Jaroslav Bican zveřejnil v Deníku Referendum polemiku s mým sloupkem o přímé prezidentské volbě (DR, 4.9.2012). Zvolil formu otevřeného dopisu, ale jelikož mi dopis předem neposlal, předpokládám, že chtěl oslovit především čtenáře DR. I proto nebudu reagovat vlastním otevřeným dopisem.

Pan Bican píše, že stále nerozumí tomu, proč reakcí na frašku spojenou s nepřímou volbou muselo být zrovna zavedení volby přímé. Reaguje tak na následující slova v mém sloupku o přímé volbě: „Nepřímou volbu bylo samozřejmě možné používat dál a doufat v postupnou kultivaci politického prostředí tak, aby volba netonula v různých velmi podivných zákulisních hrách a spekulacích o korupci, ale zároveň není nic tragického na tom, že se zákonodárci nakonec rozhodli vyzkoušet volbu přímou.“

Pan Bican se ptá: „Opravdu bylo v případě nezavedení přímé volby jedinou variantou čekání na postupnou kultivaci politického prostředí?“

Odpověď zní, že samozřejmě nikoliv, ale záleží na tom, zda mluvíme o řešeních politických nebo politologických. Jinými slovy, politologie není politika.

V politologii si můžeme hrát s celou řadou racionálních řešení, včetně toho, které připomíná pan Bican. Tedy například, že bychom se inspirovali Německem, kde se prezident volí nepřímo, bez rozpravy, a pokud v prvních dvou kolech není zvolen, tak je ve třetím kole zvolen ten, kdo získá nejvíce hlasů.

Je ještě mnoho dalších politologicky představitelných řešení, což ovšem neznamená, že jsou v daném kontextu realistická politicky. Například u nás funguje malá politická strana monarchistů, kteří navrhují zavedení konstituční monarchie, což není z čistě teoretického hlediska špatný model. Pokud jde o vztahy mezi vládou a hlavou státu v Evropě, je to totiž systém zdaleka nejstabilnější.

Jenže většina naší politické reprezentace z vcelku logických důvodů zavést konstituční monarchii nehodlá, stejně jako se vážně nezabývala dalšími možnými řešeními, jako je třeba rozšíření volitelského sboru i na zástupce krajských samospráv. Takový rozšířený volitelský sbor v některých zemích prezidenty volí, jenže se to týká spíše zemí, které jsou federalizované.

Když už je řeč o politologickém snění, já osobně sním o zrušení funkcí hlav států v jednotlivých zemích Evropské unie. EU by měla mít prezidenta jen jednoho, společného, premiéři jednotlivých států by v evropské federaci měli roli obdobnou guvernérům států americké unie.

Ale zpět do reality. Pro přímou volbu coby alternativu k dosavadnímu způsobu volby se čeští politici rozhodli dle mého soudu proto, že je to v Evropě způsob volby prezidenta nejpoužívanější. Vezmeme-i v úvahu, že zásadním impulsem byla fraška při posledních dvou volbách nepřímých, svoji roli nepochybně sehrála i snaha, možná trochu populistická, sebrat demonstrativně volbu politikům a předat ji do rukou občanů.