„Myslím, že premiér má pravdu, když říká, že je třeba hledat kompromis, protože celá Evropské unie je postavena na zásadě kompromisu. Ne na diktátu. Právě, že na kompromisu. Jenom v Polsku a pár dalších zemích se myslí, že kompromis je něco zlého. Že kompromis diskvalifikuje. Ne, kompromis je důkazem moudrosti a vědomí, že i někdo jiný může mít pravdu. A že jeho důvody je třeba zohlednit,“ řekl Leszkek Miller v polském Sejmu.

Myslím si, že na tyto teze je třeba reagovat. Karla Čapka a jeho negativní pohled na „kompromis“ jako na „neúplnost“ a „nedokonalost“ politického programu už opakovat nebudu. To už jsem udělal v reakci na politologa Lukáše Jelínka. Pokud se ovšem v současné EU něco děje, tak stále zjevnější „diktát“ politické třídy tlačené velmi tenkou slupkou finanční oligarchie. „Money rules“.

Je třeba ale opět dodat, že jakožto eurofederalista nehledím na Evropskou unii především jako na dílo minulého kompromisu, jako na posvátné instituce či na „otce zakladatele“. Nejsem konzervativní, vidím aktuální živý organismus unie, demokratické společenství, které má jednotně fungovat. Nikdo nemá být vytlačován, zaháněn do kouta či dokonce mlácen v ulicích třeba Barcelony jenom proto, že si dovolil polemizovat s defektní politikou jediné „kompromisní pravdy“, tlačenou silou ekonomického jádra EU.

Děje-li se tak, není možné k tomu mlčet. Jednotná generální stávka na celém jihu unie jistě není dokladem o dobrém fungování krizového konceptu unie. Naopak je důkazem špatně zvolené protikrizové konzervativní politiky tupých škrtů, omezování sociálních transferů, destrukce sociálního státu a likvidace politiky zaměstnanosti, která zrychlila (JosephStiglitz), ne zpomalila tempo zadlužování, a uvrhla Evropu do chronické degrese.