V roce 2008 navštívil Prahu Chico Whitaker, jeden ze zakladatelů Světového sociálního fóra a člen jeho Mezinárodní rady. Při jednom z veřejných vystoupení tehdy popisoval prostými slovy, ale s velkou přesvědčivostí zrození a rozvoj hnutí. Znělo to jako legenda z dávných dob, příběh o prázdnotě, která byla naplněna. Líčil, jak na počátku skupina iniciátorů z brazilských nevládních organizací usoudila, že je třeba začít v rámci mezinárodní občanské společnosti tvořit prostor pro debatu o alternativách k převládajícímu způsobu globalizace, formovanému neoliberálním ekonomickým paradigmatem. Proti prohlubující se nespravedlnosti a devastaci životního prostředí nestálo na začátku hnutí o mnoho víc než vize vyjádřená heslem „Jiný svět je možný“ a pozvání těm, kdo chtějí, aby přijeli v lednu 2001 diskutovat do brazilského města Porto Alegre, už tehdy proslulého občanskými aktivitami.

Termín byl zvolen výmluvně — paralelně k zasedání Světového ekonomického fóra, které se pravidelně koná v Davosu. Organizátoři zajistili volné prostory na univerzitě a nabídli skupinám, sdílejícím stejnou starost a naději, aby tuto prázdnotu naplnili svým programem. Čekali prý tehdy maximálně pět tisíc účastníků, ale kromě 4 000 delegátů z různých organizací dorazilo dalších 16 tisíc účastníků z Brazílie i mnoha dalších zemí světa. O rok později se na stejném místě shromáždilo na několik dní jednání už 50.000 lidí a vedle toho začala vznikat místní a regionální sociální fóra. V následujících letech přinesl bouřlivý vývoj hnutí znásobení účastníků světových sociálních fór a další regionalizaci hnutí.

V současné době se světová shromáždění konají každé dva roky na různých místech světa, naposledy v loňském roce v brazilském městě Belém.  V sudých letech se konají jen regionální a místní sociální fóra, dnes už v desítkách zemí a účastní se jich stovky tisíc lidí. Od roku 2004 se Sociální fórum koná v České republice a to s proměnlivým ohlasem a účastí. Dosavadní historii tohoto hnutí u nás lze nejlépe vysledovat na stránkách Iniciativy pro sociální fóra http://isf.sopka.info a diskuse, které jednotlivé ročníky provázely, se objevují na Britských listech. V letošním roce se do přípravy zapojilo více organizací než v dřívějších letech, a tak i České sociální fórum se pestrostí poněkud přiblíží svým zahraničním vzorům. Lze se o tom přesvědčit tento týden v Ústí nad Labem, Brně a Praze, kde se budou v pátek 29. a v sobotu 30. ledna konat rozmanité aktivity fóra. Program zde.

Sociální fóra představují platformy pro občanskou společnost, na kterých lze vyměňovat názory, vytvářet koalice nebo strategie a koordinovat kampaně. Whitaker vysvětluje úspěch fóra jeho základními principy: organizace je horizontální, nedirektivní, respektuje různost, nevytváří se žádné závěrečné dokumenty, účastníci organizují vlastní aktivity v rámci fóra, rozhodují konsensuálně apod. Základní principy byly definovány roku 2001 v Chartě principů Světového sociálního fóra. Přijetí této charty představuje jediné kritérium pro účast na sociálních fórech. Účast mají zapovězenou vládní představitelé, vojenské organizace a politické strany.

Ti, kdo téma sledují, vědí, že Světové sociální fórum není prosté rozporů a konfliktů, týkajících se jeho dalšího směřování, ale těžko lze popřít, že hledání udržitelných alternativ budoucího vývoje je naléhavější víc než kdy dříve. Přišel čas hledání nových cest, je zřejmé, že jiný svět je nezbytný. Není zbytí v době, kdy kapitalismus zřejmě vyčerpal své možnosti a podobá se stále více hadu, požírajícímu svůj ocas (Bauman). Krize způsobila, že i do hlavního proudu politických a ekonomických debat proniká kritika neoliberalismu a mnozí se zaklínají sociální tržní ekonomikou, ale ve skutečnosti krize demontáž sociálního státu jen zrychluje. Roste počet zbídačených, vyloučených, těch, kdo mají obavy o budoucnost a jsou nespokojeni s přítomností. Pouhá kritika dnes už nestačí, k řešení dnešních problémů a výzev nestačí ani návrat ke konceptům minulosti. I když renesance studia díla Maynarda Keynese nebo Karla Marxe je jistě užitečná, pohodlné a rychle použitelné recepty tam nenajdeme. Ostatně zdá se, že kromě stále neochvějných ideologů Trhu a Růstu nemá nikdo po ruce klíč ke šťastné budoucnosti. A k tomu ideologickému klíči zase chybí zámek.

V takové situaci představují sociální fóra laboratoře alternativ a místa hledání naděje, že ten jiný svět, který nutně a rychle potřebujeme, je nejen nezbytný, ale i možný. Reálně fungujících ekonomických, sociálních i politických alternativních konceptů na úrovni místních komunit, ale i celých států, je totiž už překvapivě mnoho. Neideologický, inkluzívní prostor sociálních fór umožňuje jejich šíření a propojování a vytváří tak synergický efekt, který přispívá k naději na globální změnu paradigmatu. Jde vlastně o nové otvírání budoucnosti pro pozitivní očekávání. To, co nejčastěji brání ve změně, je strach a pocit bezmoci, který úspěšně blokuje touhu a kreativní energii. Proto je tak důležité sdílení pozitivních zkušeností a vytváření solidárních sítí a navrhování konkrétních utopií (Bloch), které nepředstavují únik z reality, ale naopak ze skutečnosti vycházejí a při tom anticipují novou, žádoucí skutečnost, která je postupně vytvářena naší společenskou a politickou praxi.

Chápu, že v českém kontextu to všechno zní jako blouznění. Jaká diskuse o alternativách? Jaké utopie? Zásada, že ten, kdo není cynický nebo alespoň pragmatický, je směšný, platí žel často i v diskusích v rámci občanské společnosti. Ale při pozornějším pohledu po celé naší krásné zemi lze zjistit, že i u nás je spousta lidí, iniciativ a organizací, které se angažují pro záchranu otevřené budoucnosti a nejednají podle běžných stereotupů (= tupé stereotypy), že „oni“ si zase všechno rozkradou a rozhodnou sami, tak co bychom se o něco pokoušeli. Aktivní lidé a skupiny tvoří menšinu a navíc menšinu rozptýlenou a vzájemně nekomunikující. Právě sociální fóra se mohou stát místy překonávání této izolace a posílení role aktivní části společnosti. Potenciál je velký a dějinná zkušenost nás učí, že v naší zemi se většina začíná angažovat pro společenskou změnu až v situaci, kdy začne věřit, že to má smysl, že se opravdu něco změnit dá. Doba dozrává.

Stránky Světového sociálního fóra