Cena ve prospěch demokracie v Číně
Olga LomováNení pochyb o tom, že dříve nebo později se Číňanům podaří svou touhu po demokracii a svobodě naplnit a Nobelova cena pro Liou Siao-poa v tom jistě bude hrát nezanedbatelnou roli. Otázkou je, co přijde pak.
Letošní Nobelovu cenu míru získal Liou Siao-po (Liu Xiaobo), jeden z autorů Charty 08 a dlouholetý obránce lidských práv v Číně, a to za dlouholeté působení na poli prosazování lidských práv a politických reforem důsledně nenásilnými prostředky.
Když Thorbjörn Jagland volbu zdůvodňoval, zdůraznil, že výbor zastává již dlouho přesvědčení, že respekt k základním lidským právům je od míru neoddělitelný, že je nezbytným předpokladem k mírovému soužití mezi národy, o jakém Alfred Nobel píše ve své poslední vůli. Dále připomněl, že Čína je dnes druhou největší ekonomickou mocností světa a toto postavení ji zavazuje k větší zodpovědnosti, včetně dodržování smluvních závazků ve věci lidských práv.
Ocenění vyvolalo rozruch a rozporuplné reakce. Číňané v exilu cenu s nadšením přivítali jako ocenění nejen pro Liou Siao-poa, ale i pro všechny ostatní čínské aktivisty, kteří usilují o zlepšení stavu ve věci lidských práv. Ojedinělé kritické hlasy jsou zjevně motivované různými dalšími zájmy a jsou marginální záležitostí.
×
Diskuse
SH
Tak, jako se nedožiji pádu kapitalismu ve světě, tak se nedožiji demokracie v ČLR. Jen si myslím, že pokud doporučujeme v zápase s globálním kapitalismem soustředit se na fragmenty, měli bychom stejně radit Číňanům v jejich touze po demokracii. Neboť věřit, že by se Číňané v prostoru svobody a demokracie chovali jinak než my, je superiluze. Osobně věřím, že spíše se zhroutí kapitalismus, než by se zavedlo západní pojetí demokracie do Číny. Vždyť ona není ani na tom Tchaj-wanu
October 17, 2010 v 16.26
Je to váš názor, pane Hošku, nicméně v závěru se zcela jistě mýlíte. Demokracie na Tchaj-wanu má jistě své nedokonalosti, již patnáct let jde ale o systém, který se může směle stavět vedle Japonska a Jižní Koreje... a pokud bychom se zaměřili na sílu občasnké společnosti, pak je i v mnohém předčí.
VZ
Ať už to znamená cokoli, „nálada“ v Číně prošla během posledních dvou-tří let prudkými změnami a momentálně si mnoho lidí myslí, že změna systému je nevyhnutelná. Zároveň se mnozí obávají násilností, protože na mnoha místech nespokojenost (především s nezaměstnaností) dosáhla míry zralé k výbuchu, který by mohl přerůst i v občanskou válku. Takže jde spíš o to, aby se změny odehrály klidnou cestou. Tolik k současné atmosféře mezi čínskými středními vrstvami, která snad do jisté míry reflektuje i změny ve vládě..
Pokud má dojít k zásadním politickým změnám v ČLR, pak je podle mého názoru důležité, aby se tak dělo v režii samotných Číňanů - aby to nebyl paradesantní výsadek Washingtonu, Bruselu nebo Moskvy, jak je i v současné mezinárodní politice ve světě zvykem.
October 19, 2010 v 10.45
To buďte, pane Beránku, vklidu. Paradesantní výsadek v Pekingu by nenapadl ani Sáru Palinovou.
VZ
October 19, 2010 v 16.49
Ad JB: To asi opravdu nehrozí. Zatím to vypadá, že čínská vláda i Číňané sami mají dost sebevědomí na to, aby si příliš mnoho diktovat nenechali. Ještě tak před třemi-čtyřmi roky tu člověk slyšel nejčastěji názor, že v Číně není demokracie možná kvůli jejím rozměrům, členitosti a obrovskému množství chudých lidí, po nichž nelze chtít zodpovědnost, která se od občanů v západní demokracii očekává. Nebyl to názor rolníků ve vesnicích, jejichž hlavní starostí je opravdu většinou to, co budou jíst zítra, ale učitelů,drobných podnikatelů a jiných příslušníků toho, co se asi dá nazvat střední třídou. To, že najednou část těchto lidí možnost demokracie připouští (myslím, že zmíněné námitky proti demokracii nelze rozhodně brát na lehkou váhu), by podle dřívějších zkušeností mohlo znamenat, že do médií pronikly nějaké signály tím směrem. Každopádně si asi nikdo nepřeje náhlý převrat, který by při současném napětí musel vyústit v těžko kontrolovatelný výbuch. Spíš si tu lidé dovedou představit postupné změny seshora….
Možná by bylo zajímavé vědět, co si myslí prostí Číňané o pádu sovětského systému a vývoji v býv. východním bloku po r. 1989 - jestli tedy je to vůbec zajímá, ale zaznamenat to museli. Jde o to, jestli nám závidí, že jsme se zbavili komunismu a získali kapitalismus s politickou demokracií, anebo to naopak vidí spíše jako odstrašující případ, kterému by se jejich země měla vyhnout.
Zejména velmocenský a hospodářský pád Ruska, ze kterého se teprve v posledních letech poněkud vzpamatovává musel čínské vedení varovat, že tudy cesta nevede. Ale možná i toto odstrašilo prosté Číňany.
Na druhé straně je jasné, že současná Čína je ve vztahu k Západu v jiné pozici než tehdejší Sov. svaz. Jednak se tam rozvíjí něco jako státní kapitalismus, jednak mám dojem jakoby Čína hospodářsky zachraňovala Západ.
Když jsem byl před několika měsíci v Anglii, sledoval jsem reportáž BBC o Šanghaji, z níž vyplynulo mj. i to, že centrum města je vlastně těžko odlišné od podobných nákupních zón v Londýně, dokonce i něco tak svérázného jako jsou londýnské taxíky se vyrábějí právě zde. Reportér se ptal kolemjdoucích na různé otázky z britských reálií, a tito běžně znali např. porotce ze soutěže Británie má talent...
A osobní zkušenost s Číňany v Anglii: soukromá střední škola na jihovýchodě Anglie má program aktivního vyhledávání čínských studentů. Protože školné kolem 20 000 liber za školní rok by nezaplatilo dostatek domácích studentů, škola si tak vylepšuje rozpočet (státní dotace nemá žádné) právě čínskými studenty (často z býv. kolonie Hong Kong), kteří tvoří 20% žáků. (Daleko více než ze zemí EU.)
Vzhledem k tomu, že probíhá faktická privatizace či kapitalizace britského vysokého školství, je možné, že podobné trendy se prosadí i zde, zvláště v postgraduálním studiu...
Zejména velmocenský a hospodářský pád Ruska, ze kterého se teprve v posledních letech poněkud vzpamatovává musel čínské vedení varovat, že tudy cesta nevede. Ale možná i toto odstrašilo prosté Číňany.
Na druhé straně je jasné, že současná Čína je ve vztahu k Západu v jiné pozici než tehdejší Sov. svaz. Jednak se tam rozvíjí něco jako státní kapitalismus, jednak mám dojem jakoby Čína hospodářsky zachraňovala Západ.
Když jsem byl před několika měsíci v Anglii, sledoval jsem reportáž BBC o Šanghaji, z níž vyplynulo mj. i to, že centrum města je vlastně těžko odlišné od podobných nákupních zón v Londýně, dokonce i něco tak svérázného jako jsou londýnské taxíky se vyrábějí právě zde. Reportér se ptal kolemjdoucích na různé otázky z britských reálií, a tito běžně znali např. porotce ze soutěže Británie má talent...
A osobní zkušenost s Číňany v Anglii: soukromá střední škola na jihovýchodě Anglie má program aktivního vyhledávání čínských studentů. Protože školné kolem 20 000 liber za školní rok by nezaplatilo dostatek domácích studentů, škola si tak vylepšuje rozpočet (státní dotace nemá žádné) právě čínskými studenty (často z býv. kolonie Hong Kong), kteří tvoří 20% žáků. (Daleko více než ze zemí EU.)
Vzhledem k tomu, že probíhá faktická privatizace či kapitalizace britského vysokého školství, je možné, že podobné trendy se prosadí i zde, zvláště v postgraduálním studiu...
V
Demokracie na Tchaj -wanu se rozvíjí teprve od r. 1987, kdy zde bylo zrušeno stanné právo viz zde: http://www.mzv.cz/preview/774-1-MZV/cz/encyklopedie_statu/asie/tchaj_wan/politika/vnitropoliticka_charakteristika.html
Zhruba ve stejné době si lid vybojoval demokracii i v Jižní Koreji, a to doslova ve vyčerpávajících bojích s policíí v ulicích viz zde: http://zpravy.jiznikorea.eu/post/Prechod-k-demokracii-v-Jizni-Koreji-e28093-teoreticke-uchopeni-s-durazem-na-roli-masove-mobilizace-v-procesu-tranzice.aspx
Čína sama se vyvíjí velmi rychle, a to i pod tlakem desítek tisíc protestů ročně viz zde: http://www.valach.info/cina-globalizace-ekonomika/
V Číně již poměrně dlouho experimentují s přímou a deliberativní demokracií, v posledních dnech dokonce bývalí vysocí představitelé režimu požadovali zavedení svobody slova.
Seshora, stejně jako v Evropě a kdekoliv na světě, přichází jen to, co si lidé zdola vynutí - vybojují. A ti si zase dokáží vybojovat jen to, k čemu se již společnost vyvinula, včetně změn smýšlení lidí.
Ale kolik lidí u nás považuje demokracii za důležitou hodnotu? Kolik z nich ví, co to demokracie vlastně je?
Zhruba ve stejné době si lid vybojoval demokracii i v Jižní Koreji, a to doslova ve vyčerpávajících bojích s policíí v ulicích viz zde: http://zpravy.jiznikorea.eu/post/Prechod-k-demokracii-v-Jizni-Koreji-e28093-teoreticke-uchopeni-s-durazem-na-roli-masove-mobilizace-v-procesu-tranzice.aspx
Čína sama se vyvíjí velmi rychle, a to i pod tlakem desítek tisíc protestů ročně viz zde: http://www.valach.info/cina-globalizace-ekonomika/
V Číně již poměrně dlouho experimentují s přímou a deliberativní demokracií, v posledních dnech dokonce bývalí vysocí představitelé režimu požadovali zavedení svobody slova.
Seshora, stejně jako v Evropě a kdekoliv na světě, přichází jen to, co si lidé zdola vynutí - vybojují. A ti si zase dokáží vybojovat jen to, k čemu se již společnost vyvinula, včetně změn smýšlení lidí.
Ale kolik lidí u nás považuje demokracii za důležitou hodnotu? Kolik z nich ví, co to demokracie vlastně je?
VZ
October 21, 2010 v 2.13
Problém je v tom (jak píše pan Valach ve skvělém textu, na který výše odkazuje), že je těžké hovořit o Číně jako o celku, jednoznačně. Je tu spousta protikladů – mezi chudými a bohatými, městem a venkovem, etnickými Číňany a jinými národnostmi, rozdíly mezi dvěma póly jsou ve všech případech propastné, ale přitom nikdy nelze obraz zjednodušit jen na ty dva póly, je třeba vidět celou škálu mezi nimi. Tak se na jednu stranu zdá, že se objevují známky svobody slova (třeba občasná kritika jednotlivých stranických činitelů v médiích), na druhou stranu například badatelé narážejí na stále stejně neprostupnou zeď cenzury a nedostupnosti materiálů – především pokud se svým tématem sebeméně blíží historii, politice a podobně. Přístup státu k různým aspektům toho, co rozumíme pod pojmem demokracie, je také různý. Problémy související s podmínkami práce či podnikání jsou, aspoň se mi zdá, řešeny poměrně otevřeně, stejně tak otázky nespravedlivého nebo nevhodného jednání vládních úředníků, členů strany a podobně. Národnostní otázky jsou naopak zatím neprůstřelně uzavřeny skutečné a konstruktivní diskusi.
Často je v současné době přetřásán problém dorůstající generace jedináčků – otazník, na který nikdo nezná odpověď, protože se vymyká dřívějším zkušenostem. Zatím to ale vypadá, že navzdory obavám vlády vede snadnější život v kombinaci s ideologickou výchovou ve školách mladou generaci spíše ke zjednodušenému vidění světa než k samostatnému myšlení…
Často je v současné době přetřásán problém dorůstající generace jedináčků – otazník, na který nikdo nezná odpověď, protože se vymyká dřívějším zkušenostem. Zatím to ale vypadá, že navzdory obavám vlády vede snadnější život v kombinaci s ideologickou výchovou ve školách mladou generaci spíše ke zjednodušenému vidění světa než k samostatnému myšlení…