Úvod druhé části panelové diskuse obstaraly Marta Kolářová z Centra globálních studií Filosofického ústavu AV ČR, Linda Sokačová z o.p.s. Gender Studies, Dana Štechová z Českomoravské konfederace odborových svazů a Irena Konečná z o.p.s. La Strada.

Diskutující připomínaly pokřivený pohled, kterým veřejný diskurs na ženy nahlíží. Zazněly jak notoricky známé údaje: průměrný, resp. mediánový plat žen je o pětadvacet, resp. o dvacet procent nižší než plat mužů. Přitom ale v denním tisku i magazínech sledujeme v drtivé většině obrazy žen-manažerek, ne ale žen pracujících v třísměnném továrním provozu nebo u pásů supermarketů.

Ženy jsou pro firmy stále problematickými zaměstnanci (např. se starají o děti), rodinná politika je stále zaměňována za mateřskou dovolenou. O institucích sociálního systému, jeslemi počínaje a domovy důchodců konče, média stále mluví stereotypy převzatými — snad — z minulého režimu.

Irena Konečná představovala zprávu organizace La Strada představovala především zprávu své organizace věnovanou dopadům světové hospodářské a ekonomické krize na vietnamskou komunitu v České republice. Lidé z Vietnamu k nám jezdili jako zaměstnanci pracovních agentur, přičemž za možnost výjezdu do republiky zaplatili mezi sedmi až čtrnácti tisíci americkými dolary.

S příchodem krize zaměstnanci agentur přišli o práci jako první. Část členů vietnamské komunity, aby mohla v republice zůstat, se ze zaměstnanců stala formálně podnikateli a vydělávají dnes pouze na to, aby zaplatili poplatky přímo spojené s jejich „živností“, investují tedy „pouze do schopnosti legálně existovat na území České republiky“.

O omezeních akademické sféry vyplývajících z dlouholeté dominace kapitalismu hovořila Tereza Stöcklová ze Sociologického ústavu AV ČR. Akademici podle ní odmítají kapitalistické principy ve fungování svých institucí (není možné, aby se akademický pracovník tři roky živil mimo vědeckou sféru, a posléze se znovu stal vysoce kvalifikovaným odborníkem), čímž ale implicitně připouštějí, že v jiných institucích jsou tyto principy přípustné.

Zasazovala se přitom za spolupráci mezi akademiky a občanskou veřejností. Není podle ní možné pokračovat v přetahování se o snižující se množství prostředků ze státního rozpočtu, ale naopak společně s občanskou veřejností definovat nové cíle a prostředky jejich dosažení.

Potřebu formulovat program občanských sdružení jako politický, zdůraznil v příspěvku z pléna sociolog Igor Pleskot. Další diskutující zdůraznili platnost inspirace latinskoamerických států, kde jsou dnes změny v řízení států i sociálních standardech kodifikovány i na úrovni ústav. Cestou může být rozvoj komunitarismu.

Přestože se na půdě Českého sociálního fóra setkala řada lidí, shoda na základních principech, kterými by se měl řídit „jiný svět“ je zjevná. Prohlubování shody je jedním z úkolů sociálního fóra i podle Marka Hrubce z Centra globálních studií.

Sociální fórum by podle něj mělo hledat překryvy mezi tím, jak různé organizace a jednotlivci formulují problémy současného světa. Lidé nutně musejí být specialisty ve svém životě, pokud ale nebudou spolupracovat, nemohou účinně vzdorovat kapitalistickému systému.