Když padá hvězda, člověk si má něco přát. Ministr školství Josef Dobeš ale žádná hvězda nikdy nebyl, a tak když sám sebe konečně vyexpedoval do koše, člověk si snad může přát jedině to, aby za sebou ve své kanceláři co nejrychleji zhasnul.

Oficiální důvod jeho rezignace samozřejmě k smíchu. Nejlepšího ministra školství ranilo zdráhání nejlepšího ministra financí ohledně dvou a půl miliard korun, které mají v příštím rozpočtu chybět na platy učitelů. Nejlepší ministr školství by ale ty necelé tři miliardy jistě vybojoval, kdyby mu opravdu o ty učitelské platy šlo - kdo jiný by je měl být schopný z Kalouska vymlátit než právě nejlepší ministr školství? Namísto toho Dobeš odhodil ručník a zdrhá z ringu.

Bylo na čase. Do konce března zbývá sotva týden, a právě do konce března si náš nyní již nejlepší ex-ministr školství uložil lhůtu ohledně čerpání dotací z Evropské unie. Být nejlepším ministrem školství v okamžiku, kdy mu Brusel háže jeho idiotské projekty na hlavu s tím, že jsou opravdu idiotské, totiž není žádná legrace. Brusel je sice levicový nedemokratický moloch a o českých dotacích tam zřejmě poslední dobou rozhodují samí antilidi. Ale stejně: vysvětlujte někomu rozpočtové díry o velikosti ne dvou a půl, ale padesáti miliard. Za ty peníze bychom si mohli dovolit mít jednoho dobře zaplaceného učitele na jednoho žáka - a teď tohle!

Fiaska typu národní srovnávací zkoušky, vysokoškolské školné alias zápisné nebo prodloužení akreditace pro plzeňská práva jsou ve srovnání s evropskými miliardami prkotiny, které snad ani nestojí za řeč. Zmuchlané a do koše vyhozené české školství by se za ty peníze mohlo pozlatit. Když ale teď Dobeše vystřídá nějaký jiný sekáč, bude moci jednoduše pokrčit rameny: to já nic, to nejlepší ex-ministr školství. A nejlepší ex-ministr školství zase pokrčí rameny: to já nic, já už jsem jen ex-ministrem, všechny otázky prosím směřujte mému nástupci.

Pokud to nechcete vidět na vlastní oči, raději je zavřete. Společně s Dobešem odchází z českého rozpočtu pět desítek miliard a nějaké drobné. Chtělo by to nějakou katarzi, ale na obzoru žádná není. Narozdíl od bruselských mračen, ze kterých tentokrát eura rozhodně nezaprší.