Tiskový mluvčí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Marek Zeman potvrdil v reportáži ČT24 ze dne 16. srpna skutečnost, že ministerstvo vedené profesorem Daliborem Štysem zamýšlí předložit vládě tzv. prezidentskou novelu vysokoškolského zákona (která by přenesla kompetenci jmenovat univerzitní profesory z prezidenta republiky na ministra školství) a prosadit ji třeba i formou zákonného opatření Senátu.

Vzhledem k prudkým změnám na politické scéně a rozbíhající se předvolební kampani by se mohlo stát, že média i širší veřejnost tuto drobnou novelu přehlédnou, či jí nebudou věnovat takovou pozornost, jakou by si zasluhovala. Připomeňme si důvody jejího vzniku a následně se zamysleme nad jejími možnými důsledky.

Na počátku byl spor

Všechno začalo okamžikem, kdy prezident republiky Miloš Zeman prohlásil, že odmítá podepsat dekret jmenující literárního historika docenta Martina C. Putnu profesorem. Odvolával se při tom na to, že „prezident není strojem na podpisy“, případně, že je to jeho právo rozhodnout se, zda někoho profesorem jmenuje, nebo ne.

Někteří politici a novináři tyto argumenty podporovali, občas dokonce mluvili o „Ústavou daném právu prezidenta“ jmenovat nebo nejmenovat — čímž se realitě vzdálili ještě víc… Tato argumentace byla totiž od počátku mylná. S každou funkcí či úřadem se pojí určitá práva, ale také určité povinnosti — a právě tak je to i v tomto případě.