Havlín: Svoboda, ne strach

Patrik Eichler

Pražská část Českého sociálního fóra začala první den svého programu panelovou diskusí na Novotného lávce. Zhruba sto padesát účastníků diskutovalo především o způsobech, jakými popisovat současný svět a krizi, kterou zažíváme.

Šestice řečníků prvního panelu pražské části Českého sociálního fóra se věnovala jednak způsobům, jakým je dnes popisována zjevná krize neoliberálního řádu, jednak východiskům z této krize. České sociální fórum se během tohoto víkendu koná v Praze, Brně a Ústí nad Labem.

Světové sociální fórum se koná ve dvouletých intervalech vždy „proti“ zasedání Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Akce tzv. decentralizovaného sociálního fóra v letošním roce organizují iniciativy v jednotlivých zemích. Loňské Světové sociální fórum se konalo v brazilském Belému, to příští se v lednu 2011 sejde v senegalském Dakaru.

Z panelu zazněly mj. návrhy na zavedení mezinárodního zdanění, tzv. Tobinovy daně, kterou Česká republika ústy premiéra Jana Fischera koncem minulého roku v rámci Evropské unie odmítla. Michaela Pixová ze skupiny Guma guar hovořila o probíhající komodifikaci prostoru a formulovala proti stávajícímu trendu požadavek zavedení „práva na bydlení jakožto základního lidského práva“.

Liberální argumenty lze podle ní snadno vyvracet. Pokud lidé s průměrnou mzdou mají problém zajistit si jakékoli bydlení, těžko lze nechat jeho zajišťování pouze na nich. Z měst ani z jejich center nelze vytvářet ghetta rozdělená podle výše příjmů. Města bez „proletariátu“, např. zdravotních sester, nebudou fungovat.

Dále se hovořilo o možnosti zavedení lokálních měn, jejichž existence mj. zrychluje oběh měny mezi lidmi. Protože hodnota peněz v lokálních měnách postupem času klesá, nedochází k jejich akumulaci v rukou jednotlivců, takže svým oběhem vytvářejí větší bohatství.

Tomáš Havlín ze sdružení Freedom not fear, které v loňském roce organizovalo Týden nepřizpůsobivosti, hovořil o potřebě reformulovat pojem nepřizpůsobivost od představy squaterů, bezdomovců a lidí neschopných vyhovět systémem formulovaným podmínkám k „nepřizpůsobivosti“ coby znaku progrese.

Tomáš Tožička z občanského sdružení EDUCON v závěru představil zprávu mezinárodní koalice Social Watch, jejíž česká verze www.socialwatch.cz/ bude čtenářům brzy k disposici. Ve svém vystoupení mj. upozornil na skutečnost, že mezinárodní indexy OSN často nemají vypovídací schopnost, protože některé státy nedodávají údaje až k šedesáti procentům proměnných, ze kterých jsou tyto indexy vypočítávány. Zpráva Social Watch vychází z primárních dat, její součástí jsou také jednotlivé „národní zprávy“ popisující stav sociálních systémů a ekonomiky v jednotlivých zemích a hlavních problémů sociální soudržnosti.

V tradici sociálních fór zaznělo, že žádné jediné správné řešení stávající situace neexistuje, přičemž je potřeba, abychom hledali řešení, na kterých nebude nikdo tratit.

Cesta k úspěchu přitom vede přes formulaci konkrétního alternativního programu. „Pokud chceme něco změnit, musíme,“ podle Tomáše Tožičky, „být slyšet. Pokud chceme být slyšet, musíme mít za sebou ulici, tj. lidi, kteří věří tomu, co říkáme.“ Důvěryhodnost argumentace sdružení, které se letos setkávají na půdě Českého sociálního fóra, závisí na schopnosti prezentovat fakta ukazující, proč je třeba systém změnit. A schopnosti navrhovat konkrétní proveditelná řešení ve chvíli, kdy politici budou ochotni k jednání.

Aktuální témata z oblastí zahraniční politiky představil Jan Májíček z hnutí Ne základnám. Ubránili jsme se sice „lokálnímu radaru“, ale je třeba věnovat se také systémovým otázkám, mj. připravované nové Strategické koncepci NATO, a dávat pozor na jejich obsah.