Dnešní vánoce

Ivan Štampach

Křesťanstvo jakožto lidstvo nesoucí světu novou civilizační zvěst je mrtvé; zůstává ovšem křesťanskost, anonymní ježíšovské hnutí těch, kteří se vydávají Božím hlubinám a zároveň usilují o humánnější svět.

Narození bohů v lidské podobě, to není zase taková zvláštnost. Křesťanský mýtus se vrací k tomu, co náboženství z jeho okolí znala. To, že se bohové rodí ve dnech kolem zimního slunovratu, je v mírném pásmu severní polokoule docela pochopitelné. Uprostřed temnot, ve dnech kdy je nejvíc tmy a nejméně světla, se rodí světlo. A je s tím spojen sen o Světle, které nebude přemoženo temnotami. Má to být Světlo, které tma nepohltí, prostě světlo božské.

Přímo 25. prosince se v jeskyni narodil Mithra, boží syn, božstvo snad perského původu populární v Pontském království a pak v Římské říši. V době krátce předtím, než se rozšířilo křesťanské slavení vánoc, sesadil císař Aurelián (215 — 275) z pozice hlavního boha dávného Jupitera a do této pozice dosadil Sol — Slunce, posléze obdařené ještě titulem Invictus — Neporažený. Slavnost dne jeho narození též 25. prosince pozvolna pohltila aktuálně zakázanou dřívější slunovratovou oslavu saturnálií zahrnující i nadílení dárků.

Podobně jako u Ježíše bylo početí a narození Gautamy, který se pak stal Buddhou — Probuzeným, učitelem bohů a lidí, doprovázeno mimořádnými událostmi. Jako k Ježíšovi přišel po narození starý kněz Simeon, a řekl mimo jiné: mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy, tak k Buddhovi přišel starý bráhman Asita, vzal dítě do rukou a řekl: narodil se pro dobro a štěstí všech lidí. Je tu však přece jen rozdíl. Buddha se narodil v rodině správce státu Šákja, jakéhosi zvoleného vladaře. Buddha sám v kanonických textech o tomto počátečním období říká: Žil jsem zhýčkaně, velmi zhýčkaně, nanejvýš zhýčkaně.

Mithra byl božstvem pontského královského rodu, byl bojovníkem a lovcem a jeho kult u Římanů prosazovaly především legie. Rovněž Sol Invictus byl výrazem zářící nádhery císařské moci. Podobné to je i s jinými boholidskými postavami. Dionýsos byl synem hlavního boha Dia se Semelé, dcerou thébského krále. Byl sice ohrožován na životě, ale vždy zachráněn a protivníci byli ztrestáni. Narození egyptského boha Hóra zvěstovala hvězda a narodil se v Anú, což má být Místo, kde je chléb, podobně jako se Ježíš narodil v Betlémě, jehož název lze vyložit z hebrejského Bejt Lechem jako Dům chleba. Hór byl bohem faraonů, jejich prostřednictvím vládl Egyptu.

×
Diskuse
December 25, 2012 v 7.58
Pane Štampachu,
děkuji vám za velice pěkný a zajímavý článek. A také za to, že jich dokážete napsat padesát do roka.
JD
December 25, 2012 v 18.57
Útěšnost versus nebe na zemi
Autentické křesťanství není jen útěšné, ale hlásá také Boží království mezi námi. Avšak zůstává realistické v tom, že nějaké dokonalé nebe na zemi nejde vybudovat pouze z vlastních lidských sil.

Pokud však evangelium není nic víc než jen variace starých mýtů a historický Ježíš z mrtvých nevstal (nemyslím jen "jako", ale doopravdy), pak slovy apoštola Pavla je naše víra klamná a marná. A z křesťanství pak skutečně zbude jen útěšná pohádka anebo sekulární humanismus, který je krásnou květinou, co zbavena svých kořenů uvadne.
PM
December 25, 2012 v 22.29
Současný stav křesťanského světonázoru
považuji za dílčí etapu dosud neuzavřeného židokřesťanského společenského projektu. Včerejší rituál chápu jako upomínku výročí jeho radikálního obnovení o utopickou vizi, která je v posledních století zastoupena ideály fr revoluce.
Myšlenka Ježíšova - volnost rovnost bratrství - voní stále novotou a táhne natolik, že mocí posedlí jsou nuceni ji stále namahavě zneužívat pro své lumpárny.........pomyslel jsem si.