Nelze nezareagovat na článek Tomáše Tožičky „Netransparentní Transparency International“ uvedený větou: „Další zmanipulovaný průzkum nahrávající Janu Fischerovi zveřejnila Transparency International.”

Od vedoucího politické kampaně prezidentského kandidáta neočekáváme nadšení z toho, že jeho klient v nějakém průzkumu týkajícím se financování kampaně nedopadl dobře. Jako nespravedlivé se může jevit to, že výsledek je daný spíše nekomunikací týmu Táni Fišerové vedeného Tomášem Tožičkou, víc než tím, že by kandidátka Fischerová měla podezřelé sponzory kampaně. Ostatně to jsme nikdy ani netvrdili a nikdo soudný by tomu ani nemohl věřit. Problematické je, že v hněvu sahá autor rovnou i k argumentaci založené na tom, že naše průzkumy nemají hodnotu, protože jsme sami podezřelí a nedůvěryhodní. Místo diskuze volí rovnou útok.

Šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka psal v internetové diskuzi o tom, že čekal, než autor „ověří“ všechny informace v článku na internetu. Máme tomu tedy rozumět tak, že se nejedná jen o subjektivní názor autora, ale o nějakou formu stanoviska Deníku Referendum, které nás zároveň žádá o komentáře? Pak pouze zapomněl zkoušet je ověřit i u nás, natož nám dát prostor k vyjádření. Nebo jsme rovnou dostali nálepku nepřátel Dobra a těch není třeba se ptát?

Stejně tak explicitně nezmiňuje pozici Tomáše Tožičky, vedoucího volebního týmu prezidentského kandidáta. Jsou to možná drobnosti, ale web, který aspiruje na mluvčího nové demokratické levice, by nemusel úplně ignorovat profesní zásady žurnalistiky. Naší ambicí není vyhrávat nekonečné internetové polemiky. Na druhou stranu zrovna před čtenáři Deníku Referendum bychom nechtěli nechat viset ve vzduchu podezření, že pracujeme na něčí objednávku.

Prezidentský experiment

V první fázi monitorování prezidentské kampaně jsme se soustředili na to, jaké informace o sobě kandidáti zveřejňují sami. Výsledek vycházel ze souboru 13 kritérií. Z nich bylo hodnoceno v rozmezí 0-100 10 kritérií vztahujících se k současné fázi kampaně. Ta jsme stanovili na základě toho, jak podobné monitoringy kampaní probíhají v zahraničí. Problematické bylo, jak hodnotit kritéria, když kandidát informace nedodal, nebo nebylo možné na něj danou kategorii vztáhnout. Pak se počítala buď 0 — „nedodal, nezveřejňuje“ nebo „nehodnoceno“ bez vlivu na procentuální průměr, pokud to kandidát nějak vysvětlil.

Další výsledky a srovnání budeme dále zveřejňovat, a po prvním průběžném výsledku a výsledky kandidátů se mohou nadále měnit. Chtěli bychom nyní doplňovat lidi v pozadí kampaně, spolupracovníky a srovnání deklarovaných nákladů a kvalifikovaných odhadů tržní ceny. První odhady nákladů jsou na stránce a připojujeme profily lidí ze zákulisí kampaně. U zmíněného Jana Fischera např. jde o Jana Nováka a Jaromíra Soukupa. Podle článku na Referendu mu tím nějak pomáháme, ale je možné, že si toho autor prostě nevšiml.

Toto vše je samozřejmě legitimní řešit nebo zpochybňovat a jsme připraveni nadále komentovat, vysvětlovat a diskutovat o tom. Ostatně sami si pokládáme otázku, jak moc ambiciozní má být takový projekt. Jak spojovat oficiální údaje s odhady a jak proplouvat mezi riziky formalismu, spekulativnosti a oportunního přitakávání tomu, co je „každému“ jasné.

Vysvětlení k výsledku Táni Fischerové dává obsáhleji odpověď, kterou jsme jí dnes zaslali a kterou přikládáme a zveřejníme i na webu transparentní volby. Jen stručně: Její procentuální výsledek je především důsledek chaotické komunikace jejího týmu. Ostatně i Tomáš Tožička ve svém článku nazývá její kampaň experimentem: „Experiment Táni Fischerové, nechat občany, aby nejprve sami sebrali podpisy na její podporu a aby si nyní sami organizovali volební kampaň, je jedním z kroků, jak lidi propojovat. A to, že to funguje, je výhra spontaneity a organizace občanů.“ Může být sympatické odmítnout profesionální týmy a kampaně na míru, ale je to třeba alespoň sdělit navenek někomu mimo volební štáb. Teď už to tedy budeme vědět. Navíc nehodnotíme sběr podpisů, zacíleno je pouze na financování kampaně a lidi kolem ní.

Uražení a ponížení