Zpravodajství a aktuální publicistika České televize se podle všeho nachází v krizi. Nedávná stížnost dvaceti tří redaktorů zpravodajství je onou pověstnou špičkou ledovce. „Pověstná špička ledovce“ - sousloví, či chcete-li klišé, které se užívá ke zdůraznění toho, co bublá pod povrchem. Vedle toho ovšem probublávají vnitřní problémy tohoto média veřejné služby na povrch i pod vrcholem.

Jde o příznaky, které dlouhodobě ukazují na důvod, proč se ČT do krize dostala. Tím důvodem je nepochopení veřejnoprávnosti současným vedením ČT.

Ale abychom dali věc do souvislostí, ředitel Petr Dvořák a jeho spolupracovníci našli při svém příchodu do ČT na Kavčích horách instituci prolezlou neduhy, jejichž léčba nemohla být snadná. Jedním z hlavních příznaků této diagnózy byla absence kritického rozumu a kritičnosti v práci zpravodajství a aktuální publicistiky (Zprávy, Události, Události a komentáře).

Poklonkování politikům pěstoval minulý ředitel Janeček z „předpodělanosti“ a neschopnosti. Je jednodušší vyhovět přáním a potřebám politických stran a jejich představitelů než jim odolávat a prorážet cestu závějemi.

Dvořák šel na léčbu komerční cestou. Podobně jako Andrej Babiš, který chce řídit stát jako firmu (asi i s dobrým úmyslem - chce mimo jiné zefektivnit nákupy ministerstev a dalších státních institucí).

Generální ředitel ČT jako správný podnikatel/manažer má potřebu pro svůj „podnik“ permanentně domlouvat nejlepší podmínky se všemi stranami, které mají na Českou televizi reálný vliv. Domlouvá se tedy i s politiky, chodí za nimi a ptá se jich, jak jsou spokojeni.

V každé běžné soukromé firmě by Dvořák byl nejspíš úspěšný. Médium veřejné služby však vyžaduje přeci jen něco jiného. Měřítko spokojenosti vlivových osob a měřítko sledovanosti nemá být, lépe řečeno nesmí být na prvním místě.

Začněme u detailů, které skládají celkovou mozaiku. Jak napsalo zmíněných dvacet tři redaktorů Radě ČT, zpravodajství bylo minimálně v několika uvedených příkladech manipulováno či cenzurováno. Zpravodajství ČT šlo nejvíce na ruku prezidentovi Milošovi Zemanovi. Vedení to omlouvá tím, že zpravodajství musí být vyvážené.

Vyváženost je sice jednou ze zákonných podmínek fungování veřejnoprávních médií, leč ptát se na správnost vyváženosti politických sdělení těch samých politiků, kteří jsou vyvažováni, a kteří si za tím účelem zmíněný zákon ušili na míru, hraničí s masochismem. „Dokonale vyvážená je nula,“ podotkl ironicky k tomuto tématu předseda Rady ČT Milan Uhde v pořadu Průvan, který běžel na ČT Art v pondělí 21. října večer.

Vyváženosti se dá dosáhnout v rámci celého zpravodajského pořadu či dokonce v rámci delšího souhrnu vysílání, není třeba vyvažovat v každé (krátké) zprávě a ihned běžet za politikem, jestli se cítí být dobře vyvážený.

Televizní novináři si navíc zvykli zaměňovat vyváženost a objektivitu (další zákonná podmínka fungování ČT). Zatímco vyváženost de facto nahrazuje nedostatek informací výměnou názorů zainteresovaných aktérů, snaha o objektivitu spočívá ve snaze zjistit, jak se to které dění skutečně odehrálo (nejblíže k tomu má investigativní žurnalistika). Zatímco objektivity v tomto smyslu je nám v ČT dáno hledati lupou, vyváženost se v rámci dobrých vztahů s vládci vyváží ve velkém.

A to tak, že to začíná vadit již i některým redaktorům či redaktorkám, které se té hry na veřejnoprávnost dlouhé roky zúčastňovali bez zareptání, než se „vyváženostní systém“ dotkl jich samých — týká se to i Daniely Drtinové, která svým jménem zaštítila stížnost Radě ČT.

Co nám tedy chybí, je odvaha, respektive odvážný generální ředitel typu Iva Mathé, který (mimo jiné) poslal ministra ODS do patřičných mezí, když ten mu chtěl mluvit do televize, kterou měl na starosti. Odvážní redaktoři, kteří se ozvou vždy, když to svobodu slova začne bolet, nikoli až v momentě, kdy je kvůli tomu ohroženo moje křeslo (a možná, že mezi stěžovateli už takoví jsou).

A potřebujeme televizáky, kteří si budou uvědomovat, že veřejná služba je v demokracii velmi důležitou hodnotou. Komerční televize utvářejí svět podle tzv. společenské objednávky, aby co nejvíce vydělaly, na svou společenskou roli již dávno rezignovaly. Televize veřejné služby by oproti tomu měla svým vysíláním udržovat tak povědomí o demokratických hodnotách. A to půjde s dnešním přístupem k „vyváženosti“ jen velmi těžko.