Chci přispět X

Strategická defenzíva

Už nestačí jenom mluvit o příčinách volebního výsledku, ani o jeho následcích: je třeba začít diskutovat o tom, jak budeme čelit tomu, co se na nás valí.

Co se stalo v českých volbách, je skutečně málo vídané a těžko vysvětlitelné nemilé překvapení: snad od roku 1992 se nestalo, že by čeští voliči hlasovali v takové míře proti svým deklarovaným zájmům.

Přesto bych v jednom bodě nesouhlasil s jinak brilantním sloupkem Ivana Štampacha Ke kořenům Nové pravice. Mám za to, že od analyzování příčin volebního výsledku nestačí přejít pouze k analyzování jeho důsledků; je nejvyšší čas začít diskutovat o tom, jak nové protisociální, protiobčanské a protiekologické sněmovní většině čelit.

Vladimír Špidla v diskusi použil termín strategická defenzíva, který myslím přesně vystihuje to, co nás až do příštích sněmovních voleb čeká. A vyjednávají-li zmocněnci tří stran Bakalovy koalice o tom, jak s námi naloží, je právě tak nejvyšší čas rozpoutat debatu nad otázkou, jak jim budeme vzdorovat. Následující body mají být námětem k diskusi na toto téma.

1. Zpřesňovat argumentaci. Pravice do značné míry zvítězila tím, že se ve volbách prezentovala jako odpovědnější hospodářka v kontrastu s marnotratnou levicí. Nebyl to ale jen výkon marketingu. Skutečně nikdo nedokázal v klíčový čas důkladně vyložit, že „rozpočtově odpovědní“ chtějí být i sociální demokraté. Nikdo dosti nevyložil, že konflikt se vede výhradně o to, kdo rozpočtovou odpovědnost zaplatí. Lidé nehlasovali pro demontáž sociálního státu, hlasovali vlastně s levicovým étosem pro společné dobro spočívající v úsporách. Češi by snad ani nijak demolici sociálního státu nesnesli, nežli s levicovým étosem, v jménu společné oběti pro společné dobro. Nikdo jim dost jasně nevyložil, že se jedná o společnou oběť pro dobro nadnárodního i českého mafiánského kapitálu. Nikdo jim dost nevysvětlil, že volí mezi tím, zda se za rozpočtovou odpovědnost bude platit demontáží sociálního státu, anebo snížením příjmů kamarádů, sponzorů, obchodních partnerů, ba i členů vedení vítězných stran.

2. Vzdělávat. Ve volbách tedy nezvítězil pouze marketing, ale morálně ekonomická argumentace nad argumentací zdánlivě amorálně sociálně-ekonomickou. Je třeba trpělivě a názornými příklady ukazovat, že ve skutečnosti byl morálně i ekonomicky oprávněnou volbou hlas nalevo od středu, zatímco volba stran Bakalovy koalice byla hluboce protiekonomická a také morálně pochybná. A je samozřejmě zapotřebí dbát o to, aby tomu odpovídala v pokud možno vyšší míře i skutečnost. Jeden příklad za všechny: jednou z ilustrací domnělé marnotratnosti sociálních demokratů byl příslib 13. důchodů ze zisků ČEZ. To byl slib skutečně iritující svým nelogickým populismem. Přitom bylo možno říci, že jde především o odvrácení hrozby, aby si lidé s nižšími příjmy museli sami zaplatit horentní náklady privatizace svých vlastních důchodů v zájmu finančních korporací. Zisky z ČEZ pak bylo logicky možno použít na snížení cen elektrické energie, ale také na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů.

Levice nezíská strategickou převahu v české společnosti, pokud nezíská zřetelnou převahu argumentační.

3. Soustředit se na klíčové střety: bránit nevratným změnám. Je pravděpodobné, že nás nyní čeká dvojitá až desetinásobná dávka toho, čím se prezentovala Topolánkova koalice. Je třeba zuby nehty vzdorovat především nevratným změnám. Školné? Proč ne, pokud bude systémově zavedeno tak, že je po příštích volbách bude možno opět okamžitě zrušit. Zato všem privatizacím je třeba čelit s úpornou zarputilostí, neboť ke znárodňování evropská levice – často se chce říci: bohužel – prozatím nemá odvahu. Hrozné věci se budou dít v oblasti sociální, zdravotnické, vzdělávací, ekologické, jistě i v kulturní: bude se ztrácet, často hodně, ale je třeba nenechat se tím demoralizovat, šetřit silami, pečlivě vybírat především takové střety, v nichž bude hrozit další poškození kvality demokracie, či takové, v nichž bude spočívat aspoň naděje na získání výhody pro příští střety či na strategické oslabení protivníka. Vláda mafiánského kapitálu nepochybně bude dělat mnoho chyb a těch je třeba využívat.

4. Rehabilitovat levici. Základní lekcí z posledních dvaceti let by mělo být, že k zásadnímu systémovému zlepšení politické kultury prostě nevedou platformy s liberálním občanským obsahem. Za názornou ilustraci je možno vzít ve své motivaci i řadě závěrů sympatickou studentskou iniciativu Inventura demokracie. Jenomže studenti, kteří zanalyzují demokratické deficity a pak vyrazí volit knížepána či v něčem snad ještě horší Liškovu Stranu zelených, jsou v podstatě užitečnými idioty politických projektů, jež slouží k asanaci přesně těch politických budov, k jejichž obraně se přihlašují. Budeme nyní potřebovat zcela jiné studentské iniciativy: poučené kolegy z Řecka, Itálie, Rakouska, ochotné do padnutí stávkovat proti školnému, organizovat sebe i veřejnost proti rozbíjení sociálního státu, spatřující svého nejpřirozenějšího spojence v odborech a radikálních občanských iniciativách. Ale především neštítící se pojmu levice a veřejného přihlášení se k němu. Protože to, co zde bude pustošit české země až do příštích voleb, bude pravá pravicová pravice. A půjde-li Marta Issová znovu demonstrovat proti škrtům dotýkajících se pražských divadel, nesmál bych se jí, jak by snad zasluhovala. Hlubší účinky by mělo, kdyby jí přijeli projevit solidaritu švadleny z Jeseníku a skláři z Nového Boru; protože její kamarádi Mirek Kalousek, ani Vítek Bárta se nejspíš účastnit nebudou.

5. Hledat spojence v táboře protivníka. Ivan Štampach napsal: „Je projevem pouhé hlouposti to, že lidé s levicovými názory na jednotlivá témata, a takových jsou statisíce, podporují komplexní program pravice sami proti sobě?“ Různých aspektů skrytých za touto brilantní otázkou jsem se už dotkl, nyní mi ale záleží na jednom, který není na první pohled zřejmý. Štampachem popsaní jednotlivci z oněch statisíců jsou totiž i mezi poslanci nových pravicových stran. Jaroslav Šabata vystihl hluboce ambivalentní povahu Věcí veřejných s jejich populistickým důrazem na přímou demokracii, která ale je vyloženě levicovou ideou. Všechny poznámky o tom, že VV jsou stranou pražské galerky s fašistoidními rysy, jsou sice pochopitelné, ale ve své obecnosti pro tuto chvíli ne úplně praktické. Volební kampaň už se nevede. A pokud jsme příznivci dialogu s komunisty, neměli bychom se ho odříkat ani s Věcmi veřejnými. O nich platí, že jak jsou populistické a beztvaré, tak jsou také nehotové a teprve formující svou totožnost.

Překvapení, zejména na úrovni jednotlivců, nejsou vyloučena. Je třeba velmi pečlivě a s respektem sledovat všechny zprávy o úctyhodných jednotlivcích, kteří se ve sněmovně ocitli. Patří k nim někteří bývalí starostové, kteří se osvědčili na komunální úrovni, a právě díky tomu nyní do sněmovny pronikli na základě preferenčních hlasů. Takovým je jistě lídr Věcí veřejných na Vysočině Josef Novotný, takovým je zřejmě starosta Semil zvolený na kandidátce TOP 09. Mohou mít sklon problémy řešit vyloženě prakticky, neideologicky. Ostatně nejlepší poslanec minulé sněmovny, lidovec Ludvík Hovorka, by zřejmě nikdy nenašel sílu čelit obrovským tlakům proti sobě, které vyvolal svými neortodoxními postoji, kdyby za sebou neměl dvanáctiletou zkušenost v úloze starosty své obce.

6. Rozkládat zevnitř. Vznikající vládní koalice bude mít velké potíže sama se sebou. Jak ukazuje předběžná dohoda o počtu ministrů, žádná ze stran v ní nebude mít většinu křesel. Takový stav zde po roce 1992 nikdy nenastal. Trojčlenné systémy bez dominantního prvku jsou krajně nestabilní, neboť v nich hrozí, že se dva spolčí proti třetímu. Navíc volby otevřely střet mezi TOP 09 a ODS o roli příštího hegemona české pravice. Je pravděpodobné, že v koalici záhy vznikne pnutí a řídké zřejmě nebudou ani vyloženě konfliktní situace. Ačkoli většina pravicových mandátů ve sněmovně je skutečně monumentální, takže by měla přestát různé otřesy i případný rozpad Věcí veřejných, který by mohl provázet jejich sebeuvědomování, ani tak nelze úplně vyloučit, že koalice skončí předčasně – kvůli konfliktům ODS a TOP 09. Každý náznak takového příslibu bude zapotřebí využít.

7. Pokusit se zvrátit senátní většinu. Sociální demokracie v letošních senátních volbách neobhajuje ani jeden mandát, zatímco ODS jich obhajuje osmnáct. ČSSD stojí v opozici, zatímco ODS je ve vládě. Situace tak nemůže být pro ČSSD příhodnější k získání senátní síly, která by jí spolu s lidovci a komunisty umožnila vracet předlohy sněmovně. Ačkoli pohodlná většina vládní koalice by jí neměla příliš komplikovat získání potřebné většiny 101 hlasů k přehlasování veta Senátu, vždy to tak být nemusí, a jedná se také o čas a energii. A může jít rovněž o příští volbu prezidenta. Výsledek sněmovních voleb tak dodává letošním volbám do Senátu mimořádný význam.

8. Rehabilitovat radikální občanskou společnost. Jedním z příznivých důsledků pravicové vlády by vedle rehabilitace levice mohlo být také to, že se Češi snad zdokonalí v umění protestu a ztratí v tomto směru ostych. Změnám, které se na nás valí, nebude možno čelit bez osvědčených metod sociálních hnutí, radikálních nenásilných protestů a občanské neposlušnosti. Pokud se Kalouskovi s Nečasem podaří oživit i uvadající české ekologické hnutí, možná jim nakonec ještě budeme děkovat.

9. Připravovat programy. Pravice měla připravené své neoliberální systémové reformy a teď už se je chystá pouze jednu po druhé prosazovat. Principiální občanská levicová opozice nyní musí udělat totéž. Zásadní mediální reforma, posílení resortu životního prostředí, jedno procento na kulturu, systémová opatření na zvýšení vlivu občanských sdružení, posílení autonomie vysokých škol, ba dokonce možná i reforma energetiky: to všechno ještě nikdy od roku 1992 nebylo tak blízko jako dnes. Je třeba návrhy důkladně zpracovat, získat závazek zjihlých sociálních demokratů i lidovců, že takové úpravy po vítězných volbách prosadí, a pak se postarat o to, aby přišly co nejdřív.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

Válečnická rétorika Čtvrtek, 10.Června 2010, 13:19:26

Pan Patočka se ve svém příspěvku jeví jako zdatný stratég a své body totální války proti pravici, která ještě nedostala ani tu nejmenší šanci se zdiskreditovat, podsouvá s dikcí hodné Mistra Suna. Otázka je, jestli ono škodit za každou cenu není jeden z důvodů, proč levice dostala letošních volbách tolik napráskáno. Promiňte, říká vám vůbec něco pojem konstruktivní opozice?

Aaaprofil

Saša Uhlová - novinářka, Praha 3

konstruktivní opozice Čtvrtek, 10.Června 2010, 17:28:52

Pane Mistríku,
jak byste si takovou konstruktivní opozici za stávající situace představoval?

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

konstruktivní opozice Čtvrtek, 10.Června 2010, 17:55:16

Já myslím, že Jakub Patočka skvěle vystihl právě to, co má být politikou konstruktivní opozice. Zatímco z formulace pana Mistríka se zdá, že by to mělo být pasivní čekání na to, až se protivník zdiskredituje. Nebo snad to, že by levice měla "konstruktivně" spolupracovat na realizaci programu, který je v rozporu se vším, k čemu se hlásí. Je pravda, že za minulého režimu se mluvilo o "konstruktivní kritice", což ovšem byla forma kolaborace. Možná má pan Mistrík na mysli právě tohle.

Ivan Jirka - chemik

konstruktivní opozice Čtvrtek, 10.Června 2010, 18:34:53

Co to je ta "konstruktivní opozice"? Opozice "konstruktivně" uvažující o zvýšené spoluúčasti pacientů? Nebo snad o zavedení školného pro vysokoškoláky, atd? Ne, konstruktivní je ta opozice, která principiálně obhajuje svá stanoviska. Vysvětluje do detailu co má být vysvětleno. A nabízet východiska alternativní k těm pravicovým. Zatím se tak děje tuze málo. S Michalem Davidem na náměstích to asi moc nejde. Světýlkem v tunelu jsou články pana Špidly v DR

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

Konstruktivnost místo revoluce Čtvrtek, 10.Června 2010, 19:26:30

Pokud jde o mou představu tak pod konstruktivní opozicí si představuji být věcný a nikoliv nenávistný. Nenávist zaslepuje a polarizuje společnost. Uvědomujete si vůbec jaký humbuk by způsobil podobný návod z pera pravicově mířeného média? Výzvy stylu „Hledat spojence v táboře protivníka, Rozkládat zevnitř či Rehabilitovat radikální občanskou společnost – kam tohle míří? Pan Patočka nás tímto stylem vrhá někam do Španělska třicátých let a téměř volá po revoluční aktivitě. Levice prohrála mimo jiné pro svůj nenávistný politický styl, který vykrystalizoval v osobě Jiřího Paroubka a myslím, že je na čase jej odvrhnout coby v česku neúspěšnou strategii. Slušnost věcnost, cílená kritika na konkrétní lidi, návrhy realistických řešení bez zbytečného populismu, taky trochu pokory a neodsuzovat vše šmahem jen proto, že to hlásá kníže či který pravicový belzebub. Tak to vidím já.

Libor Vodička - Brno

pojmy s dojmy Čtvrtek, 10.Června 2010, 19:56:11

Pane Mistríku,
poněkud se Vám to plete. Termíny jako: „Hledat spojence v táboře protivníka, Rozkládat zevnitř či Rehabilitovat radikální občanskou společnost" rozhodně nejsou válečnickým slovníkem, který vyzývá k revoluci. Se seberte, člověče. Co dělal Váš jemnocit, když z tábora ODS zaznívala slova o "nulové toleranci", "noci dlouhých nožů", "konečném řešení" (M. Topolánek), o "Špidlovi jako Leninovi či autistovi" (I. Langer) apod. Jistě jste trpěl jako zvíře v předvolební kampani, když se sociální demokracie, strana, pod jejímž vedením jsme mj. vstoupili do EU, NATO, v mediálních obrazech proměnila v krvelačnou bolševickou saň, která nejprve pozře celou zemi, aby pak zopakovala procesy s M. Horákovou? A jistě jste začal uvažovat o emigraci, když z plakátů, vedle rozesmátého oduševnělého Nečase, zíral belzezub "bradavičník", jak se všeobecně ujalo... Ale vážně. Souhlasím s Vámi: slušnost a věcnost, cílená kritika na konkrétní lidi, návrhy realistických řešení bez populismu, taky trochu pokory... ANO! Padni komu padni. A co se týká strategických úvah J. Patočky. Připadnou mi s hlavou v oblacích, jak je u něj časté. Ale sympatické a snadno se s nimi lze ztotožnit. Jen ta realizace bude asi jiná.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

demokratická diskuse, kritika pravicových experimentů, obrana sociální státu Čtvrtek, 10.Června 2010, 21:57:27

Text kolegy Patočky je dobrý, protože uvažuje v delším časovém horizontu a strategicky přemýšlí, co dělat nyní i dlouhodobě vzhledem k výsledku posledních voleb. Myslím, že sociální demokracie nejprve potřebuje sebe-reflexi a ujasnění si, o co jí dlouhodobě jde a jak toho dosáhnout. Klíčové jsou dva body: demokratický právní stát a sociální stát. K tomu patří nejen domáci, ale i evropská a světová demokratická, sociálně férová a ekologická politika. Sociální demokracie potřebuje slušný politický program, který může prosazovat a uskutečňovat i v opozici. Spojenci sociální demokracie jsou a budou všichni ti, kterým jde a půjde o stejné či podobné cíle, tedy bude je možné hledat ve všech ostatních stranách. O demokratický právní stát jde jednotlivým poslancům ve VV, ODS i TOP 09, s těmi je třeba spolupracovat, sociální právní stát budou chtít bránit komunisté, ale také jednotliví poslanci ve VV a ojediněle i v ODS či TOP 09. Opoziční postavení nabízí určitou šanci, jak dobře ukázal Jiří Pehe. Především je potřeba mít více takových solidních analýz a kritik, jakou nabídl Vladimír Špidla ve věci důchodů. Rozhodně bych nedoporučoval, aby sociální demokracie pokukovala po velké koalici či spolupráci s VV na vládní úrovni, myslím, že v současné situaci může mnohem lépe prosazovat svůj program z opozice.

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

Pátek, 11.Června 2010, 00:17:28

Pane Vodičko,
Noc dlouhých nožů se odehrála v červnu roku 1934 v Německu o žádné další podobné události nic nevím. Co se týká žbleptů pana Topolánka jehož prostořekost v něm fakticky usvědčuje idiota tak ty jsou zcela mimo mou rozlišovací schopnost. Za to text pana Patočky vnímám velmi dobře a dost se mého jemnocitu dotýká. Jelikož pana Patočku neznám natolik abych jej s klidným svědomím považoval za snílka jehož sny sice krásně znějí, ale nikdo jej vlastně nebere zas tak úplně vážně, přijde mi jeho text nebezpečný, protože podvědomě sděluje, že v našem svatém boji se nemusíme štítit žádné lsti (špeh v táboře protivníka, rozkládat zevnit, využít každou příležitost, každé oslabení) a také nedemokratických postupů (radikalizace společnosti). S tímto já nemohu souhlasit, jednak proto, že burcování lidí tímto způsobem v době kdy levice potřebuje spíše sebereflexi (viz Martin Šimsa) a onu již zmiňovanou pokoru vyznívá male, ale hlavně nejsem přesvědčen, že tato cesta vede k cíli, jímž by měla být harmonická společnost.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Konstruktivní opozice Pátek, 11.Června 2010, 00:57:54

Základem konstruktivní opozice mohou být například tyto dva dokumenty:
1. Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR
2. Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (EU)
Oba dokumenty naleznete na stránkách Senátu a to jeho 18. Schůze - http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/prubeh?ke_dni=11.06.2010&O=7
A nebo snad lze zajistit udržitelný rozvoj v rámci honby za ziskem ?

Milan Valach - Brno

Pátek, 11.Června 2010, 09:08:48

Uvnitř VV již pnutí vzniká. Část vedení je v silném pokušení vyměnit program za podíl na moci. Levice tedy může na tento rozpor poukazovat.
Na druhé straně by se měla skutečně zamyslet na volebním úspěchem VV, kde za relatvině málo peněz bylo dosaženo vynikajícího výsledku, a to na základě především dvou programových bodů - boj proti korupci a práva občanů rozhodovat o svých vlastních věcech metodami přímé demokracie.
Tato témata si ČSSD nechala "vyfouknout".
Levice je původně jen výrazem úsilí občanů o právo rozhodovat o sobě samých a odmítnutí práva jakékoliv elity na rozhodování o tom, jak máme žít. Proto je přímá demokracie autentickou levicovou ideou. Avšak je ČSSD ještě levicová strana?

Libor Vodička - Brno

Milý pane Mistríku, Pátek, 11.Června 2010, 11:00:9

to jsem měl právě přesně na mysli - Vaše rozlišovací schopnosti a nejde jenom o "žblepty" jednoho idiota (mimochodem stal se předsedou vlády za ODS a předsedal krátce EU, jestli jste si nevšiml). Chtěl jsem Vám osvěžit paměť, ale vidím, že uvažujete ryze selektivně, tak toho nechám. Přeji Vám hezký den.

5915615

Michal Šindelář - Evropa

konstruktivní opozice Pátek, 11.Června 2010, 11:48:14

Díky za tento sloupek, je fajn, že existují různé pohledy na věc a že existuje prostor, kde mohou být vyjádřeny.

Připojím se se svým pohledem na význam slov konstruktivní opozice. Obsah článku je legitimní, věcný, má hlavu a patu, obsahuje vizi do budoucna, co je pro mne na něm nejpřitažlivější.

Avšak jedna věc je obsah sdělení, a jiná věc je, jakým způsobem tento obsah sdělujeme dále. Hlavní charakteristiku konstruktivní opozice spatřuji ve schopnosti vést dialog a o věcech diskutovat, rozvíjet vědění nad tématem, dokázat se bavit a věcně argumentovat nad tématy, se kterými klidně bytostně nesouhlasím. Nechť je to třeba školné, nebo poplatky ve zdravotnictví. Ale v momentě, kdy začnu svého komunikačního partnera nazývat užitečným idiotem nebo mafianským kapitálem, tak k němu přistupuji bez respektu a úcty a ne jako k sobě rovnému. Ať už tyto slova vycházejí z všelijakého kontextu, nesou v sobě silné konotace, citové zabarvení, negativní zabarvení. Když takto budu své komunikační partnery nazývat, nemohu čekat, že se budou se mnou bavit a brát mne vážně a respektovat mne, a nebudu tak mít možnost být konstruktivní opozicí.

Být milý člověka nic nestojí, a může tím jen získat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.