Proč vlastně vlály pátého července moravské vlajky?

David Unger

Velkorysost, s jakou většinově Moravané odložili vlastní identitu pro záchranu jednotného českoslovanského národa, se nesetkala s velkorysostí u slovanských bratrů z Čech. Moravské vlajky, které zavlály na moravských radnicích, jsou voláním po různosti.

Letos na den sv. Cyrila a Metoděje, patronů Moravy, na více než 220 radnicích zavlály vedle státních vlajek České republiky i historické moravské zemské vlajky. Vlajku vyvěsily radnice po celé Moravě od nejmenších obcí přes Velehrad nebo Křižanov až po města jako Uherský Brod, Moravské Budějovice, Šumperk, Břeclav a Brno i s jihomoravským hejtmanstvím. Včetně Dačic, moravského města ex offo v Jihočeském kraji, a také Jindřichovic pod Smrkem v severních Čechách. Jaký má tato akce smysl?

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Soluňští bratři Konstantin s Metodějem se svou staroslověnskou liturgií zaseli na Velké Moravě nejen křesťanství, ale i celý základ moravské státnosti, která později z geopolitických důvodů vplynula do české, kde dřímá dodnes. Stejně tak byzantsko-staroslověnská liturgie byla časem pohlcena římsko-latinskou. Slovanský bohoslužebný jazyk, srozumitelný širokému lidu, se od pozdního středověku postupně navrátil.

S moravskou státností a identitou to je horší. U Moravanů se více či méně po celé tisíciletí přelévaly dvě tendence — pročeská a svébytná moravská, která měla v období podunajské monarchie blíže k rakouské. Velkorysost, s jakou většinově Moravané odložili vlastní identitu pro záchranu jednotného českoslovanského národa, se, bohužel, nesetkala s velkorysostí u slovanských bratrů z Čech. Zrušení moravské a slezské samosprávy po roce 1918, respektive 1948 a definitivní rozmělnění bývalých zemí Koruny české na gottwaldovské kraje nebyly po roce 1989 nejen napraveny, ale podobný „gottwaldovský krok“ se zopakoval zavedením 14 stejných krajů v roce 2000. Při vší úctě ke krajským reprezentacím je jejich oktrojované vymezení a pravomoci spíše parodií na vyšší územní samosprávu, která lidem politiku neusnadňuje a nepřibližuje, ale ještě více komplikuje a vzdaluje.

Krátce po Listopadu 1989 konzervativnější Moravané liberálnějším Čechům dali důrazně najevo, že u systémových změn je důležitější nastavit základní strukturu veřejné správy dle vůle občanů a zkušeností vyspělých demokracií, a teprve po té může proběhnout úspěšná ekonomická reforma. Čeští politici z různých částí spektra oponovali (např. Klaus i Pithart). Naopak lídr tehdejší moravské protiváhy, předseda Hnutí za samosprávnou demokracii doc. Boleslav Bárta, nejprve navrhl územněsprávní řešení: Zachování okresní správy s rozumným doplněním některých opomenutých center a změnu krajského zřízení na silné samosprávné tradiční spolkové země. Vysloužil si za to „hon na čarodějnice“ v podobě směšného obvinění ze spolupráce s StB (přestože byl perzekvován z podobných důvodů komunisty po roce 1968), až ho nakonec zastihla náhlá smrt na česko-slovenském jednání v Budmericích. Letos 31. května jsme si mohli připomenout 20. výročí úmrtí tohoto významného moravského politika a v pravdě skutečného Čechoslováka.

Volání Moravy z počátku devadesátých let tedy opět zůstalo přeslechnuto. Všechny ústavní a územněsprávní změny po roce 1989 se děly shora, nikoli zezdola. Vůle občanů Československa a České republiky nebyla respektována ve státoprávních diskusích v letech 1990-1992, u rozdělení Československa, ani u vzniku českých ústavních institucí a veřejné správy. Staré krajské i okresní struktury byly rozbity, návrat k osvědčenému se nekonal a státní správa se vydala vstříc tomu, co vyhovovalo vládnoucím klientelistickým strukturám, nikoli většině občanů českých zemí. Malé slabé kraje a pověřené obce jako slabé náhražky okresů. Zákon o obecném referendu, který nemáme dosud v právním řádu zakotvený, je jedním z důsledků tohoto vývoje. Vývoje, který předsunul ekonomické před právní a mafiánským pohltil občanské.

Pokud se zamyslím nad směřováním polistopadového vývoje, je vlastně logická prvotní reakce některých „vládnoucích“ médií nad vyvěšováním moravských vlajek. Jejich otázka po možném moravském nacionalismu (jako kdyby byl někdy významný) vlastně dokazuje strach z toho, že důrazem na moravské hodnoty může být zpochybněn systém, na kterém stojí a z kterého profitují.

V současném politickém marasmu, kdy zdá se, že většina obyvatel následkem znechucení uhýbá před politikou pohledem, mě symbolické vzkříšení historické moravské zemské vlajky naplňuje nadějí. Vlaje proto, že naši předkové urazili v minulosti cestu, na kterou můžeme být právem hrdi. Vlaje proto, že i my máme naději změnit to, co se nám nelíbí. Jen nezapomenout na rozmanitost našemu středoevropskému prostoru podstatnou.

Stejně jako měla latina v devátém století alternativu ve staroslověnštině, Čecha Jana Husa doplnil Moravan Jan Komenský, Beneš měl Masaryka a do knihovny lze sáhnout pro Haška i Hrabala, tak Čechy v čele s Prahou mají Moravu a Slezsko. Jen nechtít tu rozmanitost napasovat do jediné, ryze české uniformy. Už to nepotřebujeme jako před dvěma stoletími, v době národního obrození. Pokud jsme to vůbec někdy potřebovali.

    Diskuse
    MP
    July 9, 2011 v 21.40
    Jen mimochodem
    Ona byla na Moravě nejprve latinská liturgie, tu slovanskou tam zavedli až v době, kdy už tam stálo asi tolik kostelů jako v Čechách padesát let po Bořivojově křtu-a kněze slovanského ritu moravský pan ovník dílem vyhnal, dílem prodal do otroctví ještě v době, kdy byly Čechy ještě jedna z moravských provincií. Podobně si nejsem jist, zda fakt, že Morava byla převalcována uherskými nájezdy a pak Čechy zabrána lze vhodně popsat jako "geopolitické důvody". Nemyslím, že by moravské zemské sebevědomí potřebovalo oporu v fakticky nesprávném historickém vyprávění.
    July 10, 2011 v 8.25
    Moravské snění
    Já jsem s panem Ungerem dlouze diskuoval nad jeho prvním moravistickým článkem a už se mi do toho moc nechce. Názor jsem nezměnil a on také ne. Shodnu se s ním na tom, že územně správní členění v současné podobě je spotvořenina. Shodnu se s ním i na tom, že by mohl fungovat model rakouský - zemské uspořádání. Ale dál už se rozcházíme.

    Celou tu legitimizační romanticko historizující pohádku o "dobrých" Moravácích a ˇšpatných" Češích odmítám. Mimo jiné i jako vystudovaný historik (viz k tomu, co říkal M. Profant).
    DU
    July 10, 2011 v 9.39
    Ani pohádka, ani historická studie
    Pane Kando, naši shodu považuji za významnou a podstatnou.
    Rozhodně jsem nechtěl vyprávět pohádku o dobrých Moravácích a špatných Češích. Jen poukazuji možná v protikladně idealizované formě na opomíjené v tom českém vyprávění. A především poukazuji na to, že česká politická reprezentace se k Moravě a Slezsku v uplynulých 100 letech nezachovala korektně a nevrátila (slovanským) Moravanům jejich většinovou velkorysost z 19. století. Nejde o historickou studii, ale spíše o vysvětlení některých souvislostí dneška. Mimochodem, myslím, že můj článek zdaleka nedosahuje romantismu českého národního obrození...
    MP
    July 10, 2011 v 11.5
    Vážený pane Ungre,
    romantické pojetí národa potřebovalo historické obrazy a vyprávění o historické cestě národa - na které se paradoxně na jedné straně vyvíjel a na druhé zůstával stále týž - jako určující nástroj k vyjádření národní identity. Moravské zemské vědomí, jak bylo utvářeno v 19. stol. se pokoušelo pracovat s něčím podobným, vysledku se hodně ošklivě, ale celkem opodstatněně vysmál moravák František Palacký. A jde o to, co Vy sám od moravského sebeuvědomění chcete - pokud nenacionalistickou rozmanitost v rámci širšího kontextu - České republiky, střední Evropy anebo EU, pak bych na Vašem místě pracoval s těmi historickými reminiscencemi velmi opatrně a používal bych tu formu jejich ukrocení, která se vyvinula jako protijed - tedy s vědeckou akribií vyprávěnou historii. Pokud by šlo o to - nepodezírám Vás -, posilovat moravskou hrdost (tedy hýčkat komplex méněcenosti), jak se toho dopouštěly nacionalistické politiky ve většině evropských státu před sta lety, pak je ovšem vyprávění o moravské státnosti založené Mojmírem I. a působící dodnes zcela na místě.
    DU
    July 10, 2011 v 12.6
    Hrdost i rozmanitost
    Pane Profante, děkuji za Váš určitě zajímavý pohled. Jen bych to tak nerozděloval. Myslím si, že moravskou hrdost lze posilovat i nenacionalisticky, aniž bych musel "hýčkat komplex méněcennosti". V současné Evropě a EU ostatně není národní nebo zemská hrdost (i k historickým celkům) neobvyklá a nebrání rozmanitosti v evropském kontextu. K tomu jsem se v článku jednoznačně přihlásil.
    MP
    July 10, 2011 v 13.3
    Ad hrdost i rozmanitost
    Jsem ve shodě, já rozděluji to nacionalistické - kde je hrdost inverzí komplexu méněcennosti -, a to, co souvisí s určitou konkrétní identitou (národní, zemskou, kulturní). I k tomu druhému pochopitelně náleží hrdost, ale jen zde se nemusí (může) stávat šidítkem pro komplex méněcennosti.
    DU
    July 11, 2011 v 10.41
    Tak samozřejmě je mi bližší nenacionalistické pojetí. Nepsal jsem, že staroslověnská liturgie byla jednoznačnou a výlučně moravskou alternativou. Ale pokud jde o stereotypy nebo idealizované protiklady, tak jak uvádí například moravský historik umění a básník Jiří Kuběna, moravské prostředí má geograficky a kulturně (a možná i geneticky, viz. některé výzkumy) blíže k anticko-byzantské kultuře, kdežto Čechy mají blíže ke kultuře keltské. Mimochodem staroslověnština vs. latina je v mém článku spíše metaforou, podstatný je vývoj od národního obrození do současnosti a souvislosti s režimem po roce 1989, kterému zemské zřízení a přímá demokracie jako protiváha ústřední vlády jednoznačně nehrají do karet.
    Diametrálně odlišně to vnímá třeba Jan Jandourek v Reflexu, kdy rozděluje západní a východní na svobodu vs. despocie, pro mě zcela absurdní a antikomunistický výklad: http://www.reflex.cz/clanek/zivot-a-styl/42404/moravska-vlajka-existuje-moravska-narodnost-nikoli.html
    July 11, 2011 v 23.16
    Jsem Čech z Čech a pokud jsem Čechy kdy na delší dobu opustil, bylo to dětství a raná dospělost prožívaná na Slovensku. Ale z okna bytu, jsme viděli na Moravu, na hraniční Lopeník poblíž Starého Hrozenkova a symbolizovalo mi to rodiči opuštěnou vlast. Už tehdy jsem chápal dnešní Česko a Slovensko jako dvě entity a cítil jsem se tam spíš jako cizinec. Jezdil jsem, když už to bylo možné, na Moravu, někdy třeba jen na Motorce do Starého Hrozenkova a někdy autobusem nebo vlakem do Brna, abych slyšel češtinu a cítil se doma. Snad mi to Moravané prominou, že jsem to tak bral.

    Myslím, že nic nebrání chápat jednotu jazyka s krajovými variantami. Neviděl bych probkém v tom, aby se třeba varianta "já jsu" stala stejně spisovnou jako "já jsem". Když v Brně slyším, že se sejdeme "na Masarykové", tak mě to pobaví a je to milé. Češi z Čech a myslím, že i značná část Čechů z Moravy (etnicky) resp. Moravanů (zemsky) už neví, že Morava nikdy nebyla součástí Českého království. Ale mohli by si také vzpomenout, že Čechy s Moravou po značnou část předčeskoslovenské historie patřily k zemím Koruny svatováclavské.

    Mrzelo mě po změně režimu r. 1989, že se neprosadilo zachování moravských zemských hranic. Byly špatné zkušenosti se československým dualismem, mnozí v Čechách i na Moravě se báli nového českomoravského dualismu, který by mohl skončit stejně. Když se permanentně rozpadá Belgie, má k tomu okolí pochopení, protože jsou dvě kultury, dva jazyky, Proč by se rozešli Češi a Moravané mluvící česky, to by tak pochopitelné nebylo.

    Možná si málokdo uvědomuje, jak zapomenuté jsou českomoravské hranice, když je programově smazávají hranice krajů, ba i okresů. Snad jen v místě z tradice vědí, jestli jsou Morava nebo Čechy. Jediná oficiální mapa zemí (ve srovnání s hranicemi krajů) je dostupná možná pro někoho překvapivě zde http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:CoA_CZ_Dieceze.png.

    A mám dotaz, kdyby se Češi a Moravané dohodli o zemském uspořádání - asi by to musely chtít obě strany, protože se to obou týká - co by dělali Moravané v rámci tohoto duálního členění, kdyby u nich přišlo se stejným požadavkem Slezsko, které přece není Moravou
    July 12, 2011 v 0.4
    ad Slezsko
    Pane Štampachu, jestli můžu jako Moravák odpovědět sám za sebe: myslím, že by nic nebránilo tomu, aby vznikla i Země slezská. Máme ostatně Slezský zemský archiv, Slezskou univerzitu apod., takže by to nebylo nic zvláštního. Naopak: když už zemské rozdělení, tak pěkně spravedlivě, pro všechny historické země. To je také jeden z důvodů, proč kritizuji moravisty: zemské dělení není jen věcí Moravy.
    DU
    July 12, 2011 v 13.26
    Odpověď Ivanu Štampachovi
    Děkuji Vám za Váš zajímavý pohled. K Vaší otázce bych chtěl napsat, že představitelé promoravských hnutí (neužívám slovo moravisté, protože nevím, jak toto označení vymezit) mají na otázku Slezska různé názory. Mnozí jako já, by přivítali vznik Slezské země a tudíž celkem 4 územněsprávních zemských celků v ČR (včetně Prahy). Musela by se přitom vyřešit otázka Lašska, tedy severovýchodní Moravy včetně Ostravy, která přirozeně a spádově tíhne ke Slezsku. I Lašský rodák, skladatel Ilja Hurník prohlásil, že Lašsko přirozeně i jazykem ke Slezsku náleží. Jsou ale i jiné názory promoravských lidí poukazující na to, že velká část Slezska byla v minulosti součástí Moravy (včetně Opavska), žijí zde jak dávno usedlí Moravci, tak Moravané, kteří tam přišli po r. 1945. Ale podle mého názoru není možné striktně se držet národnostního principu, i když ho lze chápat moderněji. Problém je, že naše Slezsko nemá dodnes žádné hnutí, které by usilovalo o jeho emancipaci. Navíc také Moravskoslezský kraj se více či méně kryje se spádovou oblastí a případná slezská samospráva v rámci ČR by se patrně vymezením od něj příliš nelišila.
    Vaše zmínka o Starém Hrozenkově je podnětná, mnozí Čechové (Boehme) i Slováci a někteří obyvatelé Moravy chápou Česko-Slovensko dualisticky. Onen dualismus a jakási "vůdčí úloha Čech" v prostoru bývalých zemí svatováclavské koruny, má jistě své kořeny v tom, že po většinu historie byly Morava a Slezsko vedlejšími (autonomními) zeměmi a Čechy měly sloučené úřady pro zemskou i centrální správu. Vyjímku tvoří období Rakouska-Uherska a České konfederace v letech 1618-1621.
    Pro ilustraci bych k Vašemu příspěvku dodal, že Starý Hrozenkov, jako součást Moravských Kopanic, nemá již v nářečí hlásku "ř" a někdy bývá řazeno k nářečím slovenským, mluva je tam tedy značně odlišná od té, které slyšíme třeba ve středních Čechách. Když už jsme u jazyka, tak "Já jsu" se používá v okolí Brna, na Valašsku, v Jihlavě nebo na Žďársku, ale už ne na třeba Havlíčkobrodsku. Vaše dualistické vnímání Československa ale chápu jako srdeční záležitost, stejně jako třeba moje moravanství a nemám s ním problém. Jen jsem přesvědčen o tom, že Morava (i Slezsko) mají právo na sebeurčení, aniž by se musely trhat postaletí pevná pouta s dalšími zeměmi. Možná by naopak byla pevnější.
    Navíc si myslím, že pokud by měli všichni obyvatelé České republiky objektivní informace včetně vývoje politiky a veřejné správy v posledních letech, zemské uspořádání by nebylo problémem (a aktuálně často není) pro obyvatele Moravy, Slezska i Čech.
    Děkuji za Vaši zmínku o hranici diecézí a srovnání s Belgií také není zcela na místě. V tom duchu je celý můj komentář.
    + Další komentáře