Zarazil mě úvodní sloupek Daniela Kaisera příznačně nazvaný Zelení, zpátky na zem, který Lidové noviny otiskly 22. 11. 2012. Autor v něm v době podzimního smogu a dusivého špinavého vzduchu zejména na Ostravsku a Kladně apeluje na „skutečné ochránce životního prostředí“, aby začali problém řešit. Vytýká našim „ekologickým a ekologistickým organizacím a obecně zeleným s velkým i malým z“, že nás měli „zaplavit návrhy“ na různá opatření, a to od regulovaní automobilové dopravy v postižených městech až po případný útlum výroby.

Vyčítá ekologům a zeleným, že se místo hledání protismogových konceptů zaobírají právem Šumavy uschnout, „obstrukcí proti dálnici D8, a bojem proti skleníkovým plynům a globálnímu oteplování, zaviněnému prý lidstvem“. Chápu, že David Kaiser se v krátkém sloupku nemůže zabývat celým spektrem zelenoekologických aktivit, ale o to nespravedlivější je jeho výčitka.

Předně, cožpak si nepamatujeme, s jakým nepochopením u politiků i velké části veřejnosti se setkaly jakékoli „zelené“ návrhy na omezování individuální dopravy ve městech? Kolik péče věnují sdělovací prostředky propagaci osobních automobilů jako výrazu úspěšnosti před hromadnou dopravou, označovanou za socku? Jakého pohrdání politiků levých i pravých se dostává těm, kdo veřejně vystupují proti prolomení těžebních limitů uhlí (velmi prašná záležitost!) poukazujíce na šetření energiemi a hojnější využívání obnovitelných zdrojů? Jaké zavržení musí podnes snášet obhájci fotovoltaiky nebo pouhého cyklistického pohybu ve městech? „Ne solárníkům, ekologům a nevoleným vůdcům,“ vzkázal pan prezident lidu v projevu ke státnímu svátku.