Think-tank CESTA ve spolupráci s nadací Friedrich-Ebert-Stiftung a Masarykovou demokratickou akademií pořádaly 28. ledna panelovou diskusi s názvem „Jak hodnotit první přímé prezidentské volby?“ Debatu moderoval Vít Klepárník. Hosty panelu byl senátor a místopředseda České strany sociálně demokratické Jiří Dienstbier, teoretik médií Jan Jirák, politoložka Vladimíra Dvořáková, komentátor Alexandr Mitrofanov a politolog Jiří Pehe.

Na úvod se jednotliví hosté vrátili k předvolební kampani. Vladimíra Dvořáková zajímavě shrnula nedostatky té Karla Schwarzenberga. Například se mu nepodařilo nastolit téma zahraniční politiky, na kterém by mohl získat body. Zároveň spočíval problém Karla Schwarzenberga v tom, že se jako ministr zahraničí nedokázal vymezit vůči zahraniční politice Václava Klause. 

Dalším jeho nedostatkem bylo, že nezvládl oslovit starší občany. Ti váhali, jestli k volbám mají jít. Jeho kampaň byla vedená především mladou generací. Vladimíra Dvořáková také zdůraznila, že pro řadu starších lidí mohlo být problém neustálé používání slova kníže a pankáčského číra. Například Dvořákové samotné vzhledem k tomu, že má v sobě zažitou určitou republikánskou tradici a že šlechtické tituly u nás byly zakázány v roce 1919, časté opakování oslovení kníže vadilo. Číro pro změnu neodpovídá jisté důstojnosti, které se u nás prezidentský úřad těší.

Umění skloubit nesourodé voliče

Podle Vladimíry Dvořákové mohla Karlu Schwarzenbergovi uškodit i podpora například Lidových novin či Mladé fronty DNES, která se jevila jako koordinovaná kampaň, což mohlo na občany působit negativně, takže k volbám buď nešli, nebo volili Miloše Zemana. Jiří Pehe zmínil, že Karlu Schwarzenbergovi ublížilo také to, že se situoval do pokračovatele havlovské tradice, ale řada jeho kroků ve vládě (viz kauza Čunek) tento obraz narušovala. Nedostatkem kampaně Karla Schwarzenberga podle profesorky Dvořákové bylo také to, že přesvědčovala už přesvědčené. Jeho tým si zjevně neudělal analýzu, jak přesvědčit nerozhodnuté a jak přilákat nové skupiny voličů a zároveň neztratit ty původní. 

V tomto ohledu byla naopak velmi povedená kampaň Miloše Zemana. Podařilo se mu dát dohromady například komunisty, voliče Václava Klause a osmašedesátníky. Miloš Zeman měl velmi dobře promyšleno, o čem mluvit tak, aby svůj pestrý elektorát složený z různých skupin voličů udržel. Například k tématu EU se raději nevyjadřoval.

Od Jiřího Dienstbiera v debatě zaznělo, že chápe občany, kteří vzhledem k sociálním otázkám dali svůj hlas Miloši Zemanovi. Velkou roli také sehrála poptávka voličů po silné ruce. Během své prezidentské kampaně zažil, že lidé k současné vládě cítí nenávist. Vzhledem k tomu byl výsledek Karla Schwarzenberga podle něho nad očekávání vynikající. Vůbec neodpovídal realitě v České republice. Jiří Dienstbier počítal s tím, že naprostá většina jeho voličů odevzdá hlas Miloši Zemanovi. Podle Jiřího Dienstbiera jsme klientelistické zázemí mohli najít u obou kandidátů, ale u Miloše Zemana větší. Jiří Dienstbier však předpokládal, že při současné těžké ekonomické situaci bude problém korupce a klientelismu stát až na druhém místě.