Politolog Ondřej Slačálek ve svém článku v Právu z 4. července 2012 v reakci na brutální policejní zásah v pražské vile Milada píše o squatingu jako o nové verzi levice.

Budeme-li cyničtí, všimneme si také jeho paradoxní logiky. Squating je vedlejším, nechtěným efektem urbánní geografie, jak ji organizuje logika pozdního, neoliberálního kapitalismu, kdy se lidé z vyšší a vyšší střední třídy stěhují z center na bězvětrná předměstí nebo na venkov, a kdy se v důsledku emigrace kapitálu za levnou pracovní silou do chudých zemí zavírají fabriky a zaniká průmyslová pracující třída, doplňovaná imigranty.

V městském prostoru tak vzniká vakuum, z kterého squateři kreativním způsobem vytvářejí centra alternativního bydlení, způsobu života a kultury. Efekt je to nechtěný právě pro lidi z vyšších tříd, protože v západoevropských velkoměstech se squaty stávají podhoubím a základnou nejen pro radikálně levicovou kulturu, ale také politiku.

Vyšší třídy bohatých zemí jsou ovšem poněkud kultivovanější a vzdělanější a tak se squating stal zavedenou sociokulturní institucí. Na kulturní akce pořádané squatery si bohatí lidé chodí tříbit svůj estetický vkus a tolerují jim jejich levicové názory. Levicovost, punk či homosexualita jsou tolerovány jako součást multikulturalismu.

Naopak v České republice je squating považován za zločin proti nedotknutelnému soukromému vlastnictví. Amen. Ano, Česká republika jako chudá „postsocialistická“ země nemá vyspělou sociální strukturu jako západní Evropa a česká střední třída, pamatující éru veksláků, není natolik kultivovaná, aby kritiku kapitalismu chápala jako obohacení lidského ducha. Antikomunismus je posud alfou i omegou českého diskurzu a kritika zábavního průmyslu je téměř neznámá.

Mohlo by se zdát, že tento problém je společný pro celou východní Evropu, která má zkušenost s tzv. „reálným socialismem“. O to zajímavější jsou příklady z bývalého východního Německa. Po pádu Berlínské zdi potkal churavějící východoěnemckou společnost ještě drastičtější šok než českou a z bývalé NDR se stal „divoký Východ“. Migrace lidí na Západ a rušení průmyslu zanechaly další volný prostor pro „dřepníky“, jak by řekl český Básník Ticho.

Ovšem squating a kulturní undrground měl v NDR tradici již od 80. let, a mnohem bohatší než v ČSSR. Zatímco východoberlínští squateři brali v 80. letech ideologii systému za slovo a tvrdili úřadům, že jde o socialistický způsob bydlení a života — a měli pravdu! — , úřady naopak tvrdily, že jde o import z kapitalistického Západu. Ptejme se tedy českých úřadů: je squating zločin proti kapitalismu nebo proti socialismu?

Kromě čtvrti Prenzlauer Berg ve východním Berlíně je jedním z nejznámnějších squatů východního Německa Conna Island v Lipsku, který byl založen na počátku 90. let, kdy jižní část města Connewitz obsadila levice, zatímco čtvrtí neonacistů se stal západní Lindenau.

Krásný squat, bývalý Eiskeller Park, kde sídlila lipská organizace Hitler-Jugend a později FDJ (mládežnická organizace SED), se stal sociokulturním centrem města s vlastním parkem, restaurací, knihovnou a barovým sálem, kde se pořádají jak hojně navštěvované akce alternativní kultury, tak akce radikální levice (anarchisté, Die Linke, AntiFa atd.).

Na rozdíl od ČSSD nebo KSČM, jejichž kulturní politikou je hitmaker Michal David či socrealistický folklor, německá levice je integrována také v undergroundu. Na rozdíl od řady českých squaterů, kteří se často nejsou schopni politicky vyhranit, lipští squateři jsou uvědomělí levičáci.

„Conne Island funguje jako levicový projekt. Ti, kteří jsou zde kulturně či politicky nejaktivnější, a velká část kmenového publika se sami mohou chápat jako ´levicoví´“, píší Ulrich Schuster a Philipp Graf v knize Conna Island 20 YRS, vydané k jejímu výročí.

Velká německá města (Hamburg, Brémy, velké aglomerace v Porůří, Berlín, Lipsko a další) jsou bohatá na radikálně levicové squaty, ale západní společnost, až na represivní složky, je jimi již ochočena, zatímco na východě se stávají skutečnou základnou pro politickou aktivizaci společnosti. Vedle odborů a politických organizací se stávají další součástí sociálního hnutí.

Ondřej Slačálek má tedy pravdu, že squating je nová verze levice. Ve východním Německu je tato zbraň nejen díky příznivějším kulturním podmínkám, ale také díky lepším zkušenostem kovářů kvalitně ukována. Česká společnost nemá příliš odlišnou strukturu od té východoněmecké, ale aby dosáhla její kulturní úrovně, musí si zde i squating probojovat cestu.

Je nedůstojné tajit se se svými názory a je třeba otevřeně prohlásit, že squating bude mít v českých městech lepší zázemí teprve tehdy, až se vyšší třídy budou více stěhovat na svá poklidná předměstí. Ať se čeští měšťáci třesou před alternativní kulturou. Squateři v ní nemají co ztratit. Leda zábavní kýč. Dobýt mohou celý prostor.

Squateři všech zemí, spojte se!