Český squatting, legální projekt nebo vzpoura?
Jiří DolejšJiří Dolejš se ve svém sloupku vyjadřuje k problematice squatterství v Praze. Nejde jen o to, že municipalita projeví zájem, ale i squateři by se měli snažit ubrat na té divokosti a snažit se vejít do nějakých pravidel.
Tento týden na stránkách DR otevřel bývalý squatter Arnošt Novák problematiku obsazování domů na případu vyklizení squatu v Neklanově ulici na pražském Vyšehradě Policie ČR. Squatery do delší dobu neudržovaného domu ve vlastnictví italské firmy pozval loni nájemník. Ti podle jejich slov chtěli v neobývaných prostorách zřídit komunitní centrum.
Zástupce správce domu ale požádal podle zákona o vyklizení domu policisty a zásah se neobešel bez použití donucovacích prostředků (policie tvrdí že ji před domem napadla skupina čtyř mladíků).
Tato událost opět připoutává pozornost k problematice squattingu, což není jev v ČR příliš rozšířený. Nemyslím příležitostný squating pro homeless, to je otázka spíše sociální. Mám na mysli ideový squatting, který čerpá z různých ideových zdrojů nonkonformismu.
Týká se převážně mladé populace, která ve squaterské komunitě může specifickým způsobem realizovat právo na domov a uspořádat si po svém i mezilidské vztahy. Často takový squat existuje jako centrum alternativní kultury.
Reakce státu na squating souvisí se stupněm liberálnosti systému v dané zemi. Česká právní úprava neposkytuje legální definici squattingu, ale hranice souvisí s aktivní ochranou vlastnických práv.
Dlouholetá tradice squatů na západě vedla k nalezení určitých forem legální koexistence s veřejnou správou i když za cenu omezení radikalismu. Argumentovat odmítáním ochrany vlastnictví je možná zajímavý bouřlivácký postoj, ale k praktickému řešení nevede.
I v České republice známe případy, kdy se cesta k legální koexistenci squaterů s vlastníky našla. Známý je osud squaterů z domu v ul. pplk. Sochora, který patřil městské části Praha 7. Tam při stěhování zůstal nájemník, který k sobě přihlásil další osoby.
Podle tehdejší legislativy to bránilo jeho vystěhování. Nakonec ale dostal náhradou objekt v ulici Za papírnou 7, kde v periferní pražské lokalitě vznikl v Praze ojedinělý legální squat v prostorách propachtovaných za symbolické nájemné.
Arnošt Novák vzpomíná i na squatting v břevnovské usedlosti Ladronka, která byla ve správě hl. m. Prahy. Jako tehdejší člen ZHMP pamatuji jednání sdružení občanů, kteří se v objektu usídlili, s municipalitou. Jako pokus o regulovaný squatting nabízeli projekt „Autonomního sociálně - kulturního centra Ladronka“, i když bylo zřejmé, že tento památkově chráněný objekt v atraktivní lokalitě Prahy 6 bude mít nakonec jiný osud.
V letech 1993-2000 zde díky neexistenci investora fungovala Nadace Landronka, ale statek, který objektivně potřeboval investice v řádu desítek milionů byl nad síly autonomní scény. Požadavek na nabídku jiné nemovitosti vhodné pro zřízení kulturního a sociálního centra se dostala i do usnesení orgánů města.
Jednání s Nadací ovšem neskončila úspěšně. Konečné vystěhování přišlo v době kdy anarchistická scéna ztrácela na podpoře kvůli militantnímu vystoupení při pražském zasedání Světové banky a MMF.
Myslím, že myšlenka regulovaného squattingu není pasé. V Praze by se našla celá řada kapacit, které by se takto využít daly. Problémem samozřejmě je právní, ale i zvyková hranice mezi regulovaným a divokým squatingem. Nevyřeší to obecný princip, vždy půjde o konkrétní podmínky. Objekt, který je kulturní památkou, vyžaduje vysoké investice. Objekty v dobrém stavu a bez potřebných investic nejsou zpravidla prázdné a nevyužívané.
Nejde jen o to, že municipalita projeví zájem, ale i squateři by se měli snažit ubrat na té divokosti a snažit se vejít do nějakých pravidel. Jinak jednotlivé kauzy skončí prostě zásahem policie.
Squateři také nemohou jen se sférou politiky bojovat, ale také s ní jednat. Sebeprezentace squatterů souvisí i s postojem veřejnosti, která se často bojí průvodních kriminálních jevů spojených s divokým squattingem. Vinit Policii ČR, že není pasivní, když má plnit své úkoly ze zákona, už je pozdě.
Stejně tak odmítat apriory mechnismy právního státu a roli justice nepomůže. Ne každý zastánce svobodného bydlení musí být beránek. Pokud se i něco nezdá jsou tu řádné prostředky ,,,stížnost na postup, a tak..Prostě mne zajímá údajný cíl a ne jen okamžitý vzdor. Jinak idea sociálního projektu působí nevěrohodně a veřejnost nezíská.
Kterak komunistický poslanec hájí "právní pořádek" před právem na bydlení
Pane Dolejši, Váš článek je směsí domněnek a nepochopení "reality". Je pěkné, jak se zasazujete o právní stát a buržoazní „pořádek“.
1) „Divokost“
„Argumentovat odmítáním ochrany vlastnictví je možná zajímavý bouřlivácký postoj, ale k praktickému řešení nevede.“ Mám za to, že argumentace je vedena z jedné strany vzhledem k platnému právu (povinnost vlastníka o správu majetku), z druhé strany snahou o správu a užívání majiteli neuvyužívaného majetku!
V mnoha případech byla snaha o komunikaci s tzv. samosprávou. Ale jak v případě Milady, tak Vámi zmiňované Ladronky, kdo selhal a neměl zájem na dohodě, nebyli squateři.
Tak jakápak divokost? (Kéž by tu byla!)
2) „Policie“
Kdo přijíždí na místo šikanovat a prát se, je policie (neříkám, že všichni příslušnící sboru, pár stačí). Běžně lámou ruce, nosy, prsty. (Znám z vlastní zkušenosti.) Jen tak, aby chránili veřejný zájem a dodržovali Váš zákon.
Skutečně úsměvně absurdní je představa, že se mládež „chce poprat“. Zkuste to taky, je to sranda, jít v civilu proti těžkoděncům se štíty, obušky, helmami atd., ale stačí i běžná cvičená policie v převaze. A co víc, ještě mají na pomoc psi, koně a vrtulníky. Opravdová zoo. Přijďte se příště podívat.
Vrchol nechutnosti je obhajoba chování a zásahů policie na základě „úkolů ze zákona“. Mimochodem, jak připomíná Jirka Karen – agilní bývá policie na prvním místě (hned po státu, více než soukromí majitelé). Na to je nějaký zákon? Kola se taky nesmí zamykat ke značkám a neviděl jsem tak agilní policisty, třebaže zamykání sledují. Odmítání nehumánních aspektů „právního státu“ je legitimní a žádoucí.
4) V závěru textu redukujete problém objektů na ty vlastněné státem/městem. Mluvíte o kulturních památkách. Považujete za ni vilu Miladu? (Nebo kulturní je jen to ze zákona?) Víte v jakém je stavu? A proč? Řeči o milionech investic nejsou na místě.
5) Na vnímání squaterů veřejností působí mnohem spíš než jejich chování (jak o tom vypovídá i Váš text) mediální zpravodajství tvořené z policejních zpráv (ta pravá objektivita!) a takto reprodukované předsudky. Díky, že k nim svou neznalostí věci přispíváte. Slonovinová věž, z které komentujete, je asi dobře zabetovaná, takže Vám ji nikdo neosquatuje:) Zkuste někdy zajít na místa evikcí, a také před tím, do těch domů. Do té doby nemůžu Váš článek číst jinak než vytváření štvavé atmosféry proti těm, kteří mají ještě trochu ducha, nebo lépe absolutní nepochopení squaterů, spekulantů, policie a jejich ochránců v zastupitelstvech.
6) Ale vlastně se zabýváme podružnostmi: Přeci ten problém tematizovaný squatingem je právo na bydlení, na důstojný život a gentrifikace.
Co jste Vy jako politik zkusil udělat pro to, co vidíte jako „civilizovaný“ squating – ať už na městě či v paláci tzv. Reprezentantů?
http://csaf.cz/index.php?clanok=1563
http://www.policie.cz/clanek/obsazeny-dum-v-prazske-neklanove-ulici.aspx
http://a2larm.cz/2014/02/fotogalerie-soud-se-zadrzenymi-z-ticheho-squattu/
Postava komunisty stojícího s obuškem vedle policajta, komunisty, který hrdě brání společenský systém nadvlády kapitálu oproti "nezodpovědnému planému radikálničení jurodivců" je myslím pěkným syptomatickým paradoxem současnosti :)
Pokud je debata o to co je plané, tak pokud napadáte jakýkoliv režim, tak s tím těžko bude kromě ryzího anarchisty souhlasit kdokoli, nejenom poslanec. Opoziční poslanec, navíc za stranu systémové alternativy nehájí režim, ale právo musí. A jeho součástí je že lze v rámci obhajoby zpochybnit zákrok, ale rozhoduje o tom také příslušný orgán a ne jen pocit.
Ale pricnip právního státu není BLA, BLA BLA. V tom by se socialisti (komunisti) a anarchisti lz principu lišili.
Psané právo není posvátná kráva (Norimberské zákony, zákony ohledně rasové segregace atd.). Nejvýznamnější emancipační projekty byly zažehnuty často právě "porušením práva".
Zajímavé by bylo sledovat dějiny lidstva, ve kterých by se emancipační hnutí řídila argumentem, že legitimitu činu může posoudit jenom "příslušný orgán"...
Ale pokud jsem pochopil Váš článek, Vám jde o trochu jiný problém. Chcete říct, že kdyby squateři policii neprovokovali, na vyzvání obsazený projekt opustili a předtím si navzájem trochu rozbili hubu a zníčili dejme tomu polovinu svého skromného majetku -- rozhodně všechny hudební nástorje, protože ty jsou podle chování policie v těchto případech zjevně zvláště nebezpečné --, policie by mohla zasahovat vstřícně a přátelsky.
Schopnost řešit určité formy společenské subverse v režimu měkkého konfliktu vyžadujícího jisté sebeomezení všech zúčastněných patří k sympatickému civilizačnímu výdobytku západní masové demokracie po druhé válce. Patří k nim existence squattů na jedné straně a ritualizovaná lokalizace protestního násilí na druhé.
Pane poslanče,
když už tedy musíte hájit právo, proč jste držel hubu k evidentně svévolnému a z hlediska zásahu demonstrativně zbytečnému násilí, kterého se dopouštěla policie v Miladě a na Vinohradech. Nebo musíte jako komunisitický a opoziční poslanec hájit jen právo těch silnějších?
To je vždy věcí posouzení a mohou na to být různé pohledy - např. mi přes čáru připadal někdejší zákrok vůči Czech teku za Paroubka, ale o tahanicích kolem squattů nemám povědomost o neadekvátnosti, tudíž jsme držel ústa zcela logicky..
A druhým okruhem je využití neobývaných nemovitostí k různým sociálním projektům, čemuž zcela rozumí. Tedy nikoliv aktem vzpoury a šancí se nejen rituálně poprat aniž by to k něčemu vedlo. Tomu už moc nerozumím - i proto že nejsem militant či anarchista .
když to shrnu - výhrady tu jsou hlavně proti tomu že by squatt se měl pohybovat v rámci pravidel. Ale to je přesně to oč mi jde- takže s odpůrci legalizace se těžko shodnu.
P.S. právní stát je něco co je nad bývalou definicí práva jako třídního násilí (která legitimizovala opovrhování předrevolučním právem), je určitě obecně platnou civilizační normou a jedině pokud ta či ona norma vybočí z onoho civilizačního trendu tak je otázkou jak ji změnit (třeba i prvky občanského odporu). To ale není tento případ.
Se vší povinnou úctou k Vašemu poslaneckému mandáta:
A) Jde o to, jak dalece smí slušný poslanec nevědět o frapntním porušování práv a předpisů ze strany represivních orgánů státu;
B) Když už o něčem nevím, tak bych k tomu měl tu hubu držet důsledně;
C) Tvrzení, že právní stát je něco nad "definicí práva jako třídního násilí" je poněkud nesmyslné. Právní stát je historicky vzniklá instituce nezbytná pro provoz občanské společnosti. Existuje a můžeme ji jako lidský vynález zlepšovat či zhoršovat, pečovat o ni či ji zanedbávat. Můžeme k ní také mít fetišistický, nekritický vztah a dělat z ní nedotknutelný a věčný princip.
Oproti tomu definice práva jako třídního násilí je s prominutím ideologicky zkur..ná interpretace kritiky buržoasního státu jako instituce třídního panství. Pokud o jejím kritické funkci uvažujeme dnes, jest se ptát, proč policie postupuje mnohem razantněji proti z hlediska obecné bezpečnosti neproblémovým squaterům než vůči organizovanému zločinu, proč soudy ve zkráceném řízení mohou soudit kluky, kteří pokojně demonstrovali proti vyklízení, ale "dokážou" interpretovat poslaneckou iminuty tak, že pokryje korupční jednání.
Požadavek, aby se squatování, tedy vždy nelegální obsazení a užívání objektu, pohybovalo v rámci legality (pravidel), nezlobte se ten mi přijde poněkud absurdní.
Ale zpět k tématu - pokud budeme tvrdit, že právní řád je apriorně nezpochybnitelný, dostáváme se do rizikové situace. Museli bychom odsoudit parašutisty Gabčíka a Kubiše, protektorátní odboj, bratry Mašíny, ale i radikální odboráře, či ekologické aktivisty. Kdyby elity skutečně zastupovaly svůj elektorát, není se o čem bavit, ale skutečnost je taková, že zákony netvoří občané, nýbrž politicko-ekonomické špičky. Na otázku, komu takto vzniklá legislativa primárně slouží, nechť si odpoví každý sám.
Proto, abychom alespoň prosadili právní normy, které by squatting postavily do lepšího světla (viz. třeba praxe z Nizozemí), potřebujeme silný tlak zdola, přímé akce a samozřejmě porušování zákona. Kdybychom probůh neporušovali právní řád, tak tady nemáme (byť jen napsanou na papíře) osmihodinovou pracovní dobu, ochranu při práci, nemocenskou atd.!
Pan Dolejš tvrdí, že vlastník má právo rozhodovat o svém majetku. Ok - ale k vlastnictví se musí vázat i odpovědnost. Můj majetek nesmí ohrožovat svobodu jiných. Když nechám obrovský barák v centru Prahy chátrat a kus střechy někomu rozbije hlavu, je to stále moje svaté vlastnické právo? A co ostravský Mittal, který svobodně dusí statisíce občanů zplodinami? Je legitimní ho "socialisticky regulovat"?
A ještě malé rýpnutí do debaty, zda je policista nepřítel:
"Nijak nemiluji idealizovaného "pracujícího", jak si ho představují komunistické mozky: pokud však vidím dělníka z masa a krve v konfliktu s jeho přirozeným nepřítelem, policistou, není třeba, abych se sám sebe ptal, na které jsem straně."
- George Orwell, Hold Katalánsku, 1938
Jak se praví v geniálním románu jednoho českého komunisty "Karlovo náměstí, a na každém stromě jeden voják bez disciplíny. Toho jsem se vždycky nejvíc bál."
Vidíte, jak dlouhou ma tahle obava z nedisciplinovanosti v komunistické straně tradici, vždyť to ten Hašek napsal hned po první válce. A také má ta obava kontinuitu, jak dojemně v roce 1977 hlásali komunističtí kulturní pracovníci, že nechtějí "bezcílný bunt" Charty, ale "klid na práci". A vy byste Dolejšovi tuhle identitu bral pro nějaký intelektuálský předsudek o tom, že by to měla být levicová a revoluční strana. Mějte trochu ohledů.
Umí chodit ve stávajícím – zásadní společenské změny se obávají
V KSČM však nejsou jen oni …
Něco jiného je když by represivní orgány rozehnali odborářskou manifestaci a něco jiného je vyhnat z cizí nemovitosti osoby, které tam nemají co dělat. Do toho fakt revoluci těžko tahat.
Jeslti si někdo představuje KSČM jako stranu která se automaticky přidá když se to někde popere, tak to opravdu nikoliv - ve stejné logice by se moha přidat k náckům, kteří se poperou někde na šluknovsku s policisty na romském sídlišti.
Krieriem není fakt konfliktu, ale oč v tom konfliktu jde - a obsazovaní cizího majetku si nemyslím že někam vede. Stejně jako by byl potrestnán ajitel nemovitosti když ji nechá schátrát na tolik, že na někoho spadne - to jsou ze se ty povinnosti vlastníků.
Tohle myslím chápe i "neprofesionální" komunista (ad B. Molnár) a opravdu si myslím že každý, nejen komunista by měl přemýlet o obsahu a cíli takového "buntu" (ad M. Profant). Anarchistům do toho nechci mkuvit, ale možná i oni by si mohli podobnou otázku klást.
Jestli je někomu ale jedno oč jde, hlavně když se peru - tak to sorry. Tomu já subverze neříkám. Asi jsme tu rpostě anrazili na rpaktivckou ukázku toho jaký je rozdíl mezi extrémním a radikálním. Ať ti prví rovnou vynechají řeči o sociálním projektu a že jdou provokovat pro zábavu policajty a je to.
My si nepředstavujeme, že by se KSČM přidala k nějakému protestu -- proti rasistické intoleranci, policejní zvůli, ničení přírodně unikátní lokality apod., pan poslanec Dolejš si to nepředstavuje také.
Já tvrdím, že charakteristickým rysem komunistů vždy bylo úsilí rozlišovat protest na ten revoluční -- nemá to mnoho spoloečného s revolucí, znamená to prostě: ten, který se hodí do krámu --, a na ten živelný, a tudíž nepřijatelný. Ten druhý sde potom diskriminuje nálepkami typu: jenom se poprat, zastávání se porušovartelů zákona apod. -- a Dolejš rozlišuje ty protesty stejně.
Prostě široká názorová shoda.
Abych byl docela poctivý, býval jeden bolševik, Lenin se jmenoval. Ten s odkazem na nějakýho Marxe a jeho postoj k živelnosti a blanquistickému vedení Komuny podobný diskriminační přístup kritizoval a odsuzoval. Dodnes to stojí za čtení. Ale vzhledem k tomu, že nebezpečné výstřelky tohohle nenapravitelnýho levičáka poději komunistická strana důsledně eliminovala, nemusíme si tím nechat narušovat vzájemné porozumění..
Filipovi Šimečkovi
Neptejte se, ještě by Vám mohl odpovědět. A vy byste se zbytečně rozčiloval :-)
Nemluvě o způsobu onoho konání - vymlátit výklad u McDonalda taky nemám za nic světaborného a následováníhodného - i když to budu yvsvětlovat kritikou konzumu či chováním řetězců. I ty protesty proti reasové intoleranci (cíl jistě bohulibý) jsou účinější mají-li rámec odmítání násilí.
Nejde o to komu se hodní do krámu (i když širší shoda zájmů není od věci) ale opakuji jde o o to čeho tím dosáhnu - jinak je to opravdu jen drobné provokace i když té živelnosti budu říkat módně tekutý hněv.
Uzavřu to asi tím, že sice chápu že mnozí z anarchoscény nechtějí na pole legality, mají to za dezerci od svého myšlení pod vlající černou vlajkou, ale já myslím že u sociálních projektů jako cíle podobných squatterských aktivit jiné než nějal legalizované cesty není. O tom snad byl tenhle sloupek.
Filosofickou polemiku s blanquismem a pod. jsem tomu ani nedával i když tam takovou hlubší souvislost možné taky hledat (klasici se také proto s anarchismem rozešli) . Ale to by bylo na jiné povídání.
Policejního zásahu proti squatterům i jejich sympatizantům se účastnila početní přesila policistů, včetně těžkooděnců, kteří pozatýkali cca 70 většinou mladých lidí.
Nejprve trestním příkazem a následně i prvoinstančním soudem byly squatterům vyneseny podmíněné tresty a veřejně prospěšné práce. Odvolací soud však rozhodl, že se žádný trestný čin nestal a předal věc k přestupkovému řízení.
http://www.blisty.cz/art/58295.html
V rámci přestupkového řízení (září 2011) bylo konstatováno, že se nestal ani přestupek, protože: "Míra zásahu (do vlastnických práv – BM), když vlastník objekt programově nevyužívá, je skutečně nízká. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že ta akce, což konstatoval i Městský soud v Praze, byla skutečně happeningového, demonstrativního charakteru,"
http://www.novinky.cz/krimi/245076-squatteri-z-albertova-prestupek-nespachali-zustanou-bez-trestu.html
Jinak řečeno, jeden z nejmohutnějších policejních zásahů za poslední dobu v Praze byl proveden vůči lidem, kteří se nedopustili ani přestupku, natož pak trestného činu
K právní argumentaci doporučuji pročíst závěrečnou řeč obhájce advokáta Pavla Čižinského
http://mestonaprodej.wordpress.com/2010/01/08/zaverecna-rec-advokata-pavla-cizinskeho-pri-procesu-se-squattery-z-albertova/
Nemám valné sympatie k anarchismu, ale ano, spontaneitu akce, tu rád mám -- miluji se radši proto, že mám chuť, než proto, že je to společenská povinnost--, ale to mé reakce v diskusi opravdu nemotivovalo. Naštvala mě prostě Vaše hrubá ignorance vůči tomu, oč obětem policejní brutality šlo.
Vaše poněkud jednoduché představy o právním státě jsou předmět, o kterém se dá diskutovat, lze Vás při nich brát jako partnera pro diskusi, ale co se squattu týče, diskusi neumožňujete svojí programovou neznalostí základních fakt.
A prosím. nerozšiřujte tu demonstraci neznalostí ještě do oblasti dějin socialistického myšlení. Já netrvám na tom, že by komunistický funkcionář měl číst Marxe nebo Lenina, ale neměl by se ztrapňovat jejich frapantními neznalostmi. O komickém kontextu té Bersteinovy citace ani nemluvě.
Ovšem ten odkaz pana Molnára svědčí o tom, že ani všichni právníci a soudci si nemyslí, že je nutné squatting kriminalizovat.
Ten zásah proti Ladronce s angažmá radních a jiné podobné policejní akce byly akty politického nepřátelství vůči těm squatterům, nešlo o pouhé řešení občansko-právního sporu.
Já tu opakuji, že pokud se na sociální projekt jen nevymlouvám, měl bych hledat řešení, které zásahem do vlastnických práv není. Tečka. To kdo se kde popral jsem fakt neřešil a ani se mi nechce vpády do cizích nemovitostí legalitzovat zákonem.
Takže jde o nepochopení (věřím že ne ignorance) oč mi jde Pokud někdo dělá sporné věci spontáně (když se vyznáváte s emotivního souznění s takovou metodou) a ne organizovaně (to je zase bližší mně), je šuma fuk, pořád to jsou sporné věci. To je mi lito, to je prostá logika.