Jsou příležitosti, které se neopakují. Jednu takovou promarnil minulý týden Karel Schwarzenberg, mezi poddanými běžně titulovaný kníže, někdy kníže pán. Je nejdéle oficiálně známým kandidátem na prezidentský úřad, který se příští rok uvolní. Nepřeji nikomu nic zlého, a tak ani Karlu Schwarzenbergovi nepřeji, aby vyhrál, protože si myslím, že si zaslouží klid a odpočinek. On a jeho lidé si to ovšem nemyslí, tedy skoro jistě do zápasu o Hrad půjde a zdá se zatím taky skoro jisté, že nepostoupí do druhého kola. Přitom právě minulý týden se objevila možnost, aby kandidatura a s ní spojená kampaň nebyly jen jako, aby si poddaní neřekli, že kníže z boje utíká.

Enormní porci své popularity kníže ztratil vládnutím s Petrem Nečasem a spolčením s Miroslavem Kalouskem, alespoň se o tom všude tak mluví a píše. Třeba je to přehnané a Miroslav Kalousek je ten, kdo uchovává Schwarzenberga vůbec ve hře a jádro voličů by bez jeho štítu bylo ještě menší. Co by Schwarzenberg bez TOP 09 a přítomnosti v nejvyšších patrech politiky mohl nabídnout? Kolikrát by se dostal do Otázek Václava Moravce jen v roli glosátora veřejného dění, který s tím nemá nic společného? Tuto roli hraje koneckonců i jako místopředseda vlády, je ho ovšem velmi často vidět.

Stala se známá věc, toho času předseda vlády Petr Nečas vystoupil na strojírenském veletrhu s poselstvím, v němž byznysmenům, ale díky televizní technice, o které věděl (tedy žádný Červený hrádek) i svým spoluobčanům řekl, že s nějakými pravdoláskaři se odteď počítat nemusí. Skončila doba ohledů, vlivní a mocní jsou už jen pragmatici a technokrati a boj se bude napříště odehrávat jen uvnitř těchto skupin a pouze o vliv, nikoliv o ideje. Nešlo o export a už vůbec ne o Čínu a Rusko, ale o vzkaz, že jsme jednotní v rámci struktury. Neutrální až souhlasné reakce od Sobotky po Kováčika jsou svědectvím, že se počítá i s těmi zleva.

Karel Schwarzenberg řečený kníže se ozval, poměrně razantně, dokonce získal podporu od Kalouska, ale to nestačí. Petr Nečas oznámil, že Česká republika se bez ohledu na výsledek voleb vydává jiným směrem, než jakým vykročila v roce 1989. Pozor, existují srovnatelné a vlastně horší výroky, jejich autorem a možná i koučem těch Nečasových, je pochopitelně Václav Klaus. Ale vždy, když je přednášel Klaus, tak tu byl Havel, jinak smýšlející opozice, zkrátka dialog. V tuto chvíli formuluje Nečas postoj, který se stává mainstreamem českého politického myšlení. Je otázkou pro politology, jestli by stejné výroky ve stejné době řekl právě Klaus, skoro si myslím, že by mu to právě absence ideové opozice nedovolovala, na to příliš miluje sebe a politiku.

Brněnský veletržní areál se stal pro Schwarzenberga výhrou v loterii, kterou si ale nevyzvednul. V tento okamžik mohl bouchnout do stolu a odejít z vlády. Na tom stole ležek zmizík, kterým by poslal do nepaměti první zaváhání s Čunkem, vládnutí s Věcmi veřejnými, podíl na této vládě a tak dále. Vylepit po republice plakáty, že když se kecají blbosti, tak se probouzím, by tentokrát mohla být změna, víc než si myslíme. Je to kníže pán, kdo by mohl naplnit pověsti o šlechtické odpovědnosti za osudy této země. Když se jiní hádají o procento u daně z přidané hodnoty a celé dny si hrají s logaritmickým pravítkem, mohl kníže předstoupit v roli státníka. Nastal čas, kdy nejde o to, jestli se Miroslavu Kalouskovi splní jeho sen a stane se novodobým Rašínem, hra skončila, je třeba jednat.

Jistě, je možné že by zůstal opuštěn, ale není to úplně jisté. Kalousek ví, co v knížeti má a takovýto comeback dva roky zpět by se mu náramně hodil do předčasných voleb, které by pravděpodobně proběhli souběžně s těmi prezidentskými. Ale i kdyby měl odejít jen Karel Schwarzenberg z ministerstva zahraničí, prospělo by mu to, minimálně by měl čas na předvolební guláše.

Samozřejmě ve vzduchu stále visí otázka, jestli kníže chce být prezidentem. Nejspíš skutečně ne a drží toliko vartu. Položením Nečase a vystrašením stejně pragmatického dua na čele sociální demokracie by totiž získal sympatie, pomineme-li fakt, že by to byla záslužná práce. Námitka, že předvolební průzkumy posílaji najisto do druhého kola prezidentské volby Miloše Zemana a Jana Fischera, je sporná.

Jakmile se kampaň opravdu rozjede, začne Fischer ztrácet dech, neudrží se pod pokličkou, že by pouze chtěl být prezidentem, ale nic víc dohromady nedá. V debatě bude působit zřetelněji i Bobošíková. Když by na třetím místě figurval skutečný kandidát, potom by šance na souboj se Zemanem v druhém kole byla. A myslím si, že v takovém příapdě by už si klidně Karel Schwarzenberg mohl dát dvacet. Práci by za něj udělali jiní a všichni proti Zemanovi by ho tam protlačili. Nečas zůstal a kníže už druhou šanci nejspíš nedostane. Uvidíme, kdo tedy bude příštím prezidentem; každopádně to bude bohužel osoba, která prospěje českému exportu. Jenom ho proboha nikam nevyvážet.