Akce sociálního fóra proběhnuvší na konci minulého týdne byly dobře navštíveny, panovala na nich atmosféra skutečného a dělného zájmu a jistě plnily účel tohoto fóra, poskytovat otevřený prostor k diskusi rozličným organizacím i jednotlivcům z řad občanské společnosti, hledajícím alternativy vůči neoliberálnímu kapitalismu.

Ukázala se pestrost hnutí usilujících o to vytvořit, jiný než neoliberální a imperiální politikou řízený svět a rozličnost oblastí, v nichž působí: antimilitarismus, sociální hnutí, obrana veřejného prostoru, feminismus, politická aktivizace vědců, klimatické změny, světová dělba práce a nespravedlivý obchod, lokální měny, alternativní energetické zdroje, boj proti rasismu, nově vznikající radikálně levicová strana...

Právě tato různost, spontaneita a charakter velmi volně propojené sítě je hlavní devízou fóra — proto se tolik brání stát se nějakým zastřešujícím „hnutím (všech) hnutí“ či politickou stranou. Společným jmenovatelem je odpor vůči neoliberalismu a různým formám nespravedlnosti a násilí, které plodí. Napětí mezi shora nesjednocovanou růzností organizací a aktivit a jednotou v kritickém občanském a politickém postoji v jejich základu se na pátečním pražském semináři s názvem „Jiný svět je možný“ zpřítomnilo v debatě o tom, co je největším nepřítelem kapitalismu. Jsou jím skupiny lidí, žijících už teď a tady „jinak“ nebo síla, která kapitálu odebere politickou moc?

Jsou tací, kteří by oné implicitní jednotě společného postoje a zájmu rádi dali jasnější výraz v perspektivě uchopení moci — jedině tak lze přece opravdu změnit svět, učinit „jiný svět“ realitou. Neučiníme-li tak, vydá se svět na cestu autoritářského kapitalismu, kterou kráčí např. Čína. Jiní, a těch je zdá se většina, nespoléhají na přímé převzetí moci, nýbrž na perspektivu komunitaristickou: Vytvářet zdola společenství, „ostrovy pozitivní deviace“, v nichž se „jiný svět“ už nyní reálně hlásí ke slovu. Lze si samozřejmě představit i spojení obojího, úsilí místních komunit paralelně doprovázené změnami přicházejícími z úrovně centrální vlády — takový obraz shledáváme v mnoha zemích Latinské Ameriky, tedy kontinentu, na němž myšlenka světového sociálního fóra před deseti lety vznikla.