Kdo by neměl Vánoce spojeny s dětstvím? Doba dětské blaženosti je plna zážitků, které zaujímají v srdci posvátné místo, a obrazy z Vánoc jsou mezi nimi ty nejposvátnější. Jeden takový si s sebou nesu i já.

O Vánocích u nás pravidelně bývala babička, tatínkova maminka. Když přišel čas a nastala chvíle, kdy Ježíšek přináší nazdobený stromeček, maminka odešla s námi dětmi do komůrky v podkroví. Byly mi tehdy snad dva tři roky. Maminka mne vzala do náručí, zhasla světlo v kumbálku a pak udělala pár kroků k oknu. Spatřil jsem — tehdy snad poprvé - noční oblohu. Byla plná hvězd. Maminka se do ní na chvíli zahleděla, a pak ukázala kamsi do dálky: „Podívej, tam nahoře v nebi, kde září hvězdičky, tam je Ježíšek. Co nevidět přijde k nám. Vidíš, už se blíží.“

Hleděl jsem za maminčiným ukazováčkem do nekonečné dálky tmavomodré tmy a zářících hvězd a doopravdy - světlo, na něž mířil maminčin prst, bylo o něco silnější než okolní hvězdy a šířilo se směrem k nám. Tam, tam se nacházel Ježíšek. Od té chvíle vím, že Ježíšek existuje. Vím, že je tu přítomen mezi námi, nic na tom, že poněkud jinak, než přítomnosti běžně rozumíme. Tím, co jsme tehdy s mojí maminkou viděli, dosud nic neotřáslo.

Vánoce a dvojí příchod

Pak jednou, o pár let později, jsem se v noci náhodou probudil a vidím, jak babička s tatínkem strojí stromek. Domyslel jsem si, že stromeček, a snad asi i dárky, mohou nosit dětem občas i rodiče. Pochopitelně v Ježíškově zastoupení. Kupodivu toto noční překvapení mou vírou v dobro, které koná Ježíšek a později i Ježíš, neotřáslo.

Jak je to zvláštní: všem těm vánočním obyčejům, dárkům i stromečku jsem odrostl, ale Ježíš s jeho příchodem k nám zůstal úplně stejný. Takový, jakého jsem tehdy spatřil dětskýma očima mezi hvězdami.

Nutno ovšem podotknout, že hledání Ježíše v roli Ježíška na štědrovečerní obloze, Ježíška, který přináší dárky, má i své logické a teologické opodstatnění. Katolická tradice pojímá obdarovávání svých bližních jako paralelu k obdarování lidstva Ježíšem, jehož Bůh Otec sesílá na tuto zem.

Tradice sice tam, kde je jejím cílem zachování statu quo, nebudí důvěru, leč křesťanská tradice je motivována úplně jinak. Jejím cílem je uchování duchovního významu společně prožité zkušenosti. Takto nahlíženo, je malebný vánoční obraz středoevropského Ježíška pravdivý a zcela zapadá do Ježíšova novozákonního příběhu.