Letošní Nobelovu cenu míru získal Liou Siao-po (Liu Xiaobo), jeden z autorů Charty 08 a dlouholetý obránce lidských práv v Číně, a to za dlouholeté působení na poli prosazování lidských práv a politických reforem důsledně nenásilnými prostředky.

Když Thorbjörn Jagland volbu zdůvodňoval, zdůraznil, že výbor zastává již dlouho přesvědčení, že respekt k základním lidským právům je od míru neoddělitelný, že je nezbytným předpokladem k mírovému soužití mezi národy, o jakém Alfred Nobel píše ve své poslední vůli. Dále připomněl, že Čína je dnes druhou největší ekonomickou mocností světa a toto postavení ji zavazuje k větší zodpovědnosti, včetně dodržování smluvních závazků ve věci lidských práv.

Ocenění vyvolalo rozruch a rozporuplné reakce. Číňané v exilu cenu s nadšením přivítali jako ocenění nejen pro Liou Siao-poa, ale i pro všechny ostatní čínské aktivisty, kteří usilují o zlepšení stavu ve věci lidských práv. Ojedinělé kritické hlasy jsou zjevně motivované různými dalšími zájmy a jsou marginální záležitostí.

Oficiální místa v Pekingu, jak se dalo čekat, reagovala tvrdě a nekompromisně. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí doslova řekla, že Liou Siao-po je „zločinec odsouzený podle zákona“, a konstatovala, že udělením ceny došlo ke znevážení Nobelova odkazu atd.

Na téže tiskové konferenci paní Ma vytkla jednomu zahraničnímu novináři, že vůbec užívá slovo disident ve spojení s Čínou, neboť v Číně prý disidenti neexistují. „U nás rozlišujeme pouze mezi zločinci a těmi, kdo zločinci nejsou,“ řekla prý. Alespoň tak to koluje na internetu i s komentářem: „Skutečně řekla takovou pitomost? Tak to našemu ministerstvu zahraničních věcí není pomoci!“

V anglickém vysílání BBC dostali příležitost vyjádřit se k letošní Nobelově ceně míru posluchači z celého světa. Vedle radosti a přesvědčení, že udělení ceny napomůže ke zlepšení života v Číně, se objevily i názory negativní, označující rozhodnutí za nepřípustné vměšování a nepochopení čínských specifik. Z této debaty mj. vyplynulo, že lidé vnímají Liou Siao-poovo úsilí především jako snahu o prosazení politických reforem v Číně směřujících k vytvoření pluralitní demokracie.

Jedni takové reformy po vzoru Západu považují za nezbytné pro to, aby se Čína stala moderní zemí se vším všudy a lidé aby tam žili v bezpečí a s pocitem vlastní důstojnosti, druzí zdůrazňují čínskou odlišnost a odmítají „vnucování západních hodnot Číně“.

Odmítání západní demokracie jako čehosi, co je Číně cizí, bylo již mnohokrát vyvráceno postupně v několika vlnách odborných i širší veřejnosti určených debat o „asijských hodnotách“. Je proto skoro k nevíře, že se dnes toto téma znovu vrací. Podle zastánců myšlenky „asijských hodnot“ čínská společnost nepotřebuje importovat západní projekt demokracie a lidských práv, jenž zdůrazňuje práva jedince.

V Číně prý mnohem lépe a přirozeněji fungují společenské vazby založené na dobrovolném upřednostňování kolektivních (tj. státních) zájmů před zájmy individuálními, přičemž tento postoj by měl vytvářet harmonický celek prospívající všem. Tento teoretický, velmi lákavý model — jedním z jeho propagátorů byl kdysi také americký profesor čínského původu Tu Wei-ming — se však zatím v praxi vždy proměnil v nástroj udržování poslušnosti v autoritářských politických systémech.

Ukazuje se také, že bez ohledu na své kulturní tradice Číňané, stejně jako lidé jinde, touží po demokracii a zárukách individuálních práv a svobod. Není pochyb o tom, že dříve nebo později se jim podaří svou touhu naplnit a Nobelova cena pro Liou Siao-poa v tom jistě bude hrát nezanedbatelnou roli.

Otázkou zůstává, co bude pak? Budou jednou i Číňané s nabytou svobodou zacházet tak lehkovážně, jak jsme toho byli svědkem v uplynulých dvaceti letech u nás? A nebo v Číně budou volit skutečně zodpovědné politiky a budou důsledně bránit své svobody i veřejný prostor proti aroganci peněz a moci?