V úterý v Evropském parlamentu představila koalice Social Watch zprávu o chudobě, sociálním vyloučení a nerovnosti v Evropě s názvem Čas k akci. Přesto, že Evropa a Evropská unie především jsou vnímány jako jakési bašty demokracie a sociální spravedlnosti, realita je naprosto odlišná.

Chudobou je v EU postiženo 85 milionů lidí — 17 %. Každé páté dítě v Evropě se narodí a žije v chudobě a sociálním vyloučení. Procento lidí, kteří opouští školu před jejím ukončením, vzrostlo na 14 %. Sedmnáct procent obyvatel EU žije dle Eurostatu v nevhodných bytových podmínkách; nejmírnější odhady mluví o třech milionech bezdomovců.

Minulý týden byla také zveřejněna statistika Eurostatu, která ukazuje, kolik lidí v té které zemi má příjem menší než 60 % národní průměrné mzdy. Česká republika z této statistiky vyšla již tradičně velmi dobře. Každý Čech, který si vyjede do Skandinávie či Německa si tak může říkat, jak je to v těchto zemích s chudobou hrozné, zatímco u nás báječné.

Samotné srovnání lidí s 60 % průměrných příjmů však mnoho neříká. Bohužel rozdíly v kupní síle zůstávají velké, a tak si velká část německých či švédských chudých může dovolit to, o čem u nás mnoho „nechudých" jen sní. V minulém roce k této části zprávy vyšla ještě komplementární část, která uváděla míru hmotné nouze. Měřítkem při posuzování ekonomické síly obyvatelstva je míra materiálního nedostatku, za který je považován stav, kdy je pro občana problém zajistit si alespoň tři z těchto devíti položek: barevná televize, pračka, telefon, osobní automobil, týdenní dovolená jednou do roka, dostatečně vytopené obydlí, možnost obden konzumovat maso či jeho vegetariánský ekvivalent, schopnost vypořádat se s nečekanými výdaji, existence nedoplatků.

Umístění České republiky v této „soutěži" bylo podle optimistů pěkné — se 16 % ekonomicky deprivovaných jsme se pohybovali o jeden procentní bod nad průměrem EU, pesimista by řekl, že to bylo hrozné, protože jsme mezi třetinou nejhorších zemí. Vezmeme-li tyto údaje jako index, můžeme říci, že se pohybujeme někde ve středu EU. Tedy žádný důvod k radosti.

Zpráva Social Watch, její prezentace i diskuse o ní u kulatého stolu v Evropském parlamentu jasně ukázaly, že chudoba je fenoménem, který ohrožuje především vnitřní stabilitu zemí. Účastníci diskusí se shodli, že současná politická nabídka nepřichází s ničím, co by dokázalo současnou situaci řešit, ale naopak dosavadní přístupy ji ještě zhoršují.

Evropská síť proti chudobě EAPN upozornila na potřebu adekvátního minimálního příjmu, který dokáže jednotlivcům i rodičům a jejich dětem zajistit důstojný život a zabránit v dalším sociálním propadu. Takto stanovovanému minimálnímu příjmu se blíží Lucembursko a Belgie, zatímco ve většině ostatních zemí jde čistě o výpočet od zeleného stolu, jehož hlavním určujícím kritériem je, aby co nejméně zatížil rozpočet.

Jako důležitou složku v boji proti chudobě označili představitelé Social Watch zvyšování participace občanů a zvyšování podílu občanů na správě podpůrných prostředků. Lidé by měli dostat co největší prostor a možnosti k tomu, aby překonali strukturální problémy, kterým musí čelit.

V současné době je nadmíru zajímavá také kapitola o sociálním vyloučení v arabských zemích a politice evropsko-středomořského partnerství. Kinda Muhamadieh a Ziad Abdel v ní poukazují mimo jiné na rozpor politiky EU. Ta na jedné straně prezentuje rétoriku prosazování lidských práv a demokracie, na straně druhé však uplatňuje praxi podpory spřátelených diktátorů. Tato výtka má v českém kontextu zvláště trpkou příchuť. Dokážeme sice vyzývat k bojkotům Kuby a Běloruska, ale také dokážeme být velmi smířliví k mnohem horším režimům, jakými byl ten tuniský či přežívající krvavá diktatura v Etiopii.

Sociálně politické nepokoje v severní Africe a na Blízkém východě by měly být výstrahou, že žádná moc není schopna čelit donekonečna rostoucímu rozdělení společnosti. Můžeme jen doufat, že máme dost času a rozumu najít cesty, které dokážou zajistit důstojný život všech občanů, a nebudeme nuceni čekat na násilná řešení. Čas pro to již dozrál.

Celá zpráva je dostupná v angličtině on-line na www.socialwatch.eu.