Norský Nobelův výbor se rozhodl ocenit roli, jíž EU a její předchůdci sehráli při prosazování míru, demokracie, lidských práv a usmiřování. Cena má také připomínat, co vše by bylo ztraceno, kdyby se společenství mělo kvůli hospodářským tlakům rozpadnout.
Držitelkou Nobelovy ceny míru pro rok 2012 se stane Evropská unie jako celek. V pátek to vyhlásili představitelé Norského Nobelova výboru, jenž cenu udílí. Podle oficiálního odůvodnění pomohla EU spolu se společenstvími, z nichž vznikla, přeměnit Evropu z kontinentu války v kontinent míru. Výbor ocenil její roli v prosazování „míru a usmiřování, demokracie a lidských práv“ během uplynulých šesti dekád.
„Toto (udělení ceny) je vzkazem pro Evropu, aby učinila vše, co může, k uhájení toho, čeho dosáhla, a další cestě vpřed,“ řekl při oznámení Thorbjørn Jagland, který Norskému Nobelovu výboru předsedá.
Podle Jaglanda rozhodl výbor o udělení ceny EU jednomyslně. Přihlédl přitom prý také k hospodářským a politických obtížím, jimiž dnes Evropa prochází.
„(Udělení ceny) má rovněž připomínat, co všechno by bylo ztraceno, kdyby se dovolilo, aby se Unie rozpadla,“ uvedl Jagland dále.
Evropská unie vznikla transformací z hospodářsko-integračních svazků mezi státy západní Evropy, na jejichž počátku stálo Evropské sdružení uhlí a oceli (1952). Jako hospodářská, politická a právní unie funguje plnohodnotně od roku 1993, stále se ovšem vyvíjí.
Členství v EU získalo doposud 27 zemí s celkově 500 miliony obyvatel. Příští rok se má EU rozšířit o Chorvatsko.
Význam ceny
Podle původního zadání by měla být Nobelova cena míru udílena osobnostem či organizacím, které „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Nezřídka je však předávána i osobám a institucím, které se zasloužily o zlepšování poměrů ve své zemi či na světě obecně, například vyjednáním závažných mezinárodních dohod nebo bojem za dodržování lidských práv.
Cena slouží jak jako ocenění dosavadních aktivit, tak jako — většinou — symbolický apel, aby držitel pokračoval v prosazování toho, co hlásá.
Spolu s pamětní medailí a certifikátem získává každý laureát taktéž finanční odměnu v přibližné výši 23 milionů korun.
První Nobelova cena míru byla udělena v roce 1901 Švýcaru Henrrymu Duantovi za úlohu, jíž sehrál při zakládání Mezinárodního výboru Červeného kříže. V posledních letech cenu získávaly především konkrétní osoby — v roce 2011 společně liberijská prezidentka Ellen Johnsonová-Sirleafová, mírová aktivistka a bojovnice za rovnoprávnost Leymah Gboweeová z téže země a novinářka, politička a obhájkyně práv z Jemenu Tawakkul Karmánová; v roce 2010 čínský disident Liou Siao-po a v roce 2009 americký prezident Barack Obama.
Způsob výběru
Nobelovu cenu míru udílí pětičlenný Norský Nobelův výbor, jehož osazenstvo vybírá norský parlament. Každý ze členů výboru obvykle zastupuje jeden z politických proudů v zemi.
Výbor každý rok obdrží okolo dvou set nominací od zvláštních poradců výboru — držitelů ceny z minulých let, akademiků, členů vlád a poslanců parlamentů z celého světa. V průběhu jara jsou tyto nominace roztříděny. Na konci srpna se již vybírá pouze z několika favoritů.
Jméno laureáta pro daný rok bývá oznámeno vždy na začátku října. Vlastní cena se předává 10. prosince, na den výročí smrti Alfréda Nobela.
Kromě EU byli tento rok navrženi například bývalý prezident USA Bill Clinton či bývalý německý kancléř Helmut Kohl, katarská televizní stanice Al-Džazíra, kubánští disidenti Oswaldo Paya a Yoani Sánchezová, propagátor teorie nenásilného odporu Gene Sharp, ruské lidskoprávní sdružení Memorial a jeho zakladatelka Světlana Gannuškinová, bývalá ukrajinská premiérka Julie Tymošenková nebo americký vojín a pravděpodobný informátor WikiLeaks Bradley Manning.
České reakce
Podle očekávání udělení Nobelovy ceny míru nepotěšilo Václava Klause, který je označil za „vtip“. České ministerstvo zahraničních věcí naopak označilo rozhodnutí za „správné“, ačkoli ministr zahraničních věc Schwarzenberg poznamenal, že by byl raději, kdy cenu za své činy dostala nějaká osobnost.
Vyloženě nadšena je rozhodnutím norského výboru místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: „Nobelův výbor nemohl rozhodnout lépe. Udělení Nobelovy ceny míru Evropské unii je více než zaslouženým oceněním největšího a také nejúspěšnějšího mírového projektu v dějinách lidstva. To, že občané na území EU již více než šedesát let žijí bez válečného konfliktu, není samozřejmostí,“ uvedla Alena Gajdůšková na svém webu.
Další informace:
BBC News Nobel Peace Prize awarded to European Union
Reuters EU wins 2012 Nobel Peace Prize, despite debt crisis
Reuters EU to win 2012 Nobel Peace Prize: Norwegian broadcaster
EurActiv.com EU among possible Nobel Prize winners
ení, v EU se stále válčí, stále je tam urputný krvelačný nacionální boj národních států a kapitálových skupin. Nebo snad existuje společný rozpočet minimálně na 15% jako v USA? Neexistuje. EU je jen sociálně bezzubá zóna volného obchodu s 1% rozpočtu. Pouze jeden ze čtyř Norů podporuje udělení Nobelovy ceny míru pro EU. 36% voličů norských sociálních demokratů Ap souhlasí s udělením Nobelovy ceny míru pro EU a to jsou spolu s liberálními voliči Venstre nejvíce pozitivně naladěni pro tuto cenu dle exkluzivního průzkumu ResponsAnalyse pro deník Aftenposten.no na vzorku 800 osob.
Ale osobně to beru ještě jinak. Nobelovu cenu míru považuji za ocenění řadových Evropanů, kteří hájí demokracii i za cenu nutných a legitimních generálních stávek, masivních protestů protitupé politice tupých škrtů tlačených mimo jiné eurobyrokracií a to zejména na jižním křídle Unie. Právě tak a jedině tak dokážu rozhodnutí norského Nobelova výboru přivítat. Není to tedy eurohujerismus Gajdůškové ani klausismus mistra Klause, ale má levicová pozice eurofederalisty. Mír se dá v Evropě udržet jedině souměřitelností a meziregionální sociální soudržností.
Jednalo se o množtví seminářů kde vystupovali představitelé EK a EP, účastnili se jich především regionální politici. Peníze které jdou do rozvoje regionů je největší části rozpočtu, souhlasím s Lukášem Krausem, že je to přesto jen malý čůrek v toku financí v Evropě, přesto jsou to peníze na které lze dosáhnout s projekty které nejsou určené pro zisk ale pro zlepšení života lidí, obnovitelné zdoje, na výzkum. Navyšování peněz ve společném rozpočtu je samozřejmě cílem. S dalšími penězi ale samozřejmě souvisí větší odpovědnost za rozdělení. To jistě nebude nikdy ideální extrémně v případě naší země je třeba aby se lidé vzpamatovali a dokázali vymyslet i něco lepšího než golfová hřiště a peníze pro svoje firmičky. To nám nikdo chtít platit nebude, aspoň doufám. Připojuju se k výzvě prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera (třetí pivo) jr. za větší zájem se zapojit do fungování věcí v Evropě a tím i u nás. Cíle které si EU klade jsou pozitivní. Působení je v sumě zatím skutečně mírotvorné, pokud ale podlehnou tlaku na snižování rozpočtu a zpětnou nacionalizaci, není to chyba EU ale samotných států. Z toho co jsem napsal je vidět, že si mě skutečně naklonili, zajímalo jestli to podobně fungovalo pokud byl někdo pozvaný dříve do Moskvy.
Spravedlivý společenský řád musí být schopen vlastní robustní reprodukce ať už v jednotlivém státě, tak v soustátí a "říši".
Není možné, aby lepší uspořádání otrocky záviselo na tom, že se Evropa musí stát jedním státem.
A historické ponaučení zní, že každý historický společenský řád formou říše končil - nikoli že by jako říše v této formě progresívně začínal ...