Věnováno básníkovi Vydřiduchovi Tichovi

„Squateři jsou zkrátka zrcadlem, ve kterém ona pokrytecká část společnosti vidí svůj skutečný obraz — tak směšný opatrnou přízemností a zbytečným alibismem. Krédem squaterů je legitimita, nikoli legalita. V tom se liší i od těch, kteří se celkem marně snaží v rámci platných předpisů či zákonů občas prosadit totéž.“

§ 208 Trestního zákoníku

Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru

(1) Kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, nebo

b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

Squatting můžeme chápat jako obsazování nevyužívaných budov a pozemků. Upřeme-li pohled do historie, zjistíme že obrovská část majetků obyčejných lidí (pozemků především) pochází původně z obsazení cizího majetku, dodatečně legalizovaného. A nemusí jít jen o Sudety. Období po druhé válce bylo v Anglii a Walesu dobou masového squaterství. Šlo především o demobilizované vojáky a jejich mladé rodiny, počet těchto squaterů se odhaduje na 45 000. 

V našich zemích je známá činnost buřiče Jaroslava Haška a Franty Sauera, kteří na začátku minulého století se svojí Černou rukou údajně na Žižkově zajišťovali prázdné byty chudým rodinám. Dá se říct, že nebýt squattingu, aby dnes mohla většina lidí bydlet, musela by čekat na světový komunismus. Obrovská část světové populace obývá slumy, tedy ubohé příbytky na pozemcích, které nevlastní ani si nepronajímají.

Squatů v užším slova smyslu, tedy orientovaných na politickou a kulturní činnost, jsou dnes v Evropě stovky. Ve východním Berlíně, po celé Itálii, Řecku, Španělsku a mnohde jinde. Obsazovány jsou objekty, které nechává majitel neobydlené či chátrající. Noví obyvatelé samozřejmě usilují o jejich kultivaci a udržení.

V Česku se obvykle setkáme s chápáním squattingu jako nepovoleného užívání domů partou mladých anarchistů. Ti se v objektu snaží vytvořit autonomní kulturní centrum. Potud představa jaksi taksi odpovídá skutečnosti. Horší je to s předsudky, jež ukázkově na DR reprodukuje Jiří Dolejš.