Jak v politice přicházet s novými nápady a jak je dobře předkládat veřejnosti bychom chtěli vědět všichni. Když ale politiku začneme svěřovat papíru, často se ztratíme buď jen v kritice opozice, nebo ve filozofickém probírání příliš abstraktních hodnot. Spíše by se nám dnes hodil konkrétní jednoduchý návod, jak krok po kroku postupovat při formulaci nových zajímavých témat moderní levicové politiky.

Zejména je to důležité pro nás, mladé lidi, kteří se definují levicově v zemi, kde levicová politika bývá většinou spojovaná s minulostí. Nedávno jsem měl to štěstí a mohl jsem se právě takovéto akce zúčastnit, nikoliv však u nás, ale v sousedním Německu. Třeba by nám tento německý návod mohl v lecčems pomoci.

Německá inspirace

Nejprve mi dovolte trochu kontextu. V Německu se blíží celostátní volby. Jak Angela Merkelová, tak všichni další političtí hráči se připravují na těsný souboj. O Merkelové nejvíc vypovídá 1,3 bilionu investovaných do záchrany bank, dotace pro velký business a zemědělství ale zároveň tvrdé škrty na sociálních výdajích.

Když tedy kancléřka nedávno oznámila, že se bude více věnovat boji s nezaměstnaností mladých, všichni napjatě očekávali, jak toto tradičně levicové téma Angela Merkelová uchopí. Navíc to, co udělá Německo na národní úrovni, je často velice podstatné pro celou EU. Bohužel ale Merkelová k tomuto tématu přistoupila s notnou dávkou oportunismu. Svolala sice celoevropskou konferenci představitelů vlád k řešení tohoto problému, ale finanční prostředky, které se rozhodla uvolnit k boji s nezaměstnaností mladých, jsou směšně malé.

Reakce německých sociálních demokratů (SPD) na sebe nenechala čekat. Otázka, kterou si SPD musela určitě položit, byla — jak nenechat veřejnost pochybovat, že řešení, které Merkelová nabízí, není funkční a zároveň přijít s vlastním autentickým, kvalitním a hlavně levicově solidárním řešením. Konec konců podpora mladých je tradičně socialistickým tématem a o tom o jak podstatný problém jde, vypovídá mimo jiné i to, že v Řecku, Španělsku a dalších zemích je nezaměstnanost mladých vyšší než 50% (u nás je cca 23 %). A právě v tuto chvíli začala být celá situace velice zajímavá.

Jak přijít s dobrými nápady

SPD ve spolupráci s JUSOS (mladými socialisty) odpověděla zcela jednoduše. Je potřeba zeptat se těch, kterých se celá situace týká -mladých lidí z celé EU. JUSOS poté pozval do Berlína více než 150 mladých, levicově orientovaných lidi z celé unie. V rámci této akce měla vzniknout levicová alternativa k programu neprogramu Angely Merkelové. Jako člen českých Mladých sociálních demokratů jsem měl to štěstí se akce také zúčastnit.

Musím se přiznat, že něco podobného jsem v Česku nikdy neměl příležitost zažít. Můžeme si sice dělat legraci v Německu, že Ordnung muss sein, ale faktem je, že celý plán SPD a JUSOSu byl precizní, jednoduchý a právě proto perfektní. První den jsme se sešli v sídle Friedrich Ebert Stiftung (německý levicový think tank, který akci spoluorganizoval) a vyslechli si úvodní slovo. Ale nečekaly nás žádné přednášky, naopak, elegantně oháknutý mladík v našem věku s hipsterskými brýlemi na nose nám poděkoval, že jsme dorazili, představil se jako místopředseda JUSOSu. Pak už řekl jenom: „Nyní k tomu, proč jsme tady, jde se pracovat!“

Rozdělili jsme se na několik workshopových skupin s tématy jako „Univerzitní vzdělání a profesní příprava“, „Migrace“, „Sociální stát“ a dalšími týkajícími se problematiky nezaměstnanosti mladých. Ve skupinách asi dvaceti lidí jsme pak měli brainstorming a opět, nešlo o nic komplikovaného. Každý napsal dvě krátkodobé, dvě dlouhodobé priority, společně se pak vytvořily nadpisy, pod které se tyto nápady hodí, a tak nakonec každá skupina dala dohromady šest základních tezí v různých oblastech týkajících se nezaměstnanosti mladých.

Během polední pauzy pak byly přineseny flipcharty s našimi tezemi do hlavní auly a konala se tzv. agora. Mladí lidé a odborníci z Friedrich Ebert Stiftung procházeli mezi flipcharty s našimi tezemi, připisovali k nim pozitivní i kritické poznámky a dohadovali se mezi sebou o tom, co a jak formulovat. Po obědě jsme se vrátili zpět do skupin, prošli si připomínky a dodělali vše do finální podoby.

Nakonec jsme vybrali mluvčího naší skupiny a šli na velkou společnou debatu, kde už byli připraveni lidé z SPD a zástupci odborů. Ti k našim návrhům přidali své odborné postřehy a poděkovali nám. Pro ten den jsme se tak rozešli a další den ráno vystoupil kandidát SPD na kancléře Peter Steinbrück na tiskové schůzi a spolu se speakery naší konference prezentoval naše nápady jako několikabodový program SPD pro boj s nezaměstnaností mládeže.

Jednoduchost, efektivita a legitimita, se kterou právě SPD doslova před mýma očima sestavila svůj program boje s nezaměstnaností mladých na evropské úrovni, mě dokonale odzbrojila. Jako drobnou třešničku na dortu jsem pak už jen vnímal, že demonstrace, které jsme se zúčastnili vzápětí poté, byla svolána a zorganizována tak, že jednotliví členové vlády i zástupců EU, kteří přijížděli na konferenci svolanou Angelou Merkelovou, projížděli kolem stovek mladých lidí, kteří měli vlajky států EU a socialistických stran celé Evropy.

S připravenými prvky protestního performance a s transparenty s požadavky, které jsme předtím předložili, se nám snadno podařilo naprosto přetáhnout pozornost médií, která původně čekala na vládní politiky. Je pravda, že tomu také trochu pomohlo několik obrovských bubnů, které dělaly takový hluk, že se málem vysypala okna kancléřství.

Nová a stará levice

Když zpětně přemýšlím o těch pár dnech, jsem rád, že jsem měl šanci celou akci prožít. Každý jeden krok vypadal tak, jak měl. Legitimita, kterou JUSOS a SPD získaly díky zástupcům z celé Evropy, kreativita a moderní prostředky, kterými se levicová politika vytvářela, jednoduchost a zároveň odborné zázemí, to vše napomohlo tomu, že celá akce působila skvěle. Přesně tak, jak se má dělat mladá levicová politika — interaktivně, s energií, moderně. Ovšem politický text by měl být i něčím více než jen návodem, měl by mít i trochu přesah.

Po skončení demonstrace jsme se s ostatními před budovou kancléřství rozloučili, vyměnili jsme si facebookové kontakty a rozjeli se zpět domů. Cestou jsem pak v autobuse sledoval na ČT 24 Hyde Park, kde mluvil Zdeněk Škromach. Přemýšlel jsem o tom, jakými větami se vyjadřuje, koho svým vystoupením oslovuje a odkud bere témata. V ten okamžik jsem cítil, že ke mně v tuto chvíli nehovoří.

Ovšem souhlasil jsem s ideovým obsahem toho, co chtěl říct. I když jsem se vracel z prostředí, které svou formou bylo velmi vzdálené tomu, jak vypadá tradiční česká levicová politika, uvědomil jsem si, že catch-all party jakou by měla ambici být ČSSD, by právě měla umět zkombinovat oboje.

Ti, kdo tak chtějí vidět problémy ČSSD jako střet mezi moderní a konzervativní levicí, se mýlí. Měli bychom umět obojí. Moderní západní formu oslovující všude na světě (jen ne u nás) levicovou mládež a post-materiálně orientované lidi, stejně jako tradiční politiku, která je mnohem schopnější řešit iminentní problémy a zlepšovat životní úroveň všech občanů.

Forma, kterou vzniká tradiční levicová politika, i ona moderní mladá forma, s níž jsme se setkali v Německu, jsou stejně cenné. Jedno nevytlačuje druhé naopak, jdou ruku v ruce, jen, bohužel, tu novou u nás zatím ještě příliš neumíme. Skutečná hrozba je pak samozřejmě jinde. Je jí pragmatismus, ideologické vyprázdnění a pád do pustiny techniky moci, kde žádné ideje nehrají roli, a jde jen o osobní prospěch.