Do voleb už zbývá jen něco málo přes týden, předvolební kampaň je letos pravděpodobně i kvůli velmi krátké době jejího trvání až příjemně mírná a až na výjimky i trochu bez nápadu. Stejně jako před mnohými minulými volbami se objevily nové subjekty hlásající, že rozhodně nejsou jako „oni“ (politici, předchozí „nové“ strany, zkorumpované elity jako celek a tak podobně).

Stejně jako v minulých letech a volbách i nyní se veřejnoprávní Česká televize rozhodla pro speciální předvolební vysílání, které zahrnuje interview s lídry či lídryněmi, Politické spektrum nebo krátké diskuse v rámci pořadu Události, komentáře, v nichž postupně dostanou prostor zástupci všech stran.

Kamenem úrazu je však z hlediska rovnosti šancí, kterými se ČT v podrobném manuálu k předvolebnímu vysílání ohání, pravděpodobně nejsledovanější pořad — debaty z jednotlivých krajů. V něm totiž dostane šanci vystoupit jen omezený počet lídrů vybraných na základě sociologického šetření.

Síla výběru

Podobně jako v krajských volbách, ale i volbách v roce 2010 se do debat zapojil vždy jen pečlivě vybraný vzorek lídrů, případně jejich zástupců v daném kraji. Jednou to byly strany, které by překročily hranici pěti procent, podruhé zase zástupci prvních X lídrů.

Klíčem je pochopitelně vždy exkluzivní sociologický průzkum. Ten sám o sobě jako ukazatel momentální nálady ve společnosti nemám v úmyslu kritizovat. Problematické je ale využití průzkumů právě jako kritéria pro získání prostoru v debatě ve veřejnoprávním médiu.

Nespornou výhodu ve výběru mají strany, které už jsou na české politické scéně etablovány a mají více méně stabilní voličskou základnu, případně o nich lidé uvažují jako o své volbě. Problém ale nestává u nových nebo ne tak známých subjektů, které si svůj elektorát teprve vytvářejí.

Aby si jej mohly vytvořit v nějakém masovějším měřítku, musí být ale vidět a dostat se do povědomí voličů. V případě těch subjektů, které se například prostřednictvím masivní inzerce nebo dostatečně známé tváře v čele/čelech kandidátky do povědomí už dostaly, je pak prostřednictvím televizních debat jejich primární výhoda nad subjekty (zatím) méně známými ještě reprodukována.

Má to vliv? Má!

Je zajímavé, že v jedné z předvolebních debat ČT v rámci prezentace jednoho z řady výzkumů preferencí a dalších s volbami spojených otázek zazněly i výsledky otázky, která se zabývala důležitostí jednotlivých zdrojů informací.

Není nikterak překvapivé, že podle tohoto výzkumu je nejdůležitějším zdrojem informací televize a její diskusní pořady (pro 49 % respondentů). V souvislosti s narůstajícím počtem nerozhodných nebo rozhodujících se voličů pak tato informace ještě získává na síle a nepřímo tak poukazuje na problematičnost omezeného výběru diskutujících do televizních debat.

Zároveň je třeba poznamenat, že s vlivem televizní obrazovky je pak ještě podpořena už tak poměrně silná estetizace politiky a výsledkem je další posílení jasného primátu momentálního dojmu. Pokud k této podpoře dochází z veřejnoprávního média, je to však více než alarmující.