Prezidentská novela vysokoškolského zákona, verze 2.0
Roman ŠolcTím, že se politici rozhodli měnit způsob jmenování profesorů, přijali za legitimní, že když člověk zastávající konkrétní funkci nechce plnit povinnosti pevně spojené s onou funkcí, se jednoduše přepíšou zákony a on je od povinností osvobozen.
Vláda ČR schválila 8. ledna návrh novely vysokoškolského zákona (č. 111/1998 Sb.), která má přenést kompetenci jmenování profesorů z prezidenta republiky na druhého nejvyššího ústavního činitele v zemi, tedy na předsedu Senátu Parlamentu ČR. Začíná tak další dějství sporu o jmenování profesorů. (O předchozím dění pojednává například článek „Prezidentská novela vysokoškolského zákona“, na nějž budu nyní mírně navazovat.)
Politici se na tuto novelu tváří poměrně vstřícně a je dost možné, že si neuvědomují, že její přijetí by uškodilo nejen akademickému světu univerzit, ale (a možná i více) jim samotným.
Co by tato změna znamenala pro vysoké školství? Předseda Senátu PČR je jistě důstojným představitelem společnosti, tak v čem by mohl být problém? V tom, že je třeba interpretovat nikoli izolovaný cílový stav, ale samotnou změnu.
Pak ovšem lze vnímat přenos kompetence z prvního na druhého nejvyššího ústavního činitele jako určité snížení významu, který společnost (respektive její nejvyšší představitelé) přikládá vzdělanosti a vědě. Symbolická role hlavy státu je navíc — přes respekt k ostatním ústavním činitelům — jedinečná.
K posunu by došlo i z hlediska vztahu státu k akademické samosprávě. Pokud provádí akt přijetí rozhodnutí akademické samosprávy nejvyšší představitel státu, vyjadřuje tak respekt státu vůči akademické samosprávě.
Jistě, mají spolu jednat a hledat řešení jedntlivých konfliktů a sporů, ale dokud nebudou respektovat zákony a ústavu, nebudeme žít v ústavní demokracii a v právním státu.