Proč bylo mnoho povyku kolem postů v systému spravedlnosti v Čechách a na Moravě? Kolem ministrů (vnitra i spravedlnosti, ani kolem armádního není klid), také kolem prezidenta policie a hlavně kolem změn na státním zastupitelství?

Ne všechny tváře, které z toho vyšly vítězně, budí nadšení občanů a vyvolávají očekávání lepší budoucnosti. Sympatie získávají spíš nové tváře, ty občerstvily státní zastupitelství; podpoře veřejnosti se může těšit pan Lessy — ale noví ministři? V koutku duše si skoro každý říkáme: Víme, proč tam jsou. Ale nahlas to přece jen raději neříkáme.

Co postrádám, je uvádět do souvislosti tento povyk kolem postů v systému spravedlnosti s amnestií prezidenta republiky. Ta jistě nebyla míněna jako plošná podpora spravedlnosti, jako jakési práškovací letadlo, které sice nechce hubit Jožina z bažin, ale jen pocukrovat vlast popraškem solidarity a sladkobolného soucitu.

Jak ji tedy, zpropadenou amnestii, pochopit a vysvětlit?

Proč i významné osobnosti, jistě informovanější než já, opakovaně konstatují, že tomu nerozumí, že si to nedovedou vysvětlit a že to není dobře? Víc k tomu nikdo říct nechce; uvažovat o souvislostech s amnestií by byla „čistá spekulace“, rozuměj: pusté vymýšlení.

Je skutečně neodůvodněnou spekulací, chceme-li se ptát po možných důvodech? Chceme-li se tázat: Jak si tuto hradní iniciativu vysvětlit? Aniž bychom si pustě vymýšleli, hledáme možné důvody. Proč amnestie?

První odpověď: Je to akt rozumu. — Jenomže: Můžeme hodnotit tuto amnestii jako „řešení problému“, třeba přeplnění věznic? Můžeme ji hodnotit jinak než jako zvůli nebo nedomyšlenost? Zajisté nikoli. Facit: nic rozumného to není.

Druhá odpověď: Z kalkulu, vypočítavosti. Na důvod se v tomto případě ptá otázka: „Co za to?“

Třetí odpověď: Ze strachu. Odůvodňující otázka: „Co proti mně mají?“, „Co na mě vytáhnou?“

A tak se jen dohadujeme, protože náš prezident jistě

- není zastáncem nerozumných rozhodnutí, ani není neschopen rozhodování rozumného,

- ani nejedná z vypočítavosti a neptá se „Co za to dostanu?“

- ani nemá pro strach uděláno.

Nedovedeme si to vysvětlit, a tak se jen dohadujeme: Proč? Je věru těžké hledat odpověď na otázku, proč se ten, kdo u nás odstartoval privatizaci bez právního rámce, historicky znemožnil tím, že vše dodatečně uzavřel a vzal zákonu vítr z plachet.

Je věru těžké najít odpověď na otázku, proč tak učinil. Nakonec aby člověk uvěřil domněnkám…