Škoda rány, která padne vedle. Toto rčení sedne na Nečasovu vládu jako ulité. Kdyby tiše v studu demontovala sociální stát a hloubila příkopy ve společnosti, vem to čert. Jenže ona má ještě tu sílu se svým kritikům smát do očí.

Nejde jen o nadřazený přístup k nespokojeným lidem v ulicích — někteří se o sobě dozvědí, že jsou skoro fašisty, jiní mohou rovnou čekat v podloubí pár facek. Stejně arogantně se kabinet chová i v Poslanecké sněmovně. Když chce opozice zařadit na pořad plenární schůze některé ze žhavých politických témat, jako je čerpání peněz z evropských fondů nebo organizační destrukce sociálních úřadů, setká se při zamítavém hlasování s lesem koaličních rukou. Přitom kde jinde by se měly otázky sužující média, státní zaměstnance i řadové občany otevírat než v parlamentu.

A když už není úniku, například u interpelací nebo v nedělních televizních debatách, tak se opoziční politici dozvědí, že za vše zodpovídá šest let nevládnoucí ČSSD - audity nakládání s evropskými prostředky počínaje a korupcí na ministerstvech konče.

Ani u toho to ovšem nekončí. Kdo příliš šťourá nebo má příliš mrštný jazyk, schytá ránu pod pás od samotného ministerského předsedy. Stěžuje si předsedkyně Akreditační komise Vladimíra Dvořáková na nabubřelost a neprofesionalitu ministra školství? Je označena za „přední českou marxistku“. Pojmenuje ústavní soudkyně na odchodu Eliška Wagnerová vládní reformy jako „asociální“ a „šílené“? Den jejího konce v úřadu je pasován na „svátek“.

Občas vypomůže i prezident. A tak se z nespokojených lékařů stanou „vyděrači“ a z rebelujících vysokoškolských studentů „paraziti“.

I kdyby se každý den ve Sněmovně pátralo po tom, má-li vláda důvěru či nedůvěru poslanců, nebude to na škodu. V úterý opozice opět prohrála. Stihla ale aspoň během několika hodin nastavit pravicové koalici zrcadlo.