České sociální fórum končilo Šostakovičem
Patrik EichlerDruhý den Českého sociálního fóra debatovalo v Praze několik desítek lidí v Lidovém domě na akcích Nové antikapitalistické levice a Studentů proti rasismu. Komorní kulturní program obstaral v Galerii Lapidárium Socialistický kruh.
Setkání pod záštitou Nové antikapitalistické levice cestu z krize nenašlo. Debaty se účastnili lidé ze všech generací, vzájemně se poslouchali, návrhy na další aktivity ale jakoby pouze kladli vedle sebe.
Přesto se právě tento blok asi nejvíce přiblížil ideálu sociálních fór — otevřené občanské diskusi. Hovořilo se o ekonomice i ideologii, často se objevoval pojem „dělnické třídy“, artikulována byla potřeba její celosvětové organizační struktury.
Podobně jako v debatách, které se odehrávaly v pátek na pražské Novotného lávce, účastníci nepřímo popisovali mediální krizi. Zdejší novináři nedokáží zapojit české dění do širšího kontextu. Rozšiřování tohoto kontextu ale může být konkrétním zadáním pro české levicové aktivisty.
Koná-li se například stávka v české pobočce nějaké nadnárodní firmy, je třeba prostřednictvím odborů nebo jinak zjistit, jaká situace panuje v provozech stejné firmy v dalších zemích.
Ideální by pak bylo organizovat stávky a další protestní akce v mezinárodní koordinaci. Čeští dělníci na podporu rumunských, argentinští a čeští na podporu francouzských. Problémy, které například stávka způsobí nadnárodní firmě, podpoří hledání nadnárodního řešení problémů.
Příklad připojil zástupce Nové antikapitalistické levice www.antikapitalista.cz Martin Mikula. Připomněl situaci, kdy se vedení firmy Mahle (výrobce součástek pro motory s pobočkami po celém světě) začátkem loňského léta rozhodlo uzavřít jeden ze svých německých závodů a závod v Argentině a výrobu přesunout jinam. Dělníci z obou závodů se dokázali spojit a koordinují své protesty proti záměrům vedení firmy.
Debata Studentů proti rasismu byla věnována primárně antiromskému rasismu v české společnosti. Podle diskutujících nelze po romské komunitě požadovat, aby měla jednotnou reprezentaci. Tak jako v české společnosti existují členové různých politických stran a příznivci různých sportů, jsou obdobné rozdíly i mezi Romy.
Z panelu mimo jiné zaznělo, že před rokem 1989 existovalo pět tzv. vyloučených lokalit oproti dnešním více než třem stovkám. Státní struktury vyloučení Romů často replikují: Osmdesát procent romských dětí končilo v roce 2000 ve zvláštních školách, tedy takových, které primárně nevedou k dalšímu studiu nebo akademické dráze. A ještě dnes má osmdesát procent Romů pouze základní vzdělání.
Stanislav Holubec, sociolog ze Západočeské univerzity v Plzni a člen Socialistického kruhu upozorňoval na historické předpoklady současného postavení romské komunity. Každý národ i každá skupina obyvatel potřebuje „toho druhého“ skrze něhož se může positivně definovat. Dlouhodobě byli „těmi druhými“ čeští Němci, dnes se česká společnost vymezuje proti Romům.
„Postkomunistické vládnoucí třídě,“ ale podle Stanislava Holubce „přišlo velmi vhod, že spodní vrstvu společnosti tvoří v České republice Romové. Pokud by tou spodní vrstvou byli Češi, bylo by to pro Čechy ze středních vrstev obtížně akceptovatelné.“ Takto se podle něj mohou Češi opájet představami o sociálně soudržné společnosti a malých sociálních rozdílech, které v ní panují.
Upozornil také na trend „monetarizace/zpeněžení člověka“. Pojem „neplatič“ vychází podle Holubce z pojetí člověka, jehož základním úkolem je platit, a pokud neplatí, je vytlačován na periferii společnosti. V Kladně existují holobyty v prostorách zrušeného masokombinátu, objekt je od města oddělen lesem a železniční tratí, nemá autobusové spojení a nejkratší města do samotného města vede po nezpevněné cestě. Symbolického ponížení místních obyvatel je pak dosaženo hanlivým pojmenováním celé lokality jako „Bronxu“, „Bangladéše“.
Na druhé straně se v Praze i dalších městech naopak setkáváme s fenoménem „gated communities“, oblastí či obytných bloků oddělených od okolí plotem a hlídaných bezpečnostní agenturou. Za ploty přitom ocitají i parky a další veřejné plochy.
Součástí Českého sociálního fóra byla v Praze také komorní kulturní akce, kterou v prostorách Galerie Lapidárium připravil Socialistický kruh. Účastníci nejprve v interpretaci Bořivoje Navrátila vyslechli povídku Egona Ervína Kische o zavraždění Rosy Luxemburgové Záchranný pás na malém můstku, následoval pak poslech 11. symfonie Dmitrije Šostakoviče inspirované revolučním rokem 1905.