Reklama je navoněná zdechlina, říkával již reklamní mág Oliviero Toscani.

Možná si vzpomínáte na kontroverzní reklamu na jeden vzdělávací server, ve které se  romští kopáči oblékli do žlutých triček s nápisem „Měl jsem se líp učit!“ při výkopových pracích v centru Prahy. Reklama vyvolala velkou mediální odezvu a protesty řady lidskoprávních organizací.

Mimo roviny politické a mediální, je tu i rovina právní. Za reklamu padaly velké pokuty! Na první pohled jednoduchá věc měla, jak už tomu v českém právu bývá, dlouhý průběh. Nejprve Magistrát hlavního města Prahy uložil pokutu ve výši sto tisíc korun za spáchání správního deliktu podle zákona o regulaci reklamy.

Odvolací správní úřad později pokutu snížil na osmdesát tisíc korun. Ani s ním nebyl zadavatel reklamy spokojen a přišla správní žaloba. Ve správním soudnictví nejprve pražský městský soud rozhodnutí o pokutě zrušil, a posléze, před pár dny, Nejvyšší správní soud (NSS) verdikt soudu nižší instance opět zrušil. Tedy zrušil rozsudek o zrušení pokuty a věc vrátil zpět k pražskému městskému soudu.

Odhlédněme od procesních soudních tahanic a zamysleme se nad několika otázkami, které kausa s rádoby legračními žlutými tričky přinesla.

Položme si klíčové otázky: Spadá reklama pod ústavní ochranu svobody projevu? A kde vlastně končí svoboda projevu?

Ano i reklama spadá pod ochranu svobody projevu. Nikoliv však neomezeně. Soudy přiznávají reklamě ochranu jako specifickému typu svobody projevu především z toho důvodu, že každý spotřebitel má mít možnost získávat a obdržet takové informace, které mu napomohou svobodně se rozhodnout.

Ochranu svobody projevu, dle majoritní judikatury a doktríny,  nelze však považovat za bezbřehou. Vždy je třeba poměřovat a vyvažovat jednotlivé zájmy, kupříkladu zájem na zachování svobody projevu a zájem na ochraně určité skupiny či jednotlivce před tímto projevem.

Svoboda projevu je v oblasti reklamy českým právním řádem omezena na základě zákona o regulaci reklamy. Podle § 2 odst. 3 tohoto zákona nesmí být reklama v rozporu s dobrými mravy mj. z důvodu, že zahrnuje diskriminaci na základě rasy.

Svoboda projevu nepřeváží v případě, že by reklama obsahovala rasovou diskriminaci.