V chudobě žijí prakticky dvě třetiny obyvatel
Jiří ParoubekVelkou publicitu v těchto dnech získává problematika chudoby a míry chudoby v české společnosti.
Za hranici, pod kterou je občan v ČR považován za chudého, je 9 683 Kč. Nemusím být velkým znalcem sociální situace v naší zemi, abych bez velkého váhání věděl, že tato částka, tato hranice, je umělou statistickou veličinou. A že nemá s reálně prožívanou chudobou tolik společného.
Schéma propočtu míry chudoby je u nás stejné, jako například v Německu či Rakousku. Propočet je odvozen od výše průměrného příjmu. A výše průměrného příjmu v Německu a Rakousku je podstatně vyšší nežli u nás. Německý a rakouský statistický chudý je pak logicky nesrovnatelně bohatší nežli ten český chudý.
„Sociální rozdíly mezi chudými a bohatými jsou u nás jedny z nejmenších na světě. Většina národa má práci, vlastní bydlení a něco naspořeno. Má auto, často chatu a jezdí na dovolenou. Proč? Protože většina českého národa se stala střední třídou.“
Nesmyslem je ovšem tvrzení, že "většina českého národa se stala střední třídou", to nemá oporu v sociologických datech. Navíc část této "střední třídy" je jí nadluh, takže jen opticky, nikoliv fakticky.
Samozřejmě pojem "chudoba" je realtivní a jinak je vnímán v Somálsku a jinak v Německu.
Avšak vzhledem k tomu, že s Německem je ČR součástí jedné unie, mělo by být zdejší vnímání chudoby totožné.
V tom má pan Paroubek plnou pravdu.
Také z hlediska působení na psychiku většiny lidí není rozhodující jejich porovnávání s vzdálenými Somálci, ale se spoluobčany ve střední Evropě.
Nenapravitelné škody tohoto působení na psychiku vznikají zejména u dětí a mladých lidí, které (kteří) mají silnou tendenci se se svými vrstevníky porovnávat. Se silným pocitem méněcennosti se potom v principu chudé děti (i mladiství) vyrovnávají zejména 2 způsoby:
(a) rezignací
(b) agresivitou.
V tom má chudoba (RELATIVNÍ) velmi škodlivé (a)sociální důsledky: napomáhá vytvářet patologické sociální chování.