O Vánocích býváme svědky podléhání různým druhům sentimentu. Pramení to z lidské přirozenosti, koloritu ročního období a je to tak vlastně v pořádku. Jenže by nás i tyto pocity měly vést k hlubšímu zamyšlení nad věcmi obecně lidskými.

Papež František varuje před jistou „sentimentalizací“ Vánoc. Děláme si z Vánoc opravdu jen pohádku? Utíkáme do Vánoc jako do pomyslného úkrytu před reálným okolním světem? Nevykupujeme si náhodou o Vánocích své špatné svědomí primitivními způsoby naší pseudonápravy?

Při procházkách vánočním městem se setkáváme s řadou žebravých pobídek. Nikoho z nás nenapadne pochybovat o právu na prosbu. Více už pochybujeme o povinnosti přispívat a snad ještě trochu více pochybujeme o účelnosti našich milodarů.