Mýlil jsem se a jsem tomu rád. V prvním ani druhém kole prezidentské volby jsem Miloše Zemana nevolil. Nejprve jsem hlasoval pro Táňu Fischerovou, pro jejíž kandidaturu jsem i pracoval, a ve druhém kole jsem volit nešel. Oba fináloví kandidáti, jak Miloš Zeman, tak Karel Schwarzenberg mi připadali stejně nepřijatelní.

Den před druhým kolem voleb mi však cosi vnuklo myšlenku, že kdybych volit přece jen musel, určitě bych zvolil Miloše Zemana. Důvod byl zcela zřejmý: kdyby totiž pouze jednomu z dvojice Zeman - Schwarzenberg mělo vadit, že u nás umírají v zimě lidé mrazem, pak by to byl mimo jakoukoliv pochybnost Miloš Zeman.

Jak říkám, volit jsem ve druhém kole nešel, ale Zemanovi jsem nakloněn byl. A v poslední chvíli jsem mu dokonce fandil. To když jsem zaslechl naši „kulturní frontu“ pět „Kníže lidu blíže“.

Co se nepotvrdilo

Všechna naše hlavní média, vycvičená v pochlebování Václavu Klausovi, nelenila a hned po zvolení Miloše Zemana naplnila éter i tiskoviny strachem z prezidentovy ústavní rozpínavosti, z rozkládání ČSSD a z plíživého nástupu poloprezidentského systému. Plni dojemné starostlivosti o prezidentovo zdraví a v obavě, jestli dokončí volební období, varovali předvídaví publicisté občany před údajným prezidentovým alkoholismem.

Nejednomu z party pravicových novinářů se zvrásnilo čelo ze starostí nad tím, zda nedostižný lesk Klausova majestátu dokáže „buran“ Zeman alespoň z desetiny napodobit. Patrně doufali, že namísto gravírovaného chilského pera by mohl na nějakém tom summitu ukrást alespoň piják. Nic z toho se nestalo.

První namydlený schod, na němž měl nový prezident uklouznout, byla úlitba Václavu Klausovi v podobě velvyslanecké trafiky na Slovensku pro jeho ženu Livii. Novináři v zádech s výběrově zásadovým Schwarzenbergem se „čílili“ nad Zemanovým zadostiučiněním rodině Klausově, ačkoliv si do té doby vše, co včerejšímu prezidentovi šlo k duhu, servilně pochvalovali.

Nakonec se paní Livie ambasadorkou v Bratislavě skutečně stala, ale více než dáreček kolegovi z prognosťáku, z toho vyčuhovala neschopnost manželů Klausových se alespoň trochu stydět. Kauza Klausová se tedy prubířským kamenem Zemanova prezidentství nestala, a to navzdory přání části veřejnosti.