Zatímco Evropská unie hledá cestu z vleklé, nejenom ekonomické, krize a Merkelová s Hollandem bojují o každý milimetr svého stanoviska, Karel Schwarzenberg má jasno. Situaci v Řecku vnímá jako vážnou, ale nebál by se ani kroku, kdy by krizí zmítaná země vystoupila z eurozóny. V sobotním rozhovoru pro Právo doslova uvedl: „Teď se uvidí, jak dopadnou volby v Řecku, když vyhraje nějaká odpovědná vláda, tak se nic nestane. Ale horší bude, když tam začnou vládnout nějací magoři.“

To je panečku slovo do pranice. Žádné analýzy dopadů škrtů v případě Fiskálního paktu, který obhajuje především německá kancléřka, žádné komentáře k plánu na podporu investic z francouzské dílny.

Teď ještě rozšifrovat, koho Schwarzenberg považuje za „zodpovědného“ a koho za „magora“. Snad se jeho výrok nedonese k uším francouzského presidenta, nemusel by ho ocenit jako diplomatickou perlu roku.

Co se týče České republiky, tady není pochyb. Zodpovědná je vládní koalice, to Schwarzenberg zdůraznil od podepsání koaliční smlouvy několikrát — a nezodpovědná je samozřejmě opozice, která vládě „hází klacky pod nohy“ a nechápe, že její kroky k privatizaci státního sektoru jsou nezbytnými reformami, které nás zachrání před řeckým peklem. Jenomže Schwarzenbergovi nešel pod nos ani koaliční partner, Věci veřejné, kde by nějakého toho „magora“ také našel. Ministr Kalousek však zjistil, že ve Věcech veřejných nejsou jenom samí „debilové“ (tohoto termínu měl představitel slušnosti použít v rozhovoru s Kristýnou Kočí), ale i konstruktivní poslanci, které v nové platformě, pro niž nikdo z voličů nehlasoval, soustředila Karolína Peake.

V Řecku v posledních měsících posílila levice — a hlavně levicové hnutí SYRIZA. Předseda tohoto hnutí, Alexis Tsipras, dává jasně najevo, že dohoda o „mezinárodní pomoci“ mu pomocí příliš nezavání. Že si pro řecké občany představuje jiné řešení a nemíní je obětovat na oltář udržení eura.

Prioritou vlády by podle Tsiprase měla být pomoc enormně zadluženým domácnostem. Chce zastavit pokles důchodů a mezd nebo snížit DPH na základní potraviny. Strategické firmy by rovněž měly zůstat ve vlastnictví státu. Jaká magořina, slyšíme z úst moudře klimbajícího knížete. Ten za zodpovědné nepovažuje ani sociální demokraty, takže i PASOK má smůlu, dostal stejnou nálepku jako SYRIZA.

Schwarzenbergův výrok by bylo možné ještě částečně tolerovat, pokud by zmínil, že má v době nového „Abendlandu“ strach ze Zlatého úsvitu. I tato krajně pravicová fašistická strana je však výsledkem činů „zodpovědných“. Tedy těch, kteří dělají vše proto, aby se „nic nestalo“. Ono se ale bohužel mnohé stalo. Sociální a ekonomická úroveň Řeků klesá — a jedinou evropskou pomocí bylo, že se tato země s bohatou historií a kulturní tradicí stala pokusnou laboratoří neoliberálů, kteří své zraky obracejí na východ, konkrétně k Číně.

Proč se však zabývat životními strastmi poddaných? Kníže vidí věci jasně. Lidé budou reptat, mohou protestovat, to ale zodpovědnou vládu v jejím reformním úsilí neodradí. „Kdyby měla polovina národa pochcípat, reforma bude a všude zavládnou harmonie a klid“, nabízí se variace na nesmrtelné komentáře Švejka.

Co na tom, jaký podíl nezaměstnaných mladých lidí do pětadvaceti let věku zaznamenalo Španělsko či jak se Irové bránili Fiskálnímu paktu, až po nátlaku rezignovali a přijali ho? Co na tom, že na Islandu se lidé vzbouřili a odmítli platit dluhy, které nenadělali? Kalousek by jim už pomocí složenek ukázal, zač je toho loket. Zatím se však neumí naklonovat, a tak si lidé na Islandu musí na nejlepšího ministra financí v Evropě ještě počkat. Zatímco Itálie řešila, jak ukončit Vatikánu daňové prázdniny, v České republice se řeší, jak vrátit církvím jejich majetek, bez ohledu na to, zda ho církev vlastnila či zda jí již vrácen byl. Ve světě Karla Schwarzenberga je to naprosto samozřejmé a správné. Žádné pochybnosti o soupisech majetku se ho nezmocňují.

Alespoň už víme, proč má tak klidné spaní. Nic ho netíží. Se samozřejmostí sobě vlastní uznal jako jeden z prvních samostatnost Kosova. Jednou se odtrhlo, tak co s ním? Přece se nebude řešit, zda bombardování Bělehradu v roce 1999 bylo správné a na základě mezinárodního práva ospravedlnitelné. Stejně tak jeden z presidentských kandidátů v České republice neřeší, jaké jsou nálady po presidentských volbách v Srbsku a jaké v Makedonii, kde se čím dál hlasitěji ozávají Albánci. O řecké Makedonii raději nemluvě.

Není nad to vidět Evropu jako celkem pohodový tým, kde jinak výborný výkon kazí pár „trapáků“. Ale ty trenér včas nahradí nějakými zodpovědnými hráči a vše dobře dopadne. Dobrou noc a sladké sny.

Český ministr zahraničních věcí by měl zřejmě pozvat na večeři ředitelku Mezinárodního měnového fondu, Christinu Lagardeovou. Měli by si o čem povídat. „Řekové se mají hlavně soustředit na to, aby platili daně a pomáhali si kolektivně“, prohlásila tato dáma. Není nad hraběcí rady. Český kníže by jí o tom mohl vyprávět.

Přibližně podobně svého času viděl zřejmě problémy Evropy úředník a monarcha v jedné osobě, Franz Josef II. Mimo jiné i jeho neschopnost analyzovat problémy té doby vedla k první světové válce. Doufejme, že současní politici budou méně byrokraty a více sociology a ekonomy — ne však těmi neoliberálními.

Možná i pro českého voliče bude prospěšnou informací vědět, jak se jednotliví kandidáti na presidenta stavějí k Fiskálnímu paktu, a naopak, kteří chtějí jít cestou investic. V tomto členění by příliš neobstáli pánové Schwarzenberg, Fischer či Švejnar, a body by si připsali Dienstbier se Zemanem. Znamenalo by to však použít úplně jiné měřítko, než jaké v dělení na „zodpovědné“ a „magory“ nastavil Karel Schwarzenberg.