Norský Nobelův výbor se rozhodl ocenit roli, jíž EU a její předchůdci sehráli při prosazování míru, demokracie, lidských práv a usmiřování. Cena má také připomínat, co vše by bylo ztraceno, kdyby se společenství mělo kvůli hospodářským tlakům rozpadnout.
Držitelkou Nobelovy ceny míru pro rok 2012 se stane Evropská unie jako celek. V pátek to vyhlásili představitelé Norského Nobelova výboru, jenž cenu udílí. Podle oficiálního odůvodnění pomohla EU spolu se společenstvími, z nichž vznikla, přeměnit Evropu z kontinentu války v kontinent míru. Výbor ocenil její roli v prosazování „míru a usmiřování, demokracie a lidských práv“ během uplynulých šesti dekád.
„Toto (udělení ceny) je vzkazem pro Evropu, aby učinila vše, co může, k uhájení toho, čeho dosáhla, a další cestě vpřed,“ řekl při oznámení Thorbjørn Jagland, který Norskému Nobelovu výboru předsedá.
Podle Jaglanda rozhodl výbor o udělení ceny EU jednomyslně. Přihlédl přitom prý také k hospodářským a politických obtížím, jimiž dnes Evropa prochází.
„(Udělení ceny) má rovněž připomínat, co všechno by bylo ztraceno, kdyby se dovolilo, aby se Unie rozpadla,“ uvedl Jagland dále.
Evropská unie vznikla transformací z hospodářsko-integračních svazků mezi státy západní Evropy, na jejichž počátku stálo Evropské sdružení uhlí a oceli (1952). Jako hospodářská, politická a právní unie funguje plnohodnotně od roku 1993, stále se ovšem vyvíjí.
Členství v EU získalo doposud 27 zemí s celkově 500 miliony obyvatel. Příští rok se má EU rozšířit o Chorvatsko.
Význam ceny
ení, v EU se stále válčí, stále je tam urputný krvelačný nacionální boj národních států a kapitálových skupin. Nebo snad existuje společný rozpočet minimálně na 15% jako v USA? Neexistuje. EU je jen sociálně bezzubá zóna volného obchodu s 1% rozpočtu. Pouze jeden ze čtyř Norů podporuje udělení Nobelovy ceny míru pro EU. 36% voličů norských sociálních demokratů Ap souhlasí s udělením Nobelovy ceny míru pro EU a to jsou spolu s liberálními voliči Venstre nejvíce pozitivně naladěni pro tuto cenu dle exkluzivního průzkumu ResponsAnalyse pro deník Aftenposten.no na vzorku 800 osob.
Ale osobně to beru ještě jinak. Nobelovu cenu míru považuji za ocenění řadových Evropanů, kteří hájí demokracii i za cenu nutných a legitimních generálních stávek, masivních protestů protitupé politice tupých škrtů tlačených mimo jiné eurobyrokracií a to zejména na jižním křídle Unie. Právě tak a jedině tak dokážu rozhodnutí norského Nobelova výboru přivítat. Není to tedy eurohujerismus Gajdůškové ani klausismus mistra Klause, ale má levicová pozice eurofederalisty. Mír se dá v Evropě udržet jedině souměřitelností a meziregionální sociální soudržností.
Jednalo se o množtví seminářů kde vystupovali představitelé EK a EP, účastnili se jich především regionální politici. Peníze které jdou do rozvoje regionů je největší části rozpočtu, souhlasím s Lukášem Krausem, že je to přesto jen malý čůrek v toku financí v Evropě, přesto jsou to peníze na které lze dosáhnout s projekty které nejsou určené pro zisk ale pro zlepšení života lidí, obnovitelné zdoje, na výzkum. Navyšování peněz ve společném rozpočtu je samozřejmě cílem. S dalšími penězi ale samozřejmě souvisí větší odpovědnost za rozdělení. To jistě nebude nikdy ideální extrémně v případě naší země je třeba aby se lidé vzpamatovali a dokázali vymyslet i něco lepšího než golfová hřiště a peníze pro svoje firmičky. To nám nikdo chtít platit nebude, aspoň doufám. Připojuju se k výzvě prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera (třetí pivo) jr. za větší zájem se zapojit do fungování věcí v Evropě a tím i u nás. Cíle které si EU klade jsou pozitivní. Působení je v sumě zatím skutečně mírotvorné, pokud ale podlehnou tlaku na snižování rozpočtu a zpětnou nacionalizaci, není to chyba EU ale samotných států. Z toho co jsem napsal je vidět, že si mě skutečně naklonili, zajímalo jestli to podobně fungovalo pokud byl někdo pozvaný dříve do Moskvy.
Spravedlivý společenský řád musí být schopen vlastní robustní reprodukce ať už v jednotlivém státě, tak v soustátí a "říši".
Není možné, aby lepší uspořádání otrocky záviselo na tom, že se Evropa musí stát jedním státem.
A historické ponaučení zní, že každý historický společenský řád formou říše končil - nikoli že by jako říše v této formě progresívně začínal ...