Zmatený poslanec, aneb u Orwella na dvorku

Otakar Bureš

Otakar Bureš ve svém textu brání squatting, mimo jiné také reaguje na sloupek Jiřího Dolejše „Český squatting, legální projekt nebo vzpoura?“.

Věnováno básníkovi Vydřiduchovi Tichovi

Squateři jsou zkrátka zrcadlem, ve kterém ona pokrytecká část společnosti vidí svůj skutečný obraz — tak směšný opatrnou přízemností a zbytečným alibismem. Krédem squaterů je legitimita, nikoli legalita. V tom se liší i od těch, kteří se celkem marně snaží v rámci platných předpisů či zákonů občas prosadit totéž.

§ 208 Trestního zákoníku

Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru

(1) Kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, nebo

b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

Squatting můžeme chápat jako obsazování nevyužívaných budov a pozemků. Upřeme-li pohled do historie, zjistíme že obrovská část majetků obyčejných lidí (pozemků především) pochází původně z obsazení cizího majetku, dodatečně legalizovaného. A nemusí jít jen o Sudety. Období po druhé válce bylo v Anglii a Walesu dobou masového squaterství. Šlo především o demobilizované vojáky a jejich mladé rodiny, počet těchto squaterů se odhaduje na 45 000. 

V našich zemích je známá činnost buřiče Jaroslava Haška a Franty Sauera, kteří na začátku minulého století se svojí Černou rukou údajně na Žižkově zajišťovali prázdné byty chudým rodinám. Dá se říct, že nebýt squattingu, aby dnes mohla většina lidí bydlet, musela by čekat na světový komunismus. Obrovská část světové populace obývá slumy, tedy ubohé příbytky na pozemcích, které nevlastní ani si nepronajímají.

Squatů v užším slova smyslu, tedy orientovaných na politickou a kulturní činnost, jsou dnes v Evropě stovky. Ve východním Berlíně, po celé Itálii, Řecku, Španělsku a mnohde jinde. Obsazovány jsou objekty, které nechává majitel neobydlené či chátrající. Noví obyvatelé samozřejmě usilují o jejich kultivaci a udržení.

V Česku se obvykle setkáme s chápáním squattingu jako nepovoleného užívání domů partou mladých anarchistů. Ti se v objektu snaží vytvořit autonomní kulturní centrum. Potud představa jaksi taksi odpovídá skutečnosti. Horší je to s předsudky, jež ukázkově na DR reprodukuje Jiří Dolejš.

×
Diskuse
MP
February 18, 2014 v 15.39
P.s.
Milada nebyla vymazána z rejstříku, v době prvních kolizí kolem squattu ji vlastnilo MŠMT a zpravoval kterýsi rezortní ústav (kolektoval statistické informace ve vzdělání a mně těď vypadl název) -- po urečitou dobu dokonce byla mezi squattery a tím ústavem jakási dohoda, iniciativa k zásahu nevzešla od vlastníka či správce nemovitosti, ale tuším od městské části.
Z důležitých squattových kauz v Praze není možné vynechat Albertov -- poprvé programově vyklízený jako demonstrativní potlačování zásahu do majetkových práv. S celou tou neoliberální zhovadilou retorikou, kterou nám na DR opakuje komunistický poslanec (a vypadá přitom jako černoušek v Senegalu v roce 1903, který nadšeně recituje prefektovi kolonie báseň o výtečnosti francouzské rasy).
A jak pod Dolejšovým článkem upozornil Molnár, také první kauza, kdy i české soudy odmítly nakonec takto pitomou interpretaci.
IV
February 19, 2014 v 3.48
Pane Fraňku,
škoda, že se to jeden dozví až když po celém tom textu doputuje k Vašemu zbytečnému příspěvku.
OB
February 19, 2014 v 5.43
No jo, pane Fraňku, je to smutný svět, kde jsou dokonce i studenti, že? Jsou ne(z)odpovědní a ještě se na Vás přiživují... Příště napište něco k tématu, hm?

Milada byla vymazána z katastru. Pozemek spravoval ten Ústav pro informace ve vzdělávání (pod MŠMT). Ten si pod ředitelkou Pavlou Zieleniecovou najal soukromou agenturu a dal pokyn policii k vyklizení, přes snahy squaterů jednat. Zieleniecová pak opakovaně lhala o zásahu, příčinách i provedení. Řeč je samozřejmě o posledním vyklizení 2009.
MP
February 19, 2014 v 8.13
Tak jo
Podívejte, ona by Zieleniecová sotva mohla spravovat neexistující nemovitost. Stavební uzávěr, havarijní stav atd., ale výmaz z katastru? A zároveň aby byla nadále v seznamu nemovitostí MŠMT (on tam byl a je po působení tří famózních ministrů v řadě dost binec, ale takovýhle, neděste mé srdce starého byrokrata).
Jinak z dob, kdy jsem měl s provozem toho Ministerstva ještě něco společného, pamatuju, že PZ nějaký modus vivendi se squattery hledala, jak vypadala komunikace později podrobně nevím, ale ta poslední akce nebyla vyvolána iniciativou ministerské přímořízenky -- ovšem Zieleniecová pochopitelně vystupovala jako zástupce vlastníka. Ale to píšu jako útržkovité vzpomínky částečného insidera a podle osobního rozhovoru s PZ, v mediích to mohlo být trochu jinak,
OB
February 20, 2014 v 6.46
k miladě
Nezdá se mi to zvlášť důležité, ale odkážu teda sem, kde se to píše taky:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/50663-miladu-si-chteji-squateri-koupit/
Opravdu, pokud vím, došlo de iure k existenci budovy toho dne června 2009, kdy byla vyklizena...

a ještě jiný důvěryhodný zdroj:) o tom, jak to vypadalo nedávno: http://praha.idnes.cz/vila-milada-stale-ceka-na-nove-vyuziti-dxi-/praha-zpravy.aspx?c=A120702_1799614_praha-zpravy_sfo