Nemusím opakovat, že možnosti ČSSD ovlivnit chod společnosti jsou nejen silně poškozeny ale bezmála devastovány. Ne pro nevalný výsledek voleb — i při něm ještě mohla realizovat dobrou část svého programu a plnit očekávání voličů - ale pro rozkladné jednání pučistů - Michala Haška a Jeronýma Tejce. Jejich jednání - právě a jen ono — fatálně oslabuje nejen levici a její omezené, ale stále možnosti; nalomilo celý politický systém.

Neoslnivý výsledek voleb má ovšem více příčin, než se v první chvíli připomínalo. Stojí jistě za to podívat se i na ty příčiny, které ještě zkoumány nebyly.

Během roku 2008 se ČSSD, tehdy silně v defenzivě, vzchopila, vyslala společnosti poselství, že stát a veřejný prostor jsou monokraticky spravovány ODS (a jejím partnery), že to není dobré pro zdravý a rovnovážný chod společnosti.

Připomněla, že ODS (nebo pravice) ovládá všechny orgány veřejné politické správy (počínaje presidentem, přes vládu, senát, kraje i velká města). Upozornila na naléhavou potřebu rovnovážného rozložení sil, omezení rizik koncentrace moci a vytváření časového a prostorového pluralismu. Vzájemných kontrol.

Měla v tom naprostou pravdu a zabralo to. Občané a voliči to snadno pochopili. Konečně si též ČSSD všimla, že si v Senátu a v krajích do té doby skoro ani neškrtla a odhodlaně se rozhodla to změnit.

Předsevzetí se jí podařilo dokonale splnit. ČSSD nejenže triumfálně a beze zbytku ovládla kraje a posléze i Senát, značnou část velkých měst (Brno, Ostrava, Olomouc), měla i největší skupinu poslanců ve sněmovně — ale stále ne vládu. To byla poslední a hlavní bašta, po které by naopak zcela a beze zbytku levice ovládla veřejný prostor.

Pravda prezident není členem ČSSD a bez ustání jí škodí, velká část veřejnosti (té, která nevolí levici) jej ale vidí jako levicového a buď jak buď s ČSSD spojeného. Nakonec Hašek či Benešová halasně obyvatelstvo ujišťovali o svém spojení se Zemanem a z paměti asi těžko vymizí onen devótní aplaus (Zemanovi na sjezdu v Ostravě.

Diví se poté někdo, že se za této situace volič ve své kolektivní a podvědomé paměti rozvzpomněl na varování před hrozbou monolitního uchvácení společnosti, jak ho před pěti lety správně vyučila sama ČSSD? Právem se vylekal. Nepochybně i tuto dosud nevzpomenutou příčinu započítejme do bilance složitého procesu podnětů, východisek a dynamiky vlivů na rozhodování až do konečného okamžiku voleb.

Michal Hašek takové reakci obyvatel vydatně napomáhal. Pod jeho vedení násobně zesílená asociace krajů, není sice formálně nelegální, ale přece jen v unitárním státě nepředpokládaný nástroj ovládání politického prostoru. Málokdo asi mohl přehlédnout, jak se byť neformálně snažilo „nahradit“ poslaneckou sněmovnu, v době, kdy se jmenovaná Rusnokova vláda chystala předstoupit před zákonodárce.

Asociace krajů není vůbec potřebný instrument územní samosprávy, aby fungovala tak jak má, ale avantýra jednoho mocichtivého hejtmana, který je dost obratný na to, aby ostatním vsugeroval iluzi, jak moc to je demokratické a spontánní. Jenže kraje nejsou občané a sdružovat se mají, ba dokonce jen mohou v mezích zákona.

Je něco jiného, pokud se dva či tři sousední kraje účelově spojí za účelem ochrany proti povodním, ve spolupráci záchranných služeb nebo podobně. Neexistuje ale jeden jediný smysluplný důvod proč mají spolu pravidelně zasedat třeba Karlovy Vary s Hodonínem.

Právě od toho je zde stát: Rozlišujme ale prosím, pokud se třeba všichni hejtmani sejdou na předvánočním večírku, aby si vyměnili zkušenosti a poučili se, od sofistikované asociace, která by se chtěla (svévolně) cítit jako spolková rada a vyjadřuje se k závažným celospolečenským tématům.

Otázkou je také, kdo kraje reprezentuje. Má asociace nějaký legitimní delegovaný orgán, nebo jej reprezentují jen páni hejtmani a hejtmanky?

Je pravda, že to Hašek dělal obratně, na hranici ústavnosti a legality a že to dokonce může mít i některé pozitivní prvky. Tah na kumulace moci z toho ale přímo čiší a tuze bych se divil, kdyby si toho valná část občanů a voličů (alespoň ve skrytu duše) nebyla schopna uvědomit.

Je zde i další aspekt téže věci. Většina krajů jsou umělými výtvory politické manipulace — myslím tak jak jsou vytvořeny v geografii přirozeného území státu. Nějaká identifikace občanů s těmito kraji se sice časem, rutinou a nezbytností přece jen vytvořila, stále je však příliš nízká a bude nízká právě proto, že nevznikly spontánně, z vůle občanů a již vůbec ne podle skutečné spádové a sídelní struktury, i tradic tohoto státu.

Jak jsem řekl identifikace občanů s těmito útvary je a bude chabá, i když případ od případu proměnná. S tím kontrastuje právě Haškova snaha, dát jim jinou sílu, než ve skutečnosti mají a snaží se ji využít pro své, nikoliv samosprávné cíle.

Na krajském úřadě Jihomoravského kraje vyvěsili letos a možná i dříve moravskou vlajku. Nedovedu si představit, že by to na divoko učinil někdo, bez vědomí hejtmana. Čili můžeme říci, Hašek vyvěsil moravskou vlajku.

Jaké je v tom sdělení? Vyvěšení této vlajky není ničím jiným, než alespoň symbolickým připomenutím jiného principu, než jsou svévolně ustavené kraje: někdejší svébytné země. Jedná se ale také o připomínku vlastních kořenů státu a státnosti, protože československá státnost vycházela a vyrostla ze zbytkové státnosti dvou zemí, a to jedné po druhé jak to expresis verbis připomíná nejen Saint-Germainská smlouva ale i preambule současné Ústavy.

Jenže Haškova asociace krajů, míří právě opačným směrem, jde příliš nad rámec existence krajů, které neorganicky překračují zemské hranice, neboli ruší to z čeho tento stát vznikl, a dále oslabuje naději uspořádat vnitřní členění státu v souladu se skutečným rozložením sídelní struktury, spádovosti a její hiararchií, stejně jako skeletem infrastruktury.

Čili vyvěšování vlajky a činnost asociace krajů jsou tendence, které míří přesně opačným směrem a navzájem se popírají. Každá z nich ale — i když jinak - slouží hejtmanovi. Michal Hašek hraje dvojí klamnou hru a měl by si v zájmu poctivosti vybrat jedno nebo druhé.

Samo sebou si není možno namlouvat, že asociace krajů je spontánně vzniklou entitou, která by se zformovala za každého personálního rozpoložení. Michal Hašek je jejím dědicem po Bémovi, rozmnožitelem a neúnavným kustodem, protože právě jemu slouží k posilování jeho moci. Ničemu jinému. Ostatní hejtmani jsou v silném područí jeho ofenzivní, extrémně dominantní a vynalézavé, osobnosti.

Jistě je na místě připomenout, že kraje jsou v trvalém a nejspíše i oprávněném podezření, že to s jejich nakládání s veřejnými statky a veřejnými zakázkami je horší, než je tomu u státu — České republiky. Třeba je jen otázkou času, kdy se tato tušení stanou i prokázanou a nepochybnou skutečností.

Pokud by ČSSD dosáhla před měsícem avizovaných dvaatřicet procent a získala spolu s KSČM o hodně více než sto poslanců, možná i ústavní většinu, uzavřel by se nedobytný monopol moci, o kterém se ani ODS před deseti lety nesnilo. Měla by vládu, většinu ve sněmovně, skoro všechny kraje, senát, většinu velkých měst, Ústavní soud a k tomu navíc ještě asociaci.

Tehdy nebyla tak mocná a viditelná asociace krajů. Nedivme se tedy, že volič před tuto reálnou hrozbu na poslední chvíli procitl, při již dostatečné zkušenosti obratného hráče na Hradě a stejně mrštného palatina na čele asociace krajů.

Buďme si jisti, že právě toto varování občany vyděsilo. Stejně jako si nepřáli vstup Mynáře a SPOZ na pole moci, stejně tak si i nepřála exponenciální posílení moci Michala Haška a vytvoření jejího dosud nebývalého monopolu. Myslím si že to je ona hlavní a nejsilnější příčina výsledku, která je až sekundárně doplňována jinými, o kterých je běžně řeč.

Třeba měla ČSSD myslet více dopředu a měla si být vědoma, že nikomu nerostou stromy do nebe. Pokud chtěla převzít to hlavní - tedy vládu státu - neměla loni tolik a urputně (lačně) usilovat o ovládnutí všech krajů a již vůbec ne dráždit a plašit obyvatelstvo asociací krajů, další kuriózní až svévolnou kolonizací veřejné moci.

Možná, že si měla střádat peníze i síly na onu hlavní a rozhodující kampaň a především neměla dopustit, aby skoro v jejím čele stanul člověk, o kterém každý druhý vycítí jeho posedlost mocí stejně jako proradnost, která právě v posledních dnech v plné míře vytryskla.