Jedním ze snímků Jednoho světa 2014 byla Převýchova (The Hunting of the Snark, François-Xavier Drouet / France / 2013 / 95 min). Belgická internátní škola Snark se snaží poskytovat vzdělání a péči studentům, kteří mají závažné problémy chování a běžnou školní výuku by nezvládli. Za jejich poruchami chování se často skrývá neutěšená situace v rodině — rozvod, chudoba či domácí násilí.

Na dokumentu mě zaujalo hned několik momentů. Je internátní škola skutečně tím nejvhodnějším místem pro děti, které inklinují k agresi, utápějí se ve svých problémech - a v podstatě se čeká pouze na okamžik, kdy budou ze školy vyloučeny? Nevzniká tu něco jako ghetto (samy děti ve filmu přiznávají, že se v chování přizpůsobují okolí, aby vůbec zapadly), kde se shromažďují „problémoví“ jedinci — a které znemožňuje individuální přístup při řešení jejich problémů?

Copak Belgie nemá jiný typ ústavních zařízení, který by těmto dětem více vyhovoval — a především, jim mohl pomoci (ve filmu několikrát zazněly pochyby samotných pedagogů, zda se orientují na správnou populaci či zda by se pro jejich svěřence nenašlo nějaké vhodnější zařízení)?

Bylo pro mě poměrně otřesné pozorovat, jak škola Snark vrací do rodiny chlapce (je vyloučen pro nevhodné chování), který úpěnlivě křičí — „hlavně ne domů“. Zkoumá někdo blíže, s čím vším se doma setkával — a jak ho návrat do rodiny může poznamenat?

Nekritizuji zde přístup pedagogů školy — ti se nažili odvádět svoje maximum — ale zarazilo mě, že je systém internátní školy praktikován na populaci dětí, pro niž musí být stresující, demotivační a celkově nevhodný.