Český rozhlas se minulý týden dočkal plnohodnotného generálního ředitele. Je co slavit. Nejen úspěch Petera Duhana, ale také samotný fakt, že členové Rady Českého rozhlasu nepodlehli politicko-ekonomickému kartelu, který na poslední chvíli zalloboval za odložení volby a za nový seznam adeptů.

Výsostnou kvalifikací Petera Duhana je zkušenost z rozhlasového ředitelování (řádného v letech 1991-1992, provizorního v letech 2010-2011), vedení analytického okruhu Český rozhlas 6 (2007-2009), ale také nezbytná míra diplomacie a týmového ducha. Ovšem ani jeho stěžejní protikandidátka Hana Hikelová neměla nezajímavou vizitku: Vede zpravodajské okruhy Českého rozhlasu a je i její zásluhou, že toto veřejnoprávní médium je vyhlášené jak objektivitou (vyvážeností), tak profesionalitou většiny redaktorů.

V posledních týdnech se ale objevila myšlenka, že by do komplexu historických a moderních budov na pražské Vinohradské třídě měl nastoupit někdo „zvenčí“, nejlépe někdejší šéf vydavatelství Economia Michal Klíma. Uchytila se dokonce i ve dvou největších politických stranách, ODS a ČSSD, takže bylo malým překvapením, že byl ředitel zvolen relativně rychle a z „domácích zdrojů“.

Ta otázka je letitá a týká se veřejnoprávního rozhlasu i televize: Má ředitel rozumět této konkrétní instituci, jejím specifickým problémům? Má z ní pocházet? Má být zdatný v mediální teorii? Má umět proplouvat parlamentními kuloáry? Má být profesionálním manažerem, který stejně zručně přistupuje k pečení rohlíku jako k televiznímu vysílání?