Je demokracie. Není žádná demokracie

Ivan Štampach

Autoritářští odpůrci demokracie se rádi schovávají za demokratické vymoženosti; pro sociálně slabé naopak existence demokratických procedur nezajišťuje reálný vliv na vládnutí: formální demokracie není totéž co reálná demokracie.

V posledních dnech se v jedné diskusi na síti přihodilo, že můj diskusní protějšek se vyslovil, že svobodné zednářství je v poslední době v krizi. Řekl to bez valné souvislosti s předchozí debatou. Překvapilo mne, odkud má takovou informací, když podle toho, co vím, s tím nemá osobní zkušenost a nezabývá se tímto tématem odborně. Pak mi ale došlo, že nemluví za sebe. Že jen předává, co jinde slyšel. Chodí na síť nás ostatní evangelizovat. Pro ty, kdo tento výraz neznají, podotýkám, že to neznamená, že by z nás chtěl udělat členy některé z evangelických církví. Spíše je misionářem té Jediné, Pravé a Samospasitelné Církve.

Projevil jsem údiv a můj diskusní partner přiznal zdroj, poslal mi přímo odkaz na pořad polské náboženské televizní stanice Trwam, která je spojena se známější rozhlasovou stanicí Radio Maryja. Tam se mluvilo o rafinované strategii polských zednářů a o tom, jak jim vítězná cesta církve bere vítr z plachet. Stálým tématem těchto dvou médií jsou intriky Židů a zednářů zaměřené na rozvrácení Církve svaté a Polska. Z tohoto prostředí pocházejí mimo jiné seznamy Židů v polské kultuře a politice. Proto jsem krátce a tím zřejmě poněkud zjednodušeně vyhodnotil zdroj slovy, že jsou to fašisté. Diskutant to nepopřel, ale ohradil se slovy Je demokracie. Dál to nekomentoval, takže mi unikla souvislost. Zeptal jsem se, jde-li o změnu tématu. Na to reagoval bezprostředně následující větou asi minutu po té první: Není žádná demokracie.

Od lidí, kteří poslouchají klerofašistické rozhlasové a televizní stanice nelze očekávat dodržování pravidel myšlení, mezi jiným i prostého pravidla, že nelze o téže věci ve stejném smyslu zároveň říkat, že je i že není. Tomuto typu lidí frapantní rozpor dvou téměř jedním dechem vyslovených tezí obvykle nevadí. Slova v jejich pojetí nejsou znaky nesoucí význam a smysl. Pojmy a věci za slovy nejsou pro ně důležité. Role slov, vět a celých výpovědí u nich je spíše expresivní. Spíše vyjadřují vnitřní pocity, nálady, sympatie a antipatie, obavy, hněv, strach a nedůvěru.

Kdybych chtěl vyjít vstříc a za každou cenu bych chtěl připsat první větě nějaký význam, tak by to bylo asi toto: Je demokracie, a tak si má televize Trwam právo říkat, co chce. To je ovšem tvrzení sporné. Střetávají se tu dvě mínění. Jedno, americké, podle kterého lze říkat cokoli. Slovům se v této koncepci nepřipisuje žádná skutečná váha. Podle druhého i slovo je čin, i slovem lze ublížit, zranit, slovy je možno vyvolat násilí, a proto v evropských právních systémech existují i verbální delikty. Určité věci občané demokratického státu neříkají, a pokud některým chybí svědomí, hrozí jim sankce. Mohou si to myslet, mohou to říkat soukromě, ale nesmí to říkat veřejně.

Český zákon hrozí církvím teoretickou (ovšem prakticky nepoužitelnou) sankcí, pokud jejich činnost bude v rozporu s ochranou veřejné mravnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví, principy lidskosti, snášenlivosti a bezpečnosti občanů a když budou popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů a podporovat násilí nebo porušování právních předpisů. Tohle vše zákon u církví a jiných náboženských společností realisticky předpokládá a marně se snaží tomu bránit.

Ale o nic takového v naší debatě na internetovém chatu nešlo. Není v mé kompetenci v Polsku zakázat působení radia Maryja a televize Trwam. Dokonce jsem po tom ani nevolal. Pouze jsem autory pořadu a odpovědné osoby televizní stanice názorově zařadil a tím jsem nepřímo vyslovil hodnocení. Na můj radikální zkratkou vyslovený nesouhlas odpověděl můj protějšek odkazem na demokracii. Později napsal: V Polsku je demokracie a proto je vysílání televize Trwam v pořádku. A to je obvyklý trik všech odpůrců svobody slova, když jsou kritizováni. Odvolat se na svobodu slova. Podle představy mého diskusního partnera svoboda slova televize Trwam zahrnuje rovněž mou povinnost s ní souhlasit. Tedy televize Trwam má svobodu kritizovat demokracii, já nemám právo ji bránit. Když to činím, ohrožuji svobodu fašizujících médií.

Obhájci tradičních demokratických a liberálních hodnot v poslední době zvedají hlavu, a už se nedají tak snadno zakřiknout. Nesklánějí se před křiklouny. A to byla podstata druhé věty popírající předchozí. Jakoby mělo být řečeno: Tvrdíte, že je demokracie, ale ve skutečnosti žádná není, když nemáme právo prosazovat jedinou závaznou náboženskou ideologii, když nemáme právo volat po vyloučení Židů z veřejného života, když nemáme právo volat po násilí např. vůči gayům a lesbám. Chceme pro sebe demokracii, abychom jejím prostřednictvím demokracii zrušili. A kdo nám v tom brání, není demokrat. Ty nejsi demokrat, když s námi nesouhlasíš. Je to rafinovaná hra na svobodu a demokracii, jíž je nutno demaskovat v zájmu svobody a demokracie.

Když jsem zvažoval vzrušený chat, který skončil odchodem obou stran bez rozloučení, musel jsem uznat, že v jistém smyslu platí, že demokracie je a zároveň není. A není to rozpor daný chabým myšlením, nabitým neuspořádanými emocemi. Je to vyjádření dvou stránek téže rozporuplné skutečnosti. Je demokracie formální, demokracie na papíře, ale není demokracie reálná. Vliv lidu na vládu je v ústavě a zákonech deklarován, ale ve skutečnosti je minimální. Ve volbách vítězí výše získaných sponzorských darů na kampaň. Zvolení musí zaplatit těm, kdo jim dali peníze na kampaň. Ne penězi, tolik jich nemají, nýbrž politickými rozhodnutími. Naplnění občanské rovnosti sociální spravedlností umožňuje naplnit liberální sny. V situaci, kdy politické posty a politická rozhodnutí nebudou na prodej, půjde o demokracii. O demokracii, která bude mít dost sil ubránit se diktátorským tendencím.

    Diskuse (26 příspěvků)
    JV
    Jiří Vyleťal
    April 29, 2013 v 20.43
    Reálná demokracie nebo demokracie?
    S demokracií je to často jako s komunismem.

    Zapálení a dobrosrdeční komunisté se často nechávají slyšet, že komunismus, to je sociální spravedlnost a konec vykořisťování. Gulagy a uranové doly s desítkami milionů povražděných, to prý byly úchylky, omyly a zvrácenosti, které se neměly stát. Komunismus, to je přece školství zdarma, zdravotnictví zdarma, nulová nezaměstnanost, sociální bydlení a konec chudoby vůbec. Střílení po lidech na hranicích, mučení v estébáckých vyšetřovnách, všudypřítomná cenzura a šlapání po všem duchovním, to se prý stalo jaksi nedopatřením. Být to prý nemělo a vinu nesou ti, kteří ideály komunismu zneužili. Příště – bude-li nějaké příště - se to bude dělat jinak, opravdově, bez chyb.

    A já si dovolím dodat: Ne, ne, právě to všechno je komunismus. Školství zdarma i gulagy s hekatombami mrtvých. Odstraňování chudoby i nepohodlných. A proč to všechno, proč se to zdánlivě neslučitelné tak dobře vedle sebe sneslo? Prostě proto, že na místo Boha komunisté - jak ti dobrosrdeční a zapálení, tak ti bezohlední a posedlí nenávistí - posadili člověka. Člověka-ideologa, který ví, co je třeba dělat, kde je čí místo a jak to všechno skončí.

    Zapálení a dobromyslní demokraté jsou obvykle toho názoru, že demokracie je způsob, jakým si lid spravuje své věci. Mají k tomu sloužit příslušné instituce, nezávislé soudnictví, zvláště pak pravidelně opakující se volby, které jsou prý na demokracii tím nejcennějším. Korupce, kupování si zákonů, ovlivňování výsledků voleb skrze lži předvolební propagandy, to vše prý do demokracie nepatří. Dělají ji přece jenom lidé a ti nemohou být jiní, než chybující. Demokracie, to je přece svoboda, otevřené příležitosti pro každého, imperativ, že vše, co není zakázáno, je dovoleno. Svoboda bezdomovectví, životy zničené drogovou závislostí, do nebe volající sociální nespravedlnost, vláda jednoho procenta nad zbylými devadesáti devíti, to vše se prý s demokracií neslučuje. U nás je to prý ještě dědictví totalitní minulosti. Demokracie se má dělat přece jinak, opravdově. Podobně jako jinak se měl budovat komunismus.

    A já znovu musím dodat: Ne, ne, právě toto vše je demokracie. Ten bídný a stále se zhoršující stav, jejž demokracií nazýváme, není jenom u nás, ale i ve státech, pro něž jsme užívali název kolébka demokracie. Svoboda projevu, ale i svoboda stát se obětí prolhané reklamy, to vše je demokracie. Potupné postavení člověka práce v nerovném souboji s majiteli zprivatizované energetiky a vodních zdrojů, také to je demokracie. Volby, v nichž mozky občanů vymyté mediální masáží a bezduchými produkty zábavního průmyslu nemyslí a volí proti vlastním zájmům, také to je demokracie. A proč to všechno? Protože lidé na místo Boha znovu postavili člověka. Člověka osvíceného, který ví všechno, svými schopnostmi si všechno zařídí sám, nikomu se zodpovídat nemusí a nikoho nad sebou nepotřebuje. Přesněji nesnese.

    Jednou kdosi řekl, že tam, kde lidé nepočítají s Bohem, se i při těch nejlepších úmyslech dopracují k témuž: k tyranii silnějších nad slabšími. Komunismu se to již podařilo a demokracie – pokud se nestane zázrak – k tomu co nevidět dospěje. Jestli už tam není.

    Cílem totiž nemůže být žádný „ismus“ ani vláda lidu či čehokoliv jiného, ale jenom dobro pro všechny. To je ovšem kategorie náboženská a u nás v Evropě především křesťanská, z níž Boha nelze vyškrtnout.

    S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
    Eva Hájková, penzistka
    April 30, 2013 v 3.54
    Na to nelze říct nic jiného, než toto:
    Oni katolíci také tvrdí, že církevní pedofilní skandály (o středověkých dějinách ani nemluvě) byly úchylky, omyly a zvrácenosti, které se neměly stát. Ovšem i v tomto případě bychom mohli dodat: Ne, ne, právě toto vše je katolická církev. Možná právě proto, že vždy kladla na první místo Boha místo člověka....
    Bohumír Molnár, podnikatel
    April 30, 2013 v 4.40
    To je velmi dobrá smeč, paní Hájková

    Jen se divím, proč na ní pan Vyleťal tak nahrál

    Třeba …

    JV
    Jiří Vyleťal
    April 30, 2013 v 8.17
    Kdy nelze a kdy lze generalizovat
    Vážení a milí přátelé,
    všechna lidská uskupení – lhostejno na podle jakých kriterií jsou sestavena – mají jedno společné: vždy se v nich najde někdo, kdo definičním znakům konkrétního uskupení neodpovídá, někdo (nebo i více lidí), kdo mu dělá ostudu. Co však už všechna lidská seskupení společného nemají, je míra v jaké je tato ostuda v konkrétním společenství rozšířena. Resp. jde li o jevy jednotlivé, izolované anebo jevy systémové.

    Podívejme se z tohoto pohledu na pedofilní skandály v katolické církvi. V České republice je něco přes 1000 kněží. Není znám jediný případ kněze, který by takto selhal. V jiných zemích Evropy a také Ameriky se tyto případy objevily. Kolikpak je v nich dohromady kněží? Nevím, ale jistě to bude stovka tisíc, možná pár stovek tisíc. Kolik se tam pedofilních případů vyskytlo? Byly to jednotky, možná desítky, ale rozhodně nikoliv stovky. A to šlo z nemalé části o podezření, anebo o záměrná obvinění (kněz pohladil chlapečka po hlavičce) s cílem vymámit z katolické církve za pomoci šikovného advokáta „odškodné“. Jde tedy o jev izolovaný nebo systémový, když případů pedofilního chování není mezi kněžími ani promile?

    Myslím, že k podobným závěrům bychom došli při hodnocení řady dalších negativních společenských jevů. V katolické církvi bychom jich našli daleko méně, než ve světském prostředí. (Nedávno jsem tu psal třeba o procentuálním podílu rozvodů mezi katolíky a mezi lidmi z prostředí světského.) Čím je to způsobeno? Prostě tím, že katolická církev si dala cíl plnit vůli Boží, nikoliv lidskou. A vůle Boží, to je to nejlepší, po čem může člověk toužit. Jistě je pravdou, že ne vždy se církvi dařilo stoprocentně vůli Boží naplňovat a nedaří se jí to ani dnes. Ale ze svého poslání nikdy neustoupila. Nelze tedy tvrdit, že církevní selhání jsou systémová. Myslím, že kdyby systémová byla, katolická církev by tu nebyla už 2 000 let a dávno by zašla na úbytě. Jako na něm zašel po necelém století komunismus.

    Tvrdit ovšem že korupce v demokracii včetně manipulace s veřejným míněním, a likvidace opozice v komunismu jsou jevy izolované, je naprostý nesmysl. Nejde o zlomky promilí jako u zmiňovaných pedofilních skandálů v katolické církvi, ale o naprosto běžný přístup.

    Přeji krásný a slunný den, Jiří Vyleťal
    JH
    Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
    April 30, 2013 v 8.55
    Kdy nelze a kdy lze generalizovat?
    Jak vidno, stačí se zeptat katolíků, oni všechno rozhodnou nejlépe, jelikož mají neomylného papeže a tak dále. Že "není znám jediný případ" v České republice mělo znamenat, že není znám panu Vyleťalovi. A to proto, že pan Vyleťal se pro jistotu nemrknul ani na Wikipedii, protože co kdyby tam něco našel. My papíroví ateisté se mrkneme, a hle - http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Merta_(kn%C4%9Bz)

    Vaše "jednotky, případně desítky" případů v USA opět kontrastují s Wikipedií , která hovoří o tisících obvinění, přičemž zdaleka neplatí, že v jednom obvinění figuruje jen jedno zneužité dítě. Samozřejmě že se jednalo převážně o účelová obvinění, se záměrem vytřískat z církve prachy. Ani náhodou nás nesmí napadnout, že církev oběti jednoduše uplatila, aby mlčely a žaloby stáhly. Takové věci církev nedělá, protože plní Boží vůli.

    A kromě toho, když nutně chcete přišít komunismu Stalina, proč bychom měli křesťanství odpustit inkvizici, křížové výpravy nebo třicetiletou válku (aby to nebylo pořád jen na katolících)?
    Źe tam šlo hlavně o moc, a ne o křesťanské ideály? Hmmm?
    JH
    Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
    April 30, 2013 v 14.29
    Pane Kolaříku,
    jelikož neznám žádného českého "militantního ateistu", nemohu vám na to nic konstruktivního říci, leda snad že "tuto vládu" si víceméně zaslouží každý, kdo volil kolaiční strany, s oním otazníčkem v případě Věcí Veřejných. Uniká mi ale souvislost s diskusí.
    JH
    Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
    April 30, 2013 v 15.53
    Pane Kolaříku,
    to si při vší úctě klidně nevěřte, ale jelikož zřejmě víte kulové o tom, koho já znám, nevidím k tomu důvod. Vtipné to ani být nemělo, jenom jsem vám to říkal.

    S označením české společnosti za polarizovanou mohu souhlasit, ale "všichni proti všem" mi připadá přece jen přehnané. Pokud tím nemyslíte jen to, že různí lidé mají různé názory, což je něco, co je sice otravné, ale zvyknete si :)
    JH
    Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
    April 30, 2013 v 16.55
    Pane Kolaříku,
    na to, že různí lidé mají různé názory, si zvykat nemusíte chtít, ale nic s tím neuděláte, nemáte-li v úmyslu zotročit lidstvo, což se vám doufám nepodaří.
    Taky žiju ve slušné zemi, která je oproti České republice úplně jiným světem - tak například se tu úplně jinak mluví, a taky tu mají jinou vlajku a tak vůbec, ale stejně tady taky mají různí lidé různé názory. Zkrátka před tím neutečete, leda na severní pól, a ani na to bych nesázel všechno.
    JH
    Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
    April 30, 2013 v 17.19
    Pane Kolaříku,
    to by nepochybně hleděli, pokud by náhodou neuměli česky :-)
    Ale mýlíte se, já vám nic nepodsouvám, to byla podmínková věta. Zřejmě vám uniklo ono "nemáte-li", případně už jste zapomněl, jaký to má význam. Nevadí, příště budu pro vás psát jednodušeji. Pro praktický život je "kulový" stejně důležitější, takže je fajn, že jste si na to zvyknul.
    Ivan Štampach, religionista
    April 30, 2013 v 18.11
    Klást na první místo Boha a ne člověka, klást na první místo ideologii a ne člověka, to je příčinou krutosti systémů, jako byl komunismus a jako je římská církev. V obou případech je to radikální popření pilíře evriopské tradice, jímž je křesťanství. V křesťanství totiž platí, že Bůh není k nalezení jinak, než v člověku. V člověku Ježíši přebývá plnost božství tělesně. Vše božské bylo dáno lidskému pokolení. Křesťanstvím stojí a padá evropský humanismus. Křesťanství je blíže světský humanismus než absolutistická teokracie.

    Marx přišel s důsledným, angažovaným humanismem. Marxe se dovolávali ti, jimž na člověku a jeho údělu nezáleželo. Záleželo jim na jakési platónské ideji dokonalého státu a člověk se stal obětí této fikce. Demokratický socialismus uspěje, když vrátí člověka do středu lidského zájmu. Křesťansky inspirovaný demokratický socialismus uspěje, když najde znovu božskou plnost v člověku a když politika bude sloužit člověku.
    + Další komentáře