jejich modly nebo nemají ten správný levicový světonázor.
    PM
    April 11, 2014 v 11.34
    Pane Potměšile,
    sdílím vaší touhu po klidné plausibilní argumentaci.
    Nesdílím váš rozjitřený úsudek, který působí dojmem, že Respekt něco takového vůči levici nabízí.
    Pan Tabery se i zde na DR několikrát pokoušel obhájit své pracovní zadání a náplň - péči o údernost neoliberální ideologie - aniž by vaše výše zmíněná maxima uskutečnil.

    JP
    April 11, 2014 v 11.53
    Nerozumím
    Omlouvám se, ale zkuste použít jednodušší a srozumitelnější jazyk.

    Co mi připadá hloupé a trapné, je posedlost některých zdejších levicových publicistů Respektem.

    A obviňovat Respekt s podpory neoliberalismu je IMHO úplně mimo. Pokud bývá nějak kvalifikován, tak spíš jako doupě pravdoláskařů.
    April 11, 2014 v 12.34
    Posedlost levičáků Respektem, či posedlost Respektu levičáky? Bakala jako pravdoláskař?
    April 11, 2014 v 14.38
    Všichni jsou stejní
    Viděl jsem Kellera na billboardu. Hlásal: Nová pracovní místa.
    FO
    April 11, 2014 v 21.13
    Ne že by na Respektu
    nebylo co kritizovat;, ale někdy to bohužel vypadá, že někteří levičáci nemají nic lepšího na práci než válčit s Respektem. Osobně to moc nechápu.
    MF
    April 11, 2014 v 22.59
    NIkdo snad tady neválčí s Respektem, pouze konstatuje a shrnuje známé skutečnosti.
    To, že je Respekt někdy naprostá žumpa je zcela jasné. A že mají prsty v dost špinavých věcech, počínaje likvidací předsedy lidovců Bartončíka v roce 1990, je také jasné. A že útok na Kunderu si nezadá třeba se špínou bojů proti A. Dvořákovi (před více než 100 lety), je také zjevné.

    Ještě dodávám, že rozpor, který výše nastolil pan Potměšil, rozporem není. Pravdoláskovci se před několika lety z pragmatických důvodů spojili s neoliberály. Jde o vliv a moc, o nic jiného. Proto také ono zdánlivě podivné manželství Kalouska s Karlem.
    PL
    April 12, 2014 v 2.25
    Ten Macháčkův text je opravdu výborný, zvláště když se také chcete jmenovat Popcorn.
    April 12, 2014 v 9.01
    Posedlost Respektem, posedlost Respektu.
    Respekt se myslím Referendem zabývá velmi málo, zatímco v Referendu vycházejí celé články zabývající se jednou větou v Respektu. Je to tak proto, že na rozdíl od Respektu není na Referendu co kritizovat?

    Ten Macháčkův článek mi přišel opravdu hrubý a v diskusi pod ním ho kritizovali i lidé, kteří celkově Respekt neodmítají.

    Ale text Jakuba Patočky je bohužel ještě slabší. Kritizuje vachrlatost argumentace, ale sám neuvádí argumenty žádné, jen spekulace o motivech autorů Respektu a spousty negativních epitet.

    Titulek toho článku se vztahuje k tvrzení Jana Kellera, že smlouva EU s USA ohrožuje farmářské trhy. O tom není v Patočkově článku ani slovo.

    Pokud chce Jakub Patočka polemizovat s Respektem jako celkem, měl by si se svými články dávat víc práce a nedělat takové elementární chyby jako vynechat to nejdůležitější.

    Plácl Jan Keller blbost nebo dohoda USA-EU opravdu farmářské trhy ohrožuje?


    FO
    April 12, 2014 v 9.27
    Díky, pane Kubičko,,
    právě jsem chtěl napsat něco podobného. Skutečně mě ta posedlost tím, co se píše v Respektu, přijde podivná. Osobně jsem po kauze Kundera Respekt přestal odebírat, ale sleduji ho stále, jen teď už ne nekriticky. V řadě věcí se s Respektem shodnu, v řadě ne, ale to je asi normální.
    April 12, 2014 v 10.06
    Pokud toleruji polopravdy Respektu, nemohu očekávat, že se myšlenkově sejdu s lidmi, kteří dokáží těžkou demagogičnost polopravd odvrhnout.
    Začínám chápat občasnou podrážděnost pana Hellera. Je opravdu frustrující vidět vzdělané lidi, jak se stále motají v kruhu neoliberálních tézí a nejsou schopni pohledu z jiné, než z přednastavené optiky. Co horšího, nejsou schopni si položit základní otázku u všech problémů, které chtějí prohlédnout, či řešit. Cui bono. Pokládejte si prosím tuto otázku a zkuste na ni najít odpověď. Jinak se za chvíli budeme dělit jen na babišovce a bakalovce.
    PM
    April 12, 2014 v 10.44
    taktak pane Ševčíku
    definujeme naší alergii vůči jedné hlásné troubě neoliberalismu, namísto bystrého hledání východiska ze slepé uličky kapitalismu do které nás právě neoliberalismus zatáhl.
    Zcela bez respektu nehledáme model snesitelného kapitalismu, ale čmáráme na zeď slepé uličky naše oblíbené - Servít je vůl.
    MF
    April 12, 2014 v 10.54
    Efekt negativních kampaní
    Pozitivní za této situace je, že negativní kampaně se dost často obracejí proti svým tvůrcům. Viděli jsme to nakonec v druhém kole prezidentské volby, kde karlovská kampaň vedla mnoho lidí, kteří by jinak Zemana novolili, k tomu, aby mu nakonec dali hlas.
    Viděli jsme to i při prohře FIca v nedávných prezidentských volbách.
    Ten Macháčkům pamflet se řadí do série dalších a dalších neustále vznikajících pamfletů i různých rozšiřovaných "vtipných" obrázků. Vzhledem k tomu, že oficiální propaganda skutečně už začíná lidi štvát (opět je to vidět i v reakcích na protiruskou hysterii), je naději, že se lidé začnou zajímat o to, co to vlastně ta TTIP je. A Kellerovi, potažmo i ČSSD to pomůže.
    JP
    April 13, 2014 v 12.39
    Ad neoliberalismus
    Přičítat Respektu neoliberalismus považuji za úplný nesmysl. Vzpomeňme i to, jak je Respekt oblíben u bývalé hradní partičky nebo ODS.

    Levici vadí antikomunismus Respektu a že je ktitický i k některým exponentům levice, místo aby držel basu proti zlé pravici.

    Pak se objevují i nesmysly o neoliberalismu. Četl nebo čte vůbec někdo z těch kritiků Respekt, nebo jim stačí hysterické reakce A2Alarmu či J. Patočky?

    Macháček to přehnal, ale Keller si za to může sám, když si vymýšlí hlouposti. Obávám se, že propadne jako politik, a nebude už brán vážně ani jako sociální vědec.
    + Další komentáře