Jednoduchý svět Karla Schwarzenberga
Marek ŘezankaPodle českého ministra zahraničí nebude vadit, když Řecko vystoupí z eurozóny. Důležité prý je, jak dopadnou volby v Řecku a zda tam bude vládnout odpovědná vláda, a ne „nějací magoři“.
Zatímco Evropská unie hledá cestu z vleklé, nejenom ekonomické, krize a Merkelová s Hollandem bojují o každý milimetr svého stanoviska, Karel Schwarzenberg má jasno. Situaci v Řecku vnímá jako vážnou, ale nebál by se ani kroku, kdy by krizí zmítaná země vystoupila z eurozóny. V sobotním rozhovoru pro Právo doslova uvedl: „Teď se uvidí, jak dopadnou volby v Řecku, když vyhraje nějaká odpovědná vláda, tak se nic nestane. Ale horší bude, když tam začnou vládnout nějací magoři.“
To je panečku slovo do pranice. Žádné analýzy dopadů škrtů v případě Fiskálního paktu, který obhajuje především německá kancléřka, žádné komentáře k plánu na podporu investic z francouzské dílny.
Teď ještě rozšifrovat, koho Schwarzenberg považuje za „zodpovědného“ a koho za „magora“. Snad se jeho výrok nedonese k uším francouzského presidenta, nemusel by ho ocenit jako diplomatickou perlu roku.
Co se týče České republiky, tady není pochyb. Zodpovědná je vládní koalice, to Schwarzenberg zdůraznil od podepsání koaliční smlouvy několikrát — a nezodpovědná je samozřejmě opozice, která vládě „hází klacky pod nohy“ a nechápe, že její kroky k privatizaci státního sektoru jsou nezbytnými reformami, které nás zachrání před řeckým peklem. Jenomže Schwarzenbergovi nešel pod nos ani koaliční partner, Věci veřejné, kde by nějakého toho „magora“ také našel. Ministr Kalousek však zjistil, že ve Věcech veřejných nejsou jenom samí „debilové“ (tohoto termínu měl představitel slušnosti použít v rozhovoru s Kristýnou Kočí), ale i konstruktivní poslanci, které v nové platformě, pro niž nikdo z voličů nehlasoval, soustředila Karolína Peake.
Nevím, jak cizí je mu řecký Zlatý úsvit je tak cizí. Jeho otec Karel VI. Schwarzenberg psal na konci třicátých let pod pseudonymem Jindřich Středa články zpochybňující demokratický, pluralitní systém založený na lidských právech a občanských svobodách.
V tomto textu je také kritika Schwarzenberga, ale je tam mnohem více - např. o osobních vazbách současného ministra vnitra na pana Janouška - možná důvod, proč postup v případě člověka, který chtěl přejet svědkyni, je tak diametrálně odlišný od vyšetřování poslance Ratha. To je vzkaz pro hluchoslepé funkcionáře ČSSD s jejich chválou za vynikající práci policie a zároveń údivem, že se tak urputně nevyšetřovalo i v případech jiných. Mimochodem - dnešní titulek na Aktuálně - Podle Ratha se postupovalo i v jiných krajích - jsem zvědavá, jak se stím vyrovnají. To b ude auditů! A přitom, když je člověk varuje, že postupují nesmyslně a ustrašeně, je to marné, je to marné, řečeno s klasikem.Zřejmě bude pan Sobotka muset měnit kandiddátní listiny i v jiných krajích , aby si ČSSD udržela panenskou čistotu. Naběhli si sami. Jinak ten rozhovor v Právu - no comment. Ten člověk je exemplární příklad návratu ke Druhé republice.
Petr Schnur: V případě Řecka a jeho následovníků nejde jen o „úsporná" opatření, ale o zásadní otázku, kdo rozhoduje o dalším osudu země. (http://www.czechfreepress.cz/tema-tydne/petr-schnur-recko-zachranna-akce-nebo-nastup-nwo.html)
Joschka Fischer: „Evropa v čele s Německem raději dále hasí benzínem než vodou, a úsporná politika vnucená Merkelovou tak oheň urychluje.“
Ilona Švihlíková: "Němečtí představitelé si nedokáží přiznat, že německá strategie kumulace přebytků z běžného účtu platební bilance prohloubila nerovnováhy v eurozóně. Německé banky své přebytky „recyklovaly“ do řeckých dluhopisů. „Záchrana“ Řecka má tak podobu záchrany eura a především německých (i francouzských) bank." ... "Německo vnucuje svůj chybný ekonomický model pomocí různých Paktů celé EU, čímž ho chce institucionalizovat. Děsivý je zejména výrok A. Merkelové, že „Pakt bude závazný a platný navždy. Nikdo ho nebude moci změnit přes parlamentní většinu.“ (http://blisty.cz/art/63693.html)
V Černínském paláci sedí namísto skutečného politika příšerné rozšklebené pimprle.
Lidská práva jsou mu nejen bytostně odporná, ale i existenčně, protože by se při jejich respektování musel vzdát celého svého, ve středověku nabytého, majetku.