Volme pouze v Praze

Pavel Šaradín

Pavel Šaradín reaguje na povzdech profesora Tomáše Halíka v týdeníku Reflex, že kdyby celá země volila tak, jak v mnoha volbách volila Praha, tak u nás bude lépe. Pavel Šaradín připomíná, jak Praha ve skutečnosti volila.

Politici i mnozí kolegové z oblasti sociálních věd si lámou hlavu nad tím, jak upravit volební pravidla. Buď bychom měli posílit poměrnost, nebo naopak zvýšit akceschopnost kabinetů.

Vlády by měly být stabilnější, zaveďme většinový systém, zaznívalo doposud z ODS. TOP 09 navrhuje zaměnit volební systémy do Senátu a Poslanecké sněmovny, prezident by rád zvýšil počet obvodů, Úsvit zavedl odvolatelnost politiků, Jiří Dienstbier se pokoušel odstranit pětiprocentní hranici nutnou pro postup na kandidátce atd. atd.

Nutno podotknout, že samotná změna volebních pravidel českou společnost a politiku nezlepší. Musí se stát něco jiného, a jak víme, bude to ještě dlouho trvat. A je vcelku jedno, jestli budeme mít většinový systém, nebo více poměrný, než máme doposud.

Do debaty svým způsoben nedávno vstoupil prof. Tomáš Halík. V týdeníku Reflex v rozhovoru prohlásil: „Kdyby celá země volila tak, jak volila Praha v mnoha volbách, tak tady bude lépe.“ Kritizoval předtím v rozhovoru Miloše Zemana, měl na mysli zcela jistě volby prezidentské. Hovořil však v plurálu, podívejme se tedy i na volby ostatní. V tomto momentu si dovolím vynechat volby komunální, jsou příliš specifické a svázané s konkrétním prostředím.

Jak v minulosti volila Praha? Foto Stefan Bauer, Wikimedia Commons

Zkusme tedy volby nejdůležitější, sněmovní. Začněme rokem 1996, kdy zde zvítězila ODS, podpořilo ji čtyřicet čtyři procent voličů, o čtrnáct procent více než činil celorepublikový průměr. Po všech finančních skandálech se na první místo v Praze vyšplhala ODS i v roce 1998, opět jí důvěřovalo více než čtyřicet dva procent Pražanů. Kouzlo Václava Klause bylo silné, v České republice však zvítězili sociální demokraté.

Jak jsme se mohli mít, kdybychom volili jako v Praze, říkám si. V roce 2002 vedl ČSSD do voleb Vladimír Špidla, který je vyhrál s více než třicetiprocentní podporou. V Praze získal o pět procent méně, zatímco kouzlo pana profesora Klause tu nevyprchalo. Oslovil více než třetinu voličů, kdybychom hlasovali jako Praha, nemuseli jsme třeba mít tu zlou proevropskou vládu. Naše národní zájmy by bránil Václav Klaus, což nepochybně navazuje pocit bezpečí. A co o čtyři roky později? Mirek Topolánek! Téměř padesát procent hlasů!

Kdybychom volili jako Praha, nemusel by předseda ODS kupovat poslance od ČSSD a dost možná by nepotřeboval k vládnutí ani Stranu zelených! No ale znáte to...ten nevyzpytatelný zbytek republiky. Jinak tomu bylo v roce 2010. Tehdy Praha výrazně pomohla TOP 09, která v hlavním městě poprvé předstihla ODS, zkrátka Pražané jsou mnohem odpovědnější než třeba Moravané. Více cítili hrozbu hospodářsky zruinovaného Řecka.

V republice nepochopitelně zvítězil Jiří Paroubek. A to přitom Praha dala zemi takové politiky, jakými jsou (byli?) Vítek Bárta, Radek John či Karolina Peake. V roce 2013 v Praze slavila vítězství TOP 09, ODS se v hlavním městě ocitla nad celorepublikovým průměrem. Kdyby se tak voliči chovali úplně všude! Mohli jsme tu mít konečně tu slibovanou vládu Mirky Němcové.

V logice tvrzení pana profesora Halíka navrhuji výrazné úsporné opatření. Nechť se ve sněmovních volbách volí napříště už jen v Praze. My z méně rozvinutých částí republiky se tak konečně dočkáme lepší životní úrovně, nižší nezaměstnanosti a účinného boje proti korupci.

    Diskuse
    March 3, 2014 v 21.14
    Správný návrh odpovídající ekonomice a samosprávě
    Pan docent Šaradín zde otevřeně navrhl něco, podle čeho republika fakticky žije hned v několika oblastech. Navíc docenta z olomoucké univerzity alespoň nikdo nesetře jako "brnocentristu".

    Míra přerozdělení daní u nás činí asi 97% (kromě daně z nemovitosti, která jde přímo obcím). To znamená, že to, kam půjde naprostá většina finančních prostředků vyprodukovaných v celé republice, rozhodují úřady v Hlavním městě Praze (respektuji oficiální název). V Německu se míra přerozdělení např. pohybuje mezi 10-20%. Malé kraje jsou u nás konstitučně, finančně i fakticky jen guberniemi, chcete-li "průtokovými ohřívači", které jsou zcela závislé na tom, kolik jim z Prahy pustí. Jestli to je vůbec nějaká samospráva, navíc podle evropských zásad subsidiarity, je veká otázka. Spíše je to švejkovská parodie na ni. Když jsme u regionu, kde působí autor článku, tak pro Olomouc je zisk statutu krajského města po roce 2000 Pyrrhovým vítězstvím.

    Nemluvím o dalších aspektech centralizace a to, kam za dvacet let směřují prostředky nás všech např. na veřejnoprávní televizi. Kde byly před deseti, dvaceti lety studia ČT v Brně a Ostravě a kde jsou teď.

    Pokud jde o volby, je zde nejen dělení čisté centrum vs. periferie - tj. metropolitní aglomerace Praha vs. zbytek republiky, ale historicky a kulturně u nás zakotveno v dichotomii Čechy vs. Morava. Zajímavé je srovnat např. volby z roku 2006 (klidně i včetně Slovenska, kde jako na Moravě narozdíl od Čech zvítězila levice) s volbami v roce 1946. V Čechách získala KSČ 43% hlasů, na Moravě a ve Slezsku o 9 % méně. ČSL a ČSNS získali naopak v Zemi moravskoslezské 48% hlasů. ČSL na Moravě získala 27% hlasů, kdežto v Čechách o více než 11% méně. Zajímavé je, že ČSSD v roce 1946 uspěla lépe na Moravě a ve Slezsku než v Čechách, přestože měla levicovější program než tehdy KSČ. Morava, Slezsko a Slovensko tedy volí ani ne levicověji, ale spíše konzervativněji. A to bychom mohli jít až do doby husitské.

    Zaráží mě, že pragocentricky píšící (jak jinak už to nazvat) pan profesor Halík, katolický kněz, se staví na stranu tradičně liberálně volící Prahy... Něco zřejmě přebilo dokonce jeho víru.
    PM
    March 4, 2014 v 19.46
    Pražáci rádi při pivě hulákají... My Prahu raději zbouráme
    natolik hlasitě i falešně, až se to rozléhá i přilelým svatostánkem pana Halíka.
    Praha je tradičním domovem a útulkem talentovaně zabedněných reakcionářů......také jsem si povšiml.
    March 4, 2014 v 20.37
    centrum moci
    V Praze se daleko víc než kde jinde v republice proplétají moc politická, finanční a mediální.
    Že by toto byl ten prvek, který Prahu vyzdvihuje na kvalitativně vyšší úroveň oproti politicky zpozdilým venkovanům?
    March 4, 2014 v 20.58
    Toto propletení mocí je ale do značné míry spíše následkem než příčinou. Jak to, že spousta států Evropy nemá centrum moci politické, ekonomické a mediální kolem hlavního města s výraznou sociálně-ekonomickou disproporcí oproti "zbytku" státu?

    Proč není ekonomicky vyspělé centrum jen Bern, ale i Curych, Ženeva? Proč má Německo orgány státní správy rozptýlené do více měst po celé spolkové republice? Proč se nehovoří o berlínocentrismu (dříve o bonncentrismu)?

    Proč jsou ekonomicky vyspělejší regiony Španělska (Katalánsko) a Itálie (Padánie) zcela mimo aglomerace hlavních měst?
    March 4, 2014 v 22.59
    centrum moci II
    Ano, pane Ungere, tam jsem tak trochu mířil.
    Domnívám se totiž, že je v moci vlády tuto propletenou centralizovanou moc začít rozplétat a decentralizovat.
    PM
    March 5, 2014 v 10.01
    Pražská moc zastupuje zájmy
    takových společenských vrstev, které jsou reprezentovány vizemi pana Klause, paní Němcové, pana Schwarzenbergera ...... tedy tou částí pravicové elity zastávající okrajové nacionalisticky laděné reakční pozice.
    Je ale možné aby současná vláda nabídla čezské neoliberální elitě alternativu k pražskému zázemí, kde dominuje sebestředná mentalita pražských kondelíků......zeptal bych se.
    March 5, 2014 v 13.33
    Centrum moci
    Naštěstí celá ČR nevolí jako Praha, to říkám jako Pražák, Pražáci si ostatně volí blbě i své vlastní zastupitele.

    Ovšem ta otázka proč v Itálii, Německu, Švýcarsku není politická a ekonomická moc tak soustředěna do Bernu, Berlína, Říma atd jako v jiných zemích do Paříže, Londýna, Prahy je snadno zodpověditelná rozdílnou historií. Berlín, Řím, Bern se staly v hlavními městy států, které vznikly v 19. století slučováním předtím samostatných zemí. Ne států, které vznikly daleko dříve převážně expanzí z jednoho mocenského centra jako Francie, Anglie, České království.

    Madrid, Bern, Berlín nebyly před 500 lety zvlášť významná města, Paříž, Londýn a Praha ano.
    March 5, 2014 v 16.26
    Londýn není dobrý příklad
    V této otázce nelze opomenout, že současná Velká Británie, i přesto, že je Londýn tak významným historickým centrem, značnou část politické a ekonomické moci věnuje autonomním parlamentům a vládám ve Skotsku, Walesu a severním Irsku. Dokonce s těmi praktickými následky, že Skotsko některými vlastními opatřeními zmírnilo dopad ekonomické krize na občany více než centrální vláda v Londýně.

    České království, tedy Čechy neboli Země česká, opravdu vznikla expanzí z jednoho centra. Že ta expanze pokračovala dále ve středověku, krátce před Bílou horou a potom opět po 1. světové válce, je, myslím, patrné. Při vzniku ČSR se pražské centrum inspirovalo právě především tradičním francouzským centralismem, který ovšem při vší úctě k historii Prahy zcela neodpovídá rozmanitým tradicím Zemí Koruny české.

    Zcela souhlasím s panem Truhelkou, že decentralizovat pro zdárný vývoj všech částí republiky je nutné. Nad otázkou pana Petraska však váhám. Především hnutí ANO je svým založením centralistické, jak si poradí s pražskými elitami, to se uvidí. Pan Sobotka nejen svou dočasnou výhrou nad hejtmany a z jeho minulých vyjádření také žádnou vizi skutečné decentralizace, bohužel, neskýtá. Lidovci už jednou své především moravské voliče požadující obnovu zemského uspořádání zradili, a to po volbách 1992 vstupem do Klausovy vlády a vzdáním se tohoto jednoho z podstatných bodů programu.
    March 5, 2014 v 16.36
    Centrum moci Londýn
    O Londýně nemluvím jako o hlavním městě Velké Británie, ale Anglie. Skotsko má centra jinde a je to země s jinými zákony, jinými zvyky a jinou kulturou než Anglie, není součástí VB zas tak dlouho a možná se jednou zase oddělí. I politická kultura je jiná, Konzervativní strana má t.č. ve Skotsku tuším jediného poslance.
    March 5, 2014 v 18.12
    Pane Kubičko,
    zcela se dvě země nikdy srovnat nedají, ale to, co jste napsal o Anglii a Skotsku, by se dalo říct i k historii Čech, Moravy, Slezska a obojí Lužice. Ty měly v historii často i odlišného panovníka a v 19. století dokonce jen společné centrální úřady ve Vídni. Opět odkazuji na odlišnost volebních výsledků z mého prvního příspěvku, stejně jak jste zmínil výsledky Konzervativní strany ve Skotsku. Jen připomínám, že ještě před dvaceti lety neměli Skotové autonomii žádnou.