Vánoční zahrada

Alena Zemančíková

Deník Referendum oslavil na přelomu listopadu a prosince čtyři roky svého trvání. Je nejvýše potřeba ho držet dál, nikoli navzdory, ale právě proto, že je krize, že se všude ubírá, kdeco se ruší a omezuje.

Za domem rodičů je zahrada. Nestojí za moc, celé dopoledne na ní leží stín domu, k němuž patří, takže tam nic zvláštního nekvete ani neuzraje. Naopak v tom stínu se výborně daří šnekům, kteří spasou všechno, co tam člověk, když to byl předpěstoval na slunci, zasadí. Ale co se dá dělat, jinou zahradu nemáme, tak se o ni starám.

Deník Referendum psal o klimatu ještě, než to bylo cool. Podpořte naši práci a pomozte nám učinit z něj společenskou prioritu.
×

Pozoruji, jak se bez mého přičinění proměňuje. Listopadky se rozrostly po celém záhoně, na kterém moje matka ještě pěstovala jahody, ale já už jimi šneky krmit nechci. Tolik listopadek ovšem nechci také a nechápu, jak se mohlo stát, že náhle zamořily celý záhon, když ještě vloni stály celkem ukázněně v řadě, uzavírající skalku (no, skalku, takový násep osázený skalníkem a jakýmsi jalovčím).

Jahody zplaněly a nastěhovaly se pod popínavý trubač, kam jsme dřív vysazovali afrikány. Trubač utlačuje popínavou rudou růži a hodlá svalit opěru. Ta čeká, až kolem půjde nějaký silný muž, který vezme palici a párkrát do ní praští, aby se lépe zakotvila v zemi.

Takovým mužem je třeba Ondřej, jenže ten buď nejde kolem, nebo strašně spěchá. Taky můj syn by kůl dokázal zarazit do země napevno, ale ten je daleko, až v Chebu. A ten trubač, který máma kdysi přivezla z Valtic a dlouho jsme ho tahaly očima ze země, je teď už tak drzý, že ho musím krátit (nebo krotit?).

Dvojice popínavých růží u plotu, růžová a čajová, letos v plném květu ten plot rozvalily. Východočeská výtvarnice a loutkářka Hana Voříšková se rozzářila — to je krása, vítězství růže nad plotem!. Ale tak velké vítězství to nebylo, nemůžeme přece svalený plot a rozdivočelou růži nechat válet na sousedově zahradě.

Tak jsem růži, poté, co odkvetla, ostříhala, vypletla z jejích trnitých šlahounů plaňky a celou tu obrovskou hromadu trní o poslední adventní neděli spálila na kompostě, i když se to nesmí. Krev mi z rukou crčela proudem, trny byly ostré jako nože.

Bratr naší sousedky, takový dosud mladý penzista nebo postarší nezaměstnaný (ptát se nechci) opravil ten plot podobným způsobem, jak byl i zbudován — z řídce nasázených planěk, vodorovné rýgle všelijak sestavil ze zbytků stavebních trámků, celkem si poradil a udělal to z toho, co se na zahradě a ve sklepě našlo.

Ten plot má tu výhodu, že je skrz něj krásně vidět do okolních zahrad, jež mají výhodnější polohu a kde rostou a kvetou všelijaké krásy — šeřík, tulipány, meruňka, gladioly. Meruňky přes plot tajně trhám, když jsem na zahradě sama.

Když tohle píšu, cítím stále hořící růžové dřevo okořeněné jalovčím a celkem bez soucitu myslím na to, že se mi tím ohněm možná podařilo zdecimovat pár přezimujících šneků, kteří vždycky zalezou do takové nějaké hromady roští a tam čekají na příležitost, která nastane na jaře s prvními listy. Vloni mi sežrali už fazolové klíčky, ty dvouděložné výhonky, na nichž nám v přírodopise paní učitelka demonstrovala klíčení.

O té zahradě píšu proto, že nechci úplně hned psát o Deníku Referendum, ale teď už se to nedá odkládat. Chtěla bych o poslední adventní neděli říct, že s tímto internetovým periodikem je to velice podobné jako s tou naší zahradou. Člověk by řekl, že když už je to založeno a stále to vychází, že tomu celkem nic nechybí a není třeba se o to starat.

Že příspěvek, který člověk poslal vloni, byl dost velký a teď už ať se starají sami. Že se to nemusí nijak zvlášť přihnojovat, když to žije jen na internetu a to přece nic nestojí, žádnou tiskárnu ani papír. A kromě toho je člověk udivený a někdy i naštvaný, když se tam něco náhle rozroste jako ty naše listopadky do nemožné šíře, a kolikrát celé týdny nemá vůbec čas to otevřít.

Taky máme sklon se zlobit, když někdo napíše něco, s čím zrovna nesouhlasíme, ale zatímco takové Lidové noviny člověk jen tak neodhlásí, i když se nad nimi stále rozčiluje, zde na internetu je ochoten se hned urazit a přestat diskutovat, když se za to platí.

Chtěla bych připomenout, že o deník, byť „jenom“ internetový, je třeba se starat stále a že ta péče může být zajištěna jenom tak, že se složí dohromady prostředky. Za Deníkem Referendum nestojí žádný uhlobaron ani aristokrat či mediální magnát, nevydává ho žádná politická strana a každý, pokud se chová slušně a nešíří myšlenky odporující zákonu a slušnému vychování, má přístup do diskuse i mezi autory.

Velice bych si přála, aby k novému roku všichni sloupkaři a komentátoři, kteří z různých důvodů přestali psát své sloupky a komentovat, napsali aspoň jeden: Jaroslav Veis, Jiří Pehe, Pavel Šaradín, Rút Kolínská, Táňa Fischerová, Zuzana Válková, Roman Sikora, Zdeněk Bárta, Jan Beránek, Markéta Hrbková a třeba ještě Ivo Bystřičan a Vít Janeček.

Velice si vážím mírumilovných a věcných diskusních příspěvků, jejichž autory nebudu jmenovat, protože to by se tenhle sloupek změnil ve výčet jmen. Osobně zdravím Zdeňka Vyšohlída, s nímž jsem spolupracovala v plzeňském rozhlase a dozvěděla se od něj mnoho nejen o česko-německém pohraničí, ale i o chodské mentalitě.

A laskavé čtenáře vyzývám k zamyšlení nad tím, zda by nestálo za pokus alespoň jeden nezávislý deník vlastními silami udržet. A to i tehdy, když jim jdou někteří přispěvatelé na nervy svými posedlostmi.

Deník Referendum oslavil na přelomu listopadu a prosince čtyři roky svého trvání. Je nejvýše potřeba ho držet dál, nikoli navzdory, ale právě proto, že je krize, že se všude ubírá, kdeco se ruší a omezuje.

Ta růže u plotu se zjevně míní vzpamatovat, plot je dobrý, listopadky vyryju, ale ne všechny. U bedny na nářadí se rozrostla máta, to mám radost, a jsem moc zvědavá, kde se na jaře objeví bludný hyacint a jestli mezi růžemi zase vyrazí petržel — to bych si přála.

Šťastné a veselé Vánoce!

    Diskuse
    ??
    December 27, 2013 v 15.26
    Šťastné a veselé Vánoce i Vám p. Zemančíková!
    "a každý, pokud se chová slušně a nešíří myšlenky odporující zákonu a slušnému vychování, má přístup do diskuse i mezi autory."

    Deník Referendum přece jen omezení má. Ten kdo šíří myšlenky neodporující zákonu ani slušnému vychování, ale bohužel odporující ideovým představám majitelů DR, přístup mezi autory nemá. Jaroslav Bican i Tomáš Tožička to mohou potvrdit. Pokud by někdo z nich tvrdil, že můj příspěvek spadal do některé z těchto kategorií, byla by to lež. Ale oni to naštěstí netvrdí. Je pouze špatné, že ačkoli kritizují minulý režim, vydávají se jeho cestou. A je tedy možné, že pokud by se někdy chopili moci, jednali by stejně. Budiž to pro ty mladší varováním. Majitelé jediné pravdy, se patrně velmi rádi stávají i majiteli jediné správné cesty. To samozřejmě nijak nezpochybňuje právo majitelů DR zveřejňovat jen názory, se kterými souhlasí.Jen to zpochybňuje jejich ochotu k demokratické diskusi. Těžko říci je li to způsobeno strachem z jiného názoru, či tou úžasnou snadností, jímž je možno jiný názor odstranit. Jestli je to dobře či špatně to si musí každý rozhodnout samostatně.
    December 28, 2013 v 9.42
    K bývalým sloupkařům
    Já osobně bych si ráda přečetla něco nového od Zdeňka Bárty.
    PM
    December 28, 2013 v 10.39
    Zamyšlení laskavého čtenáře
    nad tím jak přežívat v a na neoliberálním trhu, když investoři zde nenalézají svou investiční platformu, ale pouze prostor informací o jedovatém myšlení bezdomovců ve světě neoliberálního kapitalismu.
    Navrhuji neopomíjet a neobcházet neolib. zákonitosti trhu, jakým jsou investice do PR/propagace konzumu - počet vstupů je měřítkem vitality DR.
    Tedy vstupy maximalizovat tříštěním příspěvku.
    Čím pretencióznější a epičtější je dikce a gestus přispěvatele tím vhodnější je frakcionalizace jeho sdělení.
    A mnohdy prospěje nejen životaschopnosti DR ...řekl bych.
    PM
    December 28, 2013 v 12.46
    Příkladně příspěvek započnout záměrem
    1 – Žádná fabulace
    2 – Krajní objektivita
    3 – Skutečnosti odpovídající popis objektů
    4 – Nejstručněji jak možno – jde o sestru talentu
    5 – Odvaha a originalita, žádné klišé
    6 – Srdečnost
    PM
    December 28, 2013 v 13.45
    Poté připojit doklad stupně svého nadhledu
    Mezi lidstvem, jak je známo, jsou rozšířeny tři životní pojeti - zřejme již od dob vyhnání z ráje - stojíicí nesmiřitelně proti sobě. To prvni, optimistické řiká: vše bude neustále lepší. Druhé,  pesimistické tvrdí: vše bude neustále horší. A třetí, fatalistické ví že stejně vše zůstane tak, jak to je.
    PM
    December 28, 2013 v 14.2
    A pak se pustit do péče o budoucnost DR
    a odpovídajícně duchu doby (provedl jsem 4 vstupy a ještě vůbec nic obsažného nesdělil) započít se strukturací svého příspěku.
    A to i tehdy, když vám jdou někteří přispěvatelé na nervy svými posedlostmi................řekl bych s paní Zemančíkovou.
    December 29, 2013 v 11.48
    Není jistě lehké, a už vůbec ne vděčné, vydávat levicové periodikum. Co levičák, to odlišný názor na cíl, kterého by se mělo dosáhnout a pokud by se snad na cíli dva shodli, pak se rozhodně neshodnou na postupu, který by k němu měl vést. Pravičáci, zjednodušeně psáno, mají jasný cíl a hlavně nesložitý /což neznamená, že je funkční/ návod, jak jej dosáhnout.
    Myslím, že levice by měla nejprve stanovit něco takového, jako byly svého času Čtyři artikuly pražské - nějaké základní zásady, kterými by se jednoznačně určila. Nestačilo by pak tvrzení, že se nějaká strana za levicovou prohlašuje. Levicová by byla jen, kdyby se přihlásila k těm základním zásadám. Zásady by ohromným způsobem zjednodušily a tím zefektivnily politickou práci, neboť by určovaly směr, který je teď v rozsahu ≥ ∞.
    Bez těchto zásad jsme v podstatě nějaká skupina lidí, kteří něco chtějí, ale nevědí přesně co a chtějí to dosáhnout, ale nevědí přesně jak. Od toho se odvíjí i články a diskuse v DR. Osnova, daná panem Petráskem je dobrá, ale to nejdůležitější k ní chybí.
    JP
    December 29, 2013 v 12.48
    Čtyři pražské artikuly
    Zajímavá myšlenka, pane Ševčíku; a svým způsobem dobrý "domácí úkol" pro vstup do nového roku.

    Je nutno ovšem konstatovat, že roztříštěnost levice je její v podstatě klasickou "ctností"; je to dáno především jejím ambivalentním vztahem ke stávajícímu systému, totiž jestli tento systém (kapitalismus) má být negován principiálně, anebo jenom takřečeno "mírně zlepšován v mezích zákona".

    Ale budiž, pokusme se vytyčit čtyři zásadní body, které by mohly být určitou společnou názorovou platformou - zdaleka ne pro všechny kdo se k levici hlásí, ale alespoň pro ty, kdo levicový projekt humanizace lidské společnosti berou opravdu vážně.

    1. Kapitalismus je i nadále - i přes veškerou svou dosavadní "socializaci" - i nadále principiálně nehumánním společenským uspořádáním; a jediným logickým krokem tedy je, kapitalismus překonat, a nahradit ho uspořádáním vyšším, humánnějším, civilizovanějším.

    2. Naprostý opak kapitalismu, totiž komunismus respektive socialismus, se definitivně prokázal být slepou cestou dějin. Jak už to obvykle bývá, extrémní protiklad původního systému je nakonec - extrémním dovršením onoho negovaného systému, jenom převráceného naruby.

    3. Veškeré snahy překonat kapitalismus jeho "zdemokratizováním zdola", participací respektive družstevnictvím, jsou pouze naivní představy, které vůbec nechápou, v čem leží vlastní síla kapitalistického systému. V podstatě to spadá do kategorie sociálně-demokratických reforem, které nikdy nepřekročí omezený horizont kapitalistického řádu.

    4. Jestliže je tedy kapitalismus nehumánní a jeho protiklad, komunismus, je neproveditelný, pak nezbývá nic jiného, nežli hledat nové cesty - a to někde v prostoru mezi těmito dvěma extrémy. To neznamená, jít nějakou prostou "zlatou střední cestou", nějakou "konvergencí", prostého a samočinného splývání kapitalismu a socialismu v nějakého podivného křížence obojího. Je nutno uchopit jak pozitivní elementy tržního hospodářství (kapitalismu), tak pozitivní elementy socialismu, a propojit je dohromady ve smyslu dialektické syntézy v jeden homogenní, kvalitativně vyšší celek.
    December 29, 2013 v 13.43
    Dobré, pane Poláčku!
    To by ale chtělo publikovat jako samostatný článek, protože v této diskusi to nevynikne. A aby to nebylo pro mimopražské odpudivé, stačilo by to nazvat Čtyři levicové artikuly. Jen nevím, jakým způsobem se to dá jako článek zveřejnit.
    PM
    December 30, 2013 v 9.37
    Pane Poláčku, uniká mi kongruence následujícího textu:
    To neznamená, jít nějakou prostou "zlatou střední cestou", nějakou "konvergencí", prostého a samočinného splývání kapitalismu a socialismu v nějakého podivného křížence obojího. Je nutno uchopit jak pozitivní elementy tržního hospodářství (kapitalismu), tak pozitivní elementy socialismu, a propojit je dohromady ve smyslu dialektické syntézy v jeden homogenní, kvalitativně vyšší celek.
    + Další komentáře