Za zavřenými dveřmi podepsali zástupci šestnácti křesťanských církví a Federace židovských obcí smlouvy o vyplacení takzvaných finančních náhrad. Na tiskovou konferenci po podpisu smluv nedorazil z církevních představitelů nikdo, s novináři nemluvili před podepsáním smluv ani po něm. Ačkoli je na podepsání smluv čas do září, k podepisování se přistoupilo hned, bez ohledu na stížnosti, které pár hodin předtím dostal na stůl Ústavní soud. Neochota a neschopnost komunikovat a arogantní, přezíravý postoj ke kritice zvenčí, které jsou charakteristické pro celý proces schvalování církevních restitucí touto vládou a vlastně pro působení této vlády jako takové, dostaly jistou slavnostní, téměř posvátnou tečku.

Nikdo v těch církvích, které k podpisu přistoupily, by se neměl pohoršovat nad tím, že den podpisu smluv se státem byl v mediálním titulku obratem přejmenován na Velký pátek. Představitelé církví na sebe podpisem smluv o vyplacení stamilionových a miliardových náhrad vzali těžké břemeno. Zátěž majetku, který nebyl transparentně a věrohodně vyčíslen, a u něhož ani není jasné, zda jde skutečně jen o nápravu křivd minulosti, nebo také o velkorysý dar jedné církve jiným, realizovaný ovšem skrze státní aparát. Zátěž majetku, který naopak bude třeba transparentně spravovat a využívat k prospěchu všech, za (doufejme) bedlivé a kritické pozornosti médií.

Baptistická lekce

Představitelé jedné z církví ale u podpisu chyběli. Bratrská jednota baptistů (BJB), nepočetná církev reformační tradice, se rozhodla majetkové narovnání nepřijmout. Pohled na webové stránky této církve ukazuje, jak také může vypadat křesťanský přístup k otázce majetku. Ani v církvi, která je spíše federací jednotlivých sborů, přitom nebyla debata o účasti či neúčasti v restitucích jednoduchá.

Na sklonku loňského roku, 29. prosince, konstatoval pražský sbor Na Topolce, že na žádné z baptistických církevních platforem nedošlo ke skutečnému dialogu na toto téma a k reflexi v kontextu baptistické tradice a teologie. Členové pražského sboru a sboru v Lovosicích se domnívají, že „připravovaná finanční transakce ze strany státu vůči církvím je spíše dotací než narovnáním nějakých křivd“, a připomínají nutnost radikální odluky církve od státu, s níž je spojená možnost „zásadní kritiky mocenských a politických poměrů té které doby a situace“.