Volme pouze v Praze
Pavel ŠaradínPavel Šaradín reaguje na povzdech profesora Tomáše Halíka v týdeníku Reflex, že kdyby celá země volila tak, jak v mnoha volbách volila Praha, tak u nás bude lépe. Pavel Šaradín připomíná, jak Praha ve skutečnosti volila.
Politici i mnozí kolegové z oblasti sociálních věd si lámou hlavu nad tím, jak upravit volební pravidla. Buď bychom měli posílit poměrnost, nebo naopak zvýšit akceschopnost kabinetů.
Vlády by měly být stabilnější, zaveďme většinový systém, zaznívalo doposud z ODS. TOP 09 navrhuje zaměnit volební systémy do Senátu a Poslanecké sněmovny, prezident by rád zvýšil počet obvodů, Úsvit zavedl odvolatelnost politiků, Jiří Dienstbier se pokoušel odstranit pětiprocentní hranici nutnou pro postup na kandidátce atd. atd.
Nutno podotknout, že samotná změna volebních pravidel českou společnost a politiku nezlepší. Musí se stát něco jiného, a jak víme, bude to ještě dlouho trvat. A je vcelku jedno, jestli budeme mít většinový systém, nebo více poměrný, než máme doposud.
Do debaty svým způsoben nedávno vstoupil prof. Tomáš Halík. V týdeníku Reflex v rozhovoru prohlásil: „Kdyby celá země volila tak, jak volila Praha v mnoha volbách, tak tady bude lépe.“ Kritizoval předtím v rozhovoru Miloše Zemana, měl na mysli zcela jistě volby prezidentské. Hovořil však v plurálu, podívejme se tedy i na volby ostatní. V tomto momentu si dovolím vynechat volby komunální, jsou příliš specifické a svázané s konkrétním prostředím.
Zkusme tedy volby nejdůležitější, sněmovní. Začněme rokem 1996, kdy zde zvítězila ODS, podpořilo ji čtyřicet čtyři procent voličů, o čtrnáct procent více než činil celorepublikový průměr. Po všech finančních skandálech se na první místo v Praze vyšplhala ODS i v roce 1998, opět jí důvěřovalo více než čtyřicet dva procent Pražanů. Kouzlo Václava Klause bylo silné, v České republice však zvítězili sociální demokraté.
Jak jsme se mohli mít, kdybychom volili jako v Praze, říkám si. V roce 2002 vedl ČSSD do voleb Vladimír Špidla, který je vyhrál s více než třicetiprocentní podporou. V Praze získal o pět procent méně, zatímco kouzlo pana profesora Klause tu nevyprchalo. Oslovil více než třetinu voličů, kdybychom hlasovali jako Praha, nemuseli jsme třeba mít tu zlou proevropskou vládu. Naše národní zájmy by bránil Václav Klaus, což nepochybně navazuje pocit bezpečí. A co o čtyři roky později? Mirek Topolánek! Téměř padesát procent hlasů!
Kdybychom volili jako Praha, nemusel by předseda ODS kupovat poslance od ČSSD a dost možná by nepotřeboval k vládnutí ani Stranu zelených! No ale znáte to...ten nevyzpytatelný zbytek republiky. Jinak tomu bylo v roce 2010. Tehdy Praha výrazně pomohla TOP 09, která v hlavním městě poprvé předstihla ODS, zkrátka Pražané jsou mnohem odpovědnější než třeba Moravané. Více cítili hrozbu hospodářsky zruinovaného Řecka.
V republice nepochopitelně zvítězil Jiří Paroubek. A to přitom Praha dala zemi takové politiky, jakými jsou (byli?) Vítek Bárta, Radek John či Karolina Peake. V roce 2013 v Praze slavila vítězství TOP 09, ODS se v hlavním městě ocitla nad celorepublikovým průměrem. Kdyby se tak voliči chovali úplně všude! Mohli jsme tu mít konečně tu slibovanou vládu Mirky Němcové.
V logice tvrzení pana profesora Halíka navrhuji výrazné úsporné opatření. Nechť se ve sněmovních volbách volí napříště už jen v Praze. My z méně rozvinutých částí republiky se tak konečně dočkáme lepší životní úrovně, nižší nezaměstnanosti a účinného boje proti korupci.
Míra přerozdělení daní u nás činí asi 97% (kromě daně z nemovitosti, která jde přímo obcím). To znamená, že to, kam půjde naprostá většina finančních prostředků vyprodukovaných v celé republice, rozhodují úřady v Hlavním městě Praze (respektuji oficiální název). V Německu se míra přerozdělení např. pohybuje mezi 10-20%. Malé kraje jsou u nás konstitučně, finančně i fakticky jen guberniemi, chcete-li "průtokovými ohřívači", které jsou zcela závislé na tom, kolik jim z Prahy pustí. Jestli to je vůbec nějaká samospráva, navíc podle evropských zásad subsidiarity, je veká otázka. Spíše je to švejkovská parodie na ni. Když jsme u regionu, kde působí autor článku, tak pro Olomouc je zisk statutu krajského města po roce 2000 Pyrrhovým vítězstvím.
Nemluvím o dalších aspektech centralizace a to, kam za dvacet let směřují prostředky nás všech např. na veřejnoprávní televizi. Kde byly před deseti, dvaceti lety studia ČT v Brně a Ostravě a kde jsou teď.
Pokud jde o volby, je zde nejen dělení čisté centrum vs. periferie - tj. metropolitní aglomerace Praha vs. zbytek republiky, ale historicky a kulturně u nás zakotveno v dichotomii Čechy vs. Morava. Zajímavé je srovnat např. volby z roku 2006 (klidně i včetně Slovenska, kde jako na Moravě narozdíl od Čech zvítězila levice) s volbami v roce 1946. V Čechách získala KSČ 43% hlasů, na Moravě a ve Slezsku o 9 % méně. ČSL a ČSNS získali naopak v Zemi moravskoslezské 48% hlasů. ČSL na Moravě získala 27% hlasů, kdežto v Čechách o více než 11% méně. Zajímavé je, že ČSSD v roce 1946 uspěla lépe na Moravě a ve Slezsku než v Čechách, přestože měla levicovější program než tehdy KSČ. Morava, Slezsko a Slovensko tedy volí ani ne levicověji, ale spíše konzervativněji. A to bychom mohli jít až do doby husitské.
Zaráží mě, že pragocentricky píšící (jak jinak už to nazvat) pan profesor Halík, katolický kněz, se staví na stranu tradičně liberálně volící Prahy... Něco zřejmě přebilo dokonce jeho víru.
Praha je tradičním domovem a útulkem talentovaně zabedněných reakcionářů......také jsem si povšiml.
Že by toto byl ten prvek, který Prahu vyzdvihuje na kvalitativně vyšší úroveň oproti politicky zpozdilým venkovanům?
Proč není ekonomicky vyspělé centrum jen Bern, ale i Curych, Ženeva? Proč má Německo orgány státní správy rozptýlené do více měst po celé spolkové republice? Proč se nehovoří o berlínocentrismu (dříve o bonncentrismu)?
Proč jsou ekonomicky vyspělejší regiony Španělska (Katalánsko) a Itálie (Padánie) zcela mimo aglomerace hlavních měst?
Domnívám se totiž, že je v moci vlády tuto propletenou centralizovanou moc začít rozplétat a decentralizovat.
Je ale možné aby současná vláda nabídla čezské neoliberální elitě alternativu k pražskému zázemí, kde dominuje sebestředná mentalita pražských kondelíků......zeptal bych se.
Ovšem ta otázka proč v Itálii, Německu, Švýcarsku není politická a ekonomická moc tak soustředěna do Bernu, Berlína, Říma atd jako v jiných zemích do Paříže, Londýna, Prahy je snadno zodpověditelná rozdílnou historií. Berlín, Řím, Bern se staly v hlavními městy států, které vznikly v 19. století slučováním předtím samostatných zemí. Ne států, které vznikly daleko dříve převážně expanzí z jednoho mocenského centra jako Francie, Anglie, České království.
Madrid, Bern, Berlín nebyly před 500 lety zvlášť významná města, Paříž, Londýn a Praha ano.
České království, tedy Čechy neboli Země česká, opravdu vznikla expanzí z jednoho centra. Že ta expanze pokračovala dále ve středověku, krátce před Bílou horou a potom opět po 1. světové válce, je, myslím, patrné. Při vzniku ČSR se pražské centrum inspirovalo právě především tradičním francouzským centralismem, který ovšem při vší úctě k historii Prahy zcela neodpovídá rozmanitým tradicím Zemí Koruny české.
Zcela souhlasím s panem Truhelkou, že decentralizovat pro zdárný vývoj všech částí republiky je nutné. Nad otázkou pana Petraska však váhám. Především hnutí ANO je svým založením centralistické, jak si poradí s pražskými elitami, to se uvidí. Pan Sobotka nejen svou dočasnou výhrou nad hejtmany a z jeho minulých vyjádření také žádnou vizi skutečné decentralizace, bohužel, neskýtá. Lidovci už jednou své především moravské voliče požadující obnovu zemského uspořádání zradili, a to po volbách 1992 vstupem do Klausovy vlády a vzdáním se tohoto jednoho z podstatných bodů programu.