Amnestie, poškození a práva na přiměřenou délku řízení
Zdeněk KoudelkaAutor polemizuje s kritickým výjádřením Elišky Wagnerové o rozsahu Klausovy amnestie. Mimo jiné tvrdí, že pokud státní zastupitelství a soud nejsou schopni za osm let dosáhnout rozsudku, je správné stíhání skončit.
Eliška Wagnerová v textu Rozsah amnestie považuji za skandální uvádí, že amnestie nepřihlíží k poškozeným. Amnestie se však týká jen trestu, neruší práva poškozených na náhradu škody. Pokud již byla osoba odsouzena a uložena náhrady škody, musí amnestovaný škodu nahradit. Je-li trestní stíhání zastaveno, mohou poškození své nároky uplatnit v řízení občanskoprávním, přičemž se doba trestního stíhání nezapočítává do promlčecí doby vůči náhradě škody.
Eliška Wagnerová kritizuje i zastavení trestního stíhání delšího osmi let. Stát v trestním řízení musí chránit právo na přiměřenou délku řízení. Porušení tohoto práva neznemožňuje trestní stíhání, ale vzniká odpovědnost státu, která může být kompenzována výrazným snížením trestu nebo finančně. Podle Evropského soudu pro lidská práva trestní stíhání trvající déle než šest let nelze tolerovat.
Pokud státní zastupitelství a soud nejsou schopni za osm let dosáhnout rozsudku, je správné stíhání skončit. Prezidentem zvolená lhůta osmi let je delší než šest let, kterou Evropský soud pro lidská práva považuje již za nepřípustnou. Zastavení se netýká závažných trestných činů s trestem odnětí svobody nad deset let, uprchlíků do ciziny a skrývajících se osob.
Například v případě korupce úřední osoby, která příjme úplatek ve výši 500 000 Kč, může být uložen trest dvanácti let, tedy se na to zastavení nevztahuje. Pokud máme maximální sazbu odnětí svobody třicet let (nepočítaje doživotí), zastavení se vztahuje jen na první třetinu, kde je nejméně závažná trestná činnost. Výše trestu totiž vyjadřuje závažnost trestného činu.
Pakliže jsme standartní evropský právní stát, který dobrovolně přijal mezinárodní závazky k ochraně lidských práv, včetně práva na přiměřenou délku řízení, je správné trvat na tom, aby z hlediska trestní sazby odnětí svobody první, nejméně závažná třetina trestných činů, byla stíhána nejvýše do osmi let. Přičemž doba trestního stíhání neběží od spáchání trestného činu, ale až od doby obvinění podezřelého.
Nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, který připravila Eliška Wagnerová jako soudkyně-zpravodajka, uvádí, že ochrana práva na přiměřenou délku řízení, respektive kompenzace jeho porušení, může být dosažena i prostředky, jež jsou vlastní trestnímu právu, aby se stát vyhnul mezinárodní odpovědnosti před Evropským soudem pro lidská práva. Tehdy byla zvolena cesta mimořádného snížení trestu. Ovšem takovým vnitrostátním prostředkem je i amnestie.
Navíc vaše téze rozmetá i následující : "Nejvyšší soud ve svých pozdějších rozhodnutích přiklonil k názoru, že ani ESLP ve svých rozhodnutích nekonkretizoval „obecně závaznou“ dobu, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy a především nestanovil výslovnou sankci, jež by následovala v případech porušení tohoto práva (kromě již opakovaně zmiňovaného práva na finanční satisfakci). Ve svých rozhodnutích, která se týkají průtahů v řízení a nedodržení přiměřené doby řízení, postupuje ESLP zásadně tak, že konstatuje porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy a přiznává stěžovateli spravedlivé zadostiučinění i ve formě peněžní náhrady. Této judikatuře ESLP odpovídala i rozhodovací praxe ÚS (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 215/96, sp. zn. III. ÚS 70/97). Jak ÚS ve svém usnesení ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. II. ÚS 32/03, připomněl, nepřiměřenost délky řízení je podle dosavadní judikatury Evropského soudu důvodem toliko pro spravedlivé zadostiučinění stěžovatelů formou finanční náhrady, ale není důvodem pro zastavení trestního stíhání."
Váš článek by měl být buď důkladněji zpracován, nebo publikován v prostředí, kde se tleská i Jaklovi.