Přestože Jiří Pehe na můj otevřený dopis, ve kterém jsem se pokusil formulovat některé své pochyby ohledně přímé volby prezidenta, podrobně odpověděl, řada otázek podle mne zůstává. Proto si dovolím na Jiřího Pehe ještě jednou reagovat.

Ve svém původním textu jsem napsal: „Vypadá to, že o změně způsobu nepřímé volby jste vůbec neuvažoval a že jako alternativu k tomu, jak u nás nepřímá volba probíhala, jste vždy považoval pouze volbu přímou. Proč? Myslíte, že Václavem Žákem navrhované řešení je nevhodné a že přímá volba je v tomto případě spolehlivějším lékem na zmiňovanou frašku?“

Na tuto otázku Jiří Pehe neodpověděl. Raději se rozhodl vést výklad o rozdílu mezi politikou a politologií: „V politologii si můžeme hrát s celou řadou racionálních řešení, včetně toho, které připomíná pan Bican. Tedy například, že bychom se inspirovali Německem, kde se prezident volí nepřímo, bez rozpravy, a pokud v prvních dvou kolech není zvolen, tak je ve třetím kole zvolen ten, kdo získá nejvíce hlasů. Je ještě mnoho dalších politologicky představitelných řešení, což ovšem neznamená, že jsou v daném kontextu realistická politicky. Například u nás funguje malá politická strana monarchistů, kteří navrhují zavedení konstituční monarchie, což není z čistě teoretického hlediska špatný model. Pokud jde o vztahy mezi vládou a hlavou státu v Evropě, je to totiž systém zdaleka nejstabilnější.“

Výklad je to poučný, není v něm ale obsažena odpověď na to, proč v období po poslední nepřímé volbě prezidenta Jiří Pehe ve svých textech vůbec nepřipustil jinou reakci na frašku, která ji provázela, než zavedení přímé volby. Čekal jsem, že Jiří Pehe odpoví, že o německém modelu neuvažoval, protože je pro něho z těch a těch důvodů problematický, to ale neučinil. Takže to vypadá, že o tom, jakým způsobem by se mohlo zmíněné frašce předejít, vůbec nepřemýšlel, ale automaticky si ji vzal jako argument pro přímou volbu, kterou dlouhodobě prosazuje.

Jiří Pehe dále píše, že hlavním problémem není zavedení přímé volby ale naše Ústava, která ponechává pro aktivistický výklad role prezidenta příliš velký prostor. Jiří Pehe zdůrazňuje: „Jinými slovy: hlavním problémem není, že politici zavedli přímou volbu prezidenta, ale že, když už ji zavedli, neupřesnili zároveň postavení prezidenta v systému ústavních institucí a zejména vůči vládě tak, aby ústava neposkytovala prostor pro aktivistický výklad jeho role.“