Dovolte osobní vzpomínku: Byl jsem jako delegát na kongresu, sjezdu či konferenci Občanského fóra, kde ono zaniklo a rozdělilo se na Občanskou demokratickou stranu a Občanské hnutí. Překvapily mě tři věci, okolnosti: Jakou paměť, pohotovost a formulační schopnost měl tehdejší federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek, když z mnoha návrhů a připomínek formuloval konečné usnesení. Tak výjimečnou schopnost jsem už u nikoho jiného nepoznal. Žasl jsem, jakou nehoráznou sumu požaduje autor loga OF, protože jsem se naivně domníval, že i ta dvě švihácká písmena patří k bezplatné radosti z převratné doby.

Ocenil jsem Václava Klause, oděného sportovně ve svetru, jak představuje nový program ODS, v němž zazněly i mé formulace, jež jsem dvě noci před tím soukal pro tehdejší poslankyni Janu Petrovou, která mě o takovou bezplatnou pomoc požádala. Tehdy se mi ten program zdál konkrétní, občanský, demokratický a zejména výstižný pro situaci, v níž jsme byli. Ačkoliv v Občanském hnutí zůstala řada lidí, jichž jsem si vážil, v porovnání s ODS působili jako jen jakýsi zbytkový závod.

Ihned jsem si vyzvedl přihlášku a překvapilo mě, že je mi šita téměř na míru. V KSČ jsem nikdy nebyl (ba ani v SSM), nikdy jsem neskládal zkoušku z marxismu-leninismu, byl jsem dělník, jenž nesměl studovat. Má přihláška měla pořadové číslo 3! A když jsem ji odevzdal, teprve jsem se mírně zhrozil — probůh, já tedy budu ve straně? Je to možné? Když jsem chtěl pokorně platit své první členské, stranické příspěvky, nenašli mě na seznamu, protože má přihláška se ztratila - a já místo rozmrzelosti pocítil velikou úlevu.