Matka mého dlouholetého dobrého známého, která se blíží k šedesátce, inženýrka ekonomie, před pár dny uprostřed měsíce dostala dárek k Vánocům. Ráno přišla do práce a na vrátnici jí sdělili, že už nesmí dovnitř, protože už není (po dvaceti letech úspěšné práce) u firmy zaměstnaná. Když tam někde kolem vchodu narazila na kolegyně a kolegy, se kterými léta seděla ve stejné nebo sousední kanceláři, odvraceli se od ní a tvářili se, že ji neznají. Když se později potkali jinde v Praze, řekli jí, že vedení firmy jim zakázalo s ní mluvit. Přes to všechno patří k těm šťastnějším, protože dostane, jak se pak ukázalo, odstupné ve výši několika platů.

Šlo o úsporná opatření, ale zřejmě vedení zjistilo, že nemá na odstupné pro všechny, kteří byli ze dne na den těsně před Vánoci vyhozeni, takže u dalších zvolili jinou metodu. Uprostřed pracovní doby vtrhla do kanceláří ochranka, která je vyzvala, aby se od tohoto okamžiku ničeho nedotýkali, vzali si jen své osobní věci a okamžitě opustili prostory. Tito lidé měli v počítačích otevřené soubory, se kterými pracovali. Pak se od kolegů dověděli, že neznámí lidé, kteří přišli s ochrankou, si sedli k jejich stolům a chvíli tam něco se soubory dělali. Posléze bylo těmto zaměstnancům řečeno, že jejich pracovní data nebyla v pořádku a že jsou propuštěni podle paragrafu, který jim nedává nárok na odstupné.