Cena ve prospěch demokracie v Číně
Olga LomováNení pochyb o tom, že dříve nebo později se Číňanům podaří svou touhu po demokracii a svobodě naplnit a Nobelova cena pro Liou Siao-poa v tom jistě bude hrát nezanedbatelnou roli. Otázkou je, co přijde pak.
Letošní Nobelovu cenu míru získal Liou Siao-po (Liu Xiaobo), jeden z autorů Charty 08 a dlouholetý obránce lidských práv v Číně, a to za dlouholeté působení na poli prosazování lidských práv a politických reforem důsledně nenásilnými prostředky.
Když Thorbjörn Jagland volbu zdůvodňoval, zdůraznil, že výbor zastává již dlouho přesvědčení, že respekt k základním lidským právům je od míru neoddělitelný, že je nezbytným předpokladem k mírovému soužití mezi národy, o jakém Alfred Nobel píše ve své poslední vůli. Dále připomněl, že Čína je dnes druhou největší ekonomickou mocností světa a toto postavení ji zavazuje k větší zodpovědnosti, včetně dodržování smluvních závazků ve věci lidských práv.
Ocenění vyvolalo rozruch a rozporuplné reakce. Číňané v exilu cenu s nadšením přivítali jako ocenění nejen pro Liou Siao-poa, ale i pro všechny ostatní čínské aktivisty, kteří usilují o zlepšení stavu ve věci lidských práv. Ojedinělé kritické hlasy jsou zjevně motivované různými dalšími zájmy a jsou marginální záležitostí.
Oficiální místa v Pekingu, jak se dalo čekat, reagovala tvrdě a nekompromisně. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí doslova řekla, že Liou Siao-po je „zločinec odsouzený podle zákona“, a konstatovala, že udělením ceny došlo ke znevážení Nobelova odkazu atd.
Na téže tiskové konferenci paní Ma vytkla jednomu zahraničnímu novináři, že vůbec užívá slovo disident ve spojení s Čínou, neboť v Číně prý disidenti neexistují. „U nás rozlišujeme pouze mezi zločinci a těmi, kdo zločinci nejsou,“ řekla prý. Alespoň tak to koluje na internetu i s komentářem: „Skutečně řekla takovou pitomost? Tak to našemu ministerstvu zahraničních věcí není pomoci!“
V anglickém vysílání BBC dostali příležitost vyjádřit se k letošní Nobelově ceně míru posluchači z celého světa. Vedle radosti a přesvědčení, že udělení ceny napomůže ke zlepšení života v Číně, se objevily i názory negativní, označující rozhodnutí za nepřípustné vměšování a nepochopení čínských specifik. Z této debaty mj. vyplynulo, že lidé vnímají Liou Siao-poovo úsilí především jako snahu o prosazení politických reforem v Číně směřujících k vytvoření pluralitní demokracie.
Jedni takové reformy po vzoru Západu považují za nezbytné pro to, aby se Čína stala moderní zemí se vším všudy a lidé aby tam žili v bezpečí a s pocitem vlastní důstojnosti, druzí zdůrazňují čínskou odlišnost a odmítají „vnucování západních hodnot Číně“.
Odmítání západní demokracie jako čehosi, co je Číně cizí, bylo již mnohokrát vyvráceno postupně v několika vlnách odborných i širší veřejnosti určených debat o „asijských hodnotách“. Je proto skoro k nevíře, že se dnes toto téma znovu vrací. Podle zastánců myšlenky „asijských hodnot“ čínská společnost nepotřebuje importovat západní projekt demokracie a lidských práv, jenž zdůrazňuje práva jedince.
V Číně prý mnohem lépe a přirozeněji fungují společenské vazby založené na dobrovolném upřednostňování kolektivních (tj. státních) zájmů před zájmy individuálními, přičemž tento postoj by měl vytvářet harmonický celek prospívající všem. Tento teoretický, velmi lákavý model — jedním z jeho propagátorů byl kdysi také americký profesor čínského původu Tu Wei-ming — se však zatím v praxi vždy proměnil v nástroj udržování poslušnosti v autoritářských politických systémech.
Ukazuje se také, že bez ohledu na své kulturní tradice Číňané, stejně jako lidé jinde, touží po demokracii a zárukách individuálních práv a svobod. Není pochyb o tom, že dříve nebo později se jim podaří svou touhu naplnit a Nobelova cena pro Liou Siao-poa v tom jistě bude hrát nezanedbatelnou roli.
Otázkou zůstává, co bude pak? Budou jednou i Číňané s nabytou svobodou zacházet tak lehkovážně, jak jsme toho byli svědkem v uplynulých dvaceti letech u nás? A nebo v Číně budou volit skutečně zodpovědné politiky a budou důsledně bránit své svobody i veřejný prostor proti aroganci peněz a moci?
Ať už to znamená cokoli, „nálada“ v Číně prošla během posledních dvou-tří let prudkými změnami a momentálně si mnoho lidí myslí, že změna systému je nevyhnutelná. Zároveň se mnozí obávají násilností, protože na mnoha místech nespokojenost (především s nezaměstnaností) dosáhla míry zralé k výbuchu, který by mohl přerůst i v občanskou válku. Takže jde spíš o to, aby se změny odehrály klidnou cestou. Tolik k současné atmosféře mezi čínskými středními vrstvami, která snad do jisté míry reflektuje i změny ve vládě..
Zejména velmocenský a hospodářský pád Ruska, ze kterého se teprve v posledních letech poněkud vzpamatovává musel čínské vedení varovat, že tudy cesta nevede. Ale možná i toto odstrašilo prosté Číňany.
Na druhé straně je jasné, že současná Čína je ve vztahu k Západu v jiné pozici než tehdejší Sov. svaz. Jednak se tam rozvíjí něco jako státní kapitalismus, jednak mám dojem jakoby Čína hospodářsky zachraňovala Západ.
Když jsem byl před několika měsíci v Anglii, sledoval jsem reportáž BBC o Šanghaji, z níž vyplynulo mj. i to, že centrum města je vlastně těžko odlišné od podobných nákupních zón v Londýně, dokonce i něco tak svérázného jako jsou londýnské taxíky se vyrábějí právě zde. Reportér se ptal kolemjdoucích na různé otázky z britských reálií, a tito běžně znali např. porotce ze soutěže Británie má talent...
A osobní zkušenost s Číňany v Anglii: soukromá střední škola na jihovýchodě Anglie má program aktivního vyhledávání čínských studentů. Protože školné kolem 20 000 liber za školní rok by nezaplatilo dostatek domácích studentů, škola si tak vylepšuje rozpočet (státní dotace nemá žádné) právě čínskými studenty (často z býv. kolonie Hong Kong), kteří tvoří 20% žáků. (Daleko více než ze zemí EU.)
Vzhledem k tomu, že probíhá faktická privatizace či kapitalizace britského vysokého školství, je možné, že podobné trendy se prosadí i zde, zvláště v postgraduálním studiu...
Zhruba ve stejné době si lid vybojoval demokracii i v Jižní Koreji, a to doslova ve vyčerpávajících bojích s policíí v ulicích viz zde: http://zpravy.jiznikorea.eu/post/Prechod-k-demokracii-v-Jizni-Koreji-e28093-teoreticke-uchopeni-s-durazem-na-roli-masove-mobilizace-v-procesu-tranzice.aspx
Čína sama se vyvíjí velmi rychle, a to i pod tlakem desítek tisíc protestů ročně viz zde: http://www.valach.info/cina-globalizace-ekonomika/
V Číně již poměrně dlouho experimentují s přímou a deliberativní demokracií, v posledních dnech dokonce bývalí vysocí představitelé režimu požadovali zavedení svobody slova.
Seshora, stejně jako v Evropě a kdekoliv na světě, přichází jen to, co si lidé zdola vynutí - vybojují. A ti si zase dokáží vybojovat jen to, k čemu se již společnost vyvinula, včetně změn smýšlení lidí.
Ale kolik lidí u nás považuje demokracii za důležitou hodnotu? Kolik z nich ví, co to demokracie vlastně je?
Často je v současné době přetřásán problém dorůstající generace jedináčků – otazník, na který nikdo nezná odpověď, protože se vymyká dřívějším zkušenostem. Zatím to ale vypadá, že navzdory obavám vlády vede snadnější život v kombinaci s ideologickou výchovou ve školách mladou generaci spíše ke zjednodušenému vidění světa než k samostatnému myšlení…