Cikáni do práce aneb měl jsem se učit lépe?
Petr KolmanOchrana svobody projevu se týká i reklamy, ale má to své meze. Vždy je třeba poměřovat a vyvažovat jednotlivé zájmy, kupříkladu zájem na zachování svobody projevu a zájem na ochraně určité skupiny či jednotlivce před tímto projevem.
Reklama je navoněná zdechlina, říkával již reklamní mág Oliviero Toscani.
Možná si vzpomínáte na kontroverzní reklamu na jeden vzdělávací server, ve které se romští kopáči oblékli do žlutých triček s nápisem „Měl jsem se líp učit!“ při výkopových pracích v centru Prahy. Reklama vyvolala velkou mediální odezvu a protesty řady lidskoprávních organizací.
Mimo roviny politické a mediální, je tu i rovina právní. Za reklamu padaly velké pokuty! Na první pohled jednoduchá věc měla, jak už tomu v českém právu bývá, dlouhý průběh. Nejprve Magistrát hlavního města Prahy uložil pokutu ve výši sto tisíc korun za spáchání správního deliktu podle zákona o regulaci reklamy.
Odvolací správní úřad později pokutu snížil na osmdesát tisíc korun. Ani s ním nebyl zadavatel reklamy spokojen a přišla správní žaloba. Ve správním soudnictví nejprve pražský městský soud rozhodnutí o pokutě zrušil, a posléze, před pár dny, Nejvyšší správní soud (NSS) verdikt soudu nižší instance opět zrušil. Tedy zrušil rozsudek o zrušení pokuty a věc vrátil zpět k pražskému městskému soudu.